Lukáš Beer
 |
| Oponent bakalářské práce Antonín Háka. (Foto: blog.iDNES.cz) |
Skutečně do očí bijící je však celá plejáda lží a faktických výmyslů, která celou téměř šedesátistránkovou práci z roku 2011 provází. Očividně to nebylo na překážku při pozitivním hodnocení práce a o to otřesnější okolností je, že oponent si při kritice této práce vypíchl zrovna skutečnost, že autorka podle něj nezdůraznila v textu dostačujícím způsobem, že měla na mysli Němce, když hovořila o „nacistech“...
Následující výčet citátů z této práce samozřejmě vynechává další rozbor ostatního textu z hlediska výběru tématiky, vhodné literatury a argumentační struktury, se kterou autorka postupovala. V práci samozřejmě nalezneme obsáhlé pasáže, věnující se „boji nacistického aparátu proti odbojovým organizacím“, který je v jejích očích samozřejmě podán jako jedna z forem „nenávisti proti Čechům“ a snah o „likvidaci českého národa“. Podrobný rozbor textu by si tedy vyžadoval vypracování oponentního posudku, o který se měl postarat Antonín Háka. Demonstrujme si jen na základě následujících citátů ty nejotřesnější lži a falzifikace obsažené v této bakalářské práci, abychom měli představu, jak se na české akademické půdě "vyrábějí dějiny“:
V období Hitlerovy vlády se rasové teorie staly základním ideologickým pilířem politiky v Německu. Na základě toho se v nacistickém Německu vyvinul velmi silný rasismus, který vedl k vytvoření nesčetného množství plánů na likvidaci rasově méně hodnotných národů. Mezi takové byli zařazeni i Češi, jejichž území se také stalo jedním z prvních nacisty okupovaných území.
Komentář: Nacionální socialismus neplánoval „likvidaci“ žádných „rasově méně hodnotných národů“, navíc mezi které „byli zařazeni i Češi“. Detailní informace o principech rasových nauk ZDE.
Lež č. 2:
Z jakých důvodů a jakým způsobem mělo být vyhubení Čechů v oblasti Čech a Moravy docíleno a jaké konkrétní postupy byly v tomto směru v období nacistické okupace podniknuty, jsou otázky, na které se v této práci pokusím najít odpovědi.
Komentář: Žádného vyhubení Čechů docíleno být nemělo. Zde například Heydrichův "koncept".
Lež č. 3:
Následně však vznikala celá řada rasových teorií, které se naopak stavěly na zkoumání kvalit jednotlivých ras a určování, které z nich jsou nadřazené těm ostatním.
Komentář: Tyto rasové teorie neřešily a neurčovaly otázku „nadřazování jednotlivých ras nad druhými“. Další detailní informace o rasových teoriích ZDE.
Lež č. 4:
Všechny rasistické teorie, včetně té Hitlerovy, pracují s myšlenkou existence „vyšších“ a „nižších“ ras.
Komentář: Viz bod 3. Informace o "rasistických teoriích" ZDE.
Lež č. 5:
Za rasu nejvyšší a nadřazenou ostatním rasám Hitler považoval Árijce. Jejich povahu, tak jak o ní smýšleli nacisté, vystihl například Egon von Eicksedt, když popsal jedince nordické rasy.
Komentář: Je třeba tento nesmysl komentovat? Árijec není rasa, autorka navíc mísí pojem nordické rasy s pojmem „Árijec“ a očividně problematice ani za mák nerozumí. Vysvětlení o pojmu Árijec a "nordická rasa" ZDE. Český národ je árijský národ.
Lež č. 6:
Výrazy „árijský“, „nordický“ a „germánský“ se v kontextu rasových teorií staly téměř synonymy.
Komentář: Totální nesmysl, typický rozšiřovaný blud. Vysvětlení ve výkladu rasové nauky ZDE a vysvětlení o pojmu "árijský", pod který se zahrnuje i Čech, ZDE.
Lež č. 7:
Podle Hitlera pak byli Árijci jako jediní schopni vytvořit kulturní civilizaci, ostatní rasy, jako černoši a Slované tvořili rasy výrazně méně hodnotné a nejhorší ze všech byli Židé.
Komentář: Příslušníci slovanských národů jsou také "Árijci" a schopnosti Židů hodnotil Hitler naopak pozitivně. Vysvětlení o textu o rasové nauce a o tom, že Slované resp. Češi jsou Árijci ZDE.
Lež č. 8:
Ideologie „völkisch“ také zahrnovala všeobecnou nenávist vůči modernosti, liberalismu a radikalismu, pravděpodobně částečně vycházející ze zaostalosti Německa vůči ostatní západním státům v té době. Její stoupenci propagovali rasismus a elitářství a řadili se také mezi kritiky mnohonárodnostního rakouského státu. Měli pocit národní výlučnosti a nadřazenosti Němců a velebili árijskou rasu, jejíž příslušníci byli nejen fyzicky krásní s modrýma očima, blond vlasy a vysokou a souměrnou postavou, ale byli zároveň ušlechtilí, čestní a odvážní.
Komentář: Na rozbor termínu „völkisch“ tu není dostačující prostor. Pozoruhodný je opět hloupý závěr autorky, týkající se kvalit „árijské rasy“, pletoucí si pojem „nordické rasy“. Vysvětlení v pojednání o rasových teoriích.
Zvláštní pozornost si zaslouží autorčin úsudek o nedefinované „zaostalosti Německa vůči ostatním západním státům“. Pojem „völkisch“ se začal v druhé polovině 19. století používat jako ryze německý pojem s významem „náležící k národu“, jeho dnešní význam odpovídá pojmu „etnický“. Těžko říci, z čeho vyvozuje autorka „zaostalost Německa“ – má tím na mysli zaostalost kulturní (?), Bismarckových sociálních reforem, které se staly vzorem pro celý svět (?) nebo snad zaostalost na vědeckém poli? (Vynález zapalovače - 1823, Johann Wolfgang Döbereiner, Röntgen – 1845, Wilhelm Conrad Röntgen, jízdní kolo – 1847, Franz Kurtz, žárovka – 1854, Heinrich Göbel, telefon – 1859, Johann Phillip Reis, lednička – 1876, Carl Linde, PVC- 1872, Eugen Baumann, megafon – 1876, Werner von Siemens, elektrolokomotiva – 1879, Werner von Siemens, výtah – 1880, Werner von Siemens, tramvaj – 1881, Werner von Siemens, náplast – 1882, Paul Carl Beiersdorf, automobil – 1885, Carl Benz, motorka -1885, Gottlieb Daimler, šanon – 1866, Friedrich Soennecken, nákladní automobil – 1886, Gottlieb Daimler, pivní uzávěr – 1892, Robert Sputh, papírový kapesník – 1894, G. Krum, aspirin – 1897, Arthur Eichengrün a Felix Hoffmann, zápalná svíčka – 1902, Robert Bosch, prostředek na mytí vlasů -1903, Hans Schwarzkopf, termoska – 1903, Reinhold Burger, prací prášek Persil – 1907, Dr. Hugo Henkel, zubní pasta – 1907, Ottmar H. von Mayenburg, kávový filtr – 1908, Melitta Bentz, prací automat – 1913, Karl Miele aj. … )
Lež č. 9:
Autorka vyvozuje z programu „Lebensborn“: V rámci tohoto programu byly zakládány domy, ve kterých árijské matky, které byly předem podrobeny důkladnému rasovému a zdravotnímu vyšetření, plodily „rasově čisté“ Němce. Gobineau svou teorii postavil na tvrzení, ţe „národy jako Římané či Řekové ovládli svět díky čistotě vlastní rasy“. Tyto teorie byly základem nacistického rasismu, který se od některých jiných podob rasismu lišil právě tím, ţe nepřipouštěl asimilaci jiných ras v rámci nadřazené rasy a tím pádem vyústil v likvidační plány typu „konečného řešení české otázky“.
Komentář: K vysvětlení, že se jedná o nepravdivá tvrzení, poslouží z části předchozí odkazy na pojednání o rasových teoriích. K zásadém nacionálněsocialistické politiky vůči jiným národům je vysvětlující pojednání ZDE a ZDE.
Lež č. 10:
Československo bylo státem, který byl nacistům od počátku jejich vlády trnem v oku. Jeho poloha a rasové složení v žádném případě nevyhovovalo nacistickým představám o ideálním sousedovi a ihned se tak ocitlo pod jejich nátlakem.
Komentář: Ahistoričnost tohoto výroku leží na dlani, autorka disponuje notnou dávkou fantazie. Podsouvá, že důvodem obsazení českomoravského prostoru brannou mocí mělo rasistické pohnutky a "zneškodnění nesympatického souseda". Vysvětlení by zde muselo překročit rámec pojednání článku, ostatně i oficiální čeští historikové se neuchylují k takovýmto za vlasy přitaženým teoriím.
Lež č. 11:
Vůči Slovákům a obyvatelům Zakarpatské Ukrajiny existovaly v nacistickém Německu jiné stereotypy, než vůči Čechům. Český národ měl zvláštní postavení mezi východními národy a byl nacisty obzvlášť neoblíbený. Mezi nacisty existoval dokonce i názor, který stavěl Čechy na roveň s Židy.
Komentář: Jádro problému specifické potřeby řešení národnostních poměrů v českomoravském prostoru, a tedy i zvlášť „českou otázku“ (ve srovnání např. se slovenským národem nebo jinými slovanskými národy, Maďary a Rumuny atd.), spočívá v historickém vývoji českých zemí a v jejich zvláštní geografické poloze v „srdci“ německojazyčného prostoru. Odůvodnění autorky je jednoduše hloupé a lživé. Krátké vysvětlení na podkladě úvah K. H. Franka ZDE.
Lež č. 12:
Navíc nerovné postavení „sudetských Němců“ vedle Čechů v tehdejším Československu, na území, které nacisté považovali za historickou součást Německa, bylo pro nacisty nepřekonatelným pokořováním vyvolené rasy rasou podřadnou a tento stav se měl nutně změnit.
Komentář: Výmysl, nemluvě o „vyvolené rase“ apod. Jediný světový národ, hovořící o své „vyvolenosti“, jsou Židé.
Lež č. 13:
O zkušenostech z První světové války: Neloajálnost a lhostejnost českého národa a chování českých vojáků ohrožující životy německých vojáků představovaly pro Němce velezradu. Češi v jejich očích nechávali nadšeně bojující německý národ doslova „im Stich“. Tato nenávistná vlna vůči Čechům se brzy projevila ve všech úrovních společnosti a neomezovala se zdaleka na válečné kvality českého národa, ale vyústila v celkovou nenávist vůči Čechům jako takovým. „Čech již nebyl člověkem, v německých očích stal vyvrhelem, hmyzem, který měl být vyhlazen“.
Komentář: Je pravdou, že "zbabělost" a menší obětavost českých vojáků rakousko-uherské armády byla tematizována, částečně se ale dokonce jednalo dokonce o mýty šířené sudetoněmeckou propagandou, která hrála ruku v ruce s propagandou za první republiky, ačkoliv z jiných důvodů (pojednání o tom např. ZDE.) "Citát" na konci tohoto tvrzení autorky nebyl ozdrojován, bylo by tedy zajímavé se dopátrat jeho původu a datování apod.
Lež č. 14:
O vývoji po zřízení Protektorátu: Nacisté v podstatě převzali již zažité stereotypy Němců vůči českému národu, které pak ještě více zradikalizovali a doplnili o nenávist založenou na „nevhodném rasovém složení českého národa .
Komentář: „Nenávist založená na nevhodném rasovém složení českého národa“ je nonsens, výplod fantazie autorky.
Lež č. 15:
Z hlediska rasového navíc nebyli Češi nacisty považováni za hodnotný národ. Patřili do skupiny nacisty neoblíbených Slovanů.
Komentář: Výmysl, autorka nerozumí rasovému zkoumání českého národa ani rasovému zkoumání Slovanů. Vysvětlení v pojednání a rasové nauce.
Lež č. 16:
Ti Češi, kteří měli germánské předky, měli podle nacistů naději změnit své společenské postavení, nikterak však ti Češi, kteří měli mongoloidní původ, a kterých prý byla většina. Ti byli odsouzeni k zániku.
Komentář: Ahistorický a nesmyslný výmysl autorky. Vysvětlení v pojednání a rasové nauce a o německé krvi v českém národě se lze seznámit ZDE, ZDE, ZDE a ZDE.
Lež č. 17:
Po staletích společného česko-německého a česko-rakouského soužití nebyli Češi z rasového hlediska nacisty považováni za čisté Slovany, přesto byli Češi národem patřícím ve všech směrech na Východ. Původní slovanské kořeny se značným německým vlivem způsobily, že kombinací těchto dvou vlivů vznikl v srdci Evropy národ, který pro jeho nečistotu nacisté nemohli na území, které považovali za své, snést.
Komentář: Toto tvrzení si autorka "vycucala z prstu", nic takového o tom, že "slovanské kořeny" Čechů v kombinaci s "německou krví" by znamenalo "nesnesitelnou nečistotu"na tomto území, se nevyskytuje v žádných německých úvahách a teoriích.
Lež č. 18:
...Z toho jasně vyplývá jak důležitým územím pro nacisty „česko-moravský prostor“ byl a jak důležitou se stala otázka „očištění“ tohoto území od nenáviděných Čechů. Například již v prvním vypracovaném plánu na „řešení české otázky“ tzv. základním plánování O. A. z Akčního programu sudetoněmecké strany z roku 1938 stojí několik zmínek o nacistických teritoriálních stereotypech vůči českým zemím. České země, myšleno území historických zemí Koruny české, tedy Čechy, Morava a část Slezska, konkrétně oblasti Krnova, Opavy a Těšína, byly považovány za německé území. Autoři tohoto plánu považovali za historické právo říše začlenit tato území až po říšské hranice, platné do roku 1866, zpátky k ní. Jako odůvodnění jim proto měl sloužit především historický význam českých zemí pro Německo. Zmiňují zde, že ve středověku byly české země považovány za „citadelu Německa“, následně například za „srdce Germánie“ v první Německé říši. Například i R. Heydrich se v jednom ze svých projevů věnoval historickému významu českých zemí pro Německo a doslova označil české země za „historické srdce říše, které bylo v příznivých dobách vždy pevností němectví“. Z těchto dokumentů jasně vyplývá, že nacisté území Čech a Moravy považovali za čistě německé území, na kterém byl Čech vetřelcem, kterého bylo potřeba se zbavit.
Komentář: Jde především o poslední větu v odstavci. Tato interpretace je lživá. Kulturně se českomoravský prostor orientoval k německému prostoru, byl to však prostor dvojnárodnostní. Myšlenka germanizace se zrodila z potřeby zajištění stability v tomto „srdcovém prostoru“ Říše z důvodu dosavadního historického vývoje. Vysvětlení např. ZDE.
Lež č. 19:
Po zabrání českého pohraničí a jeho připojení k Velkoněmecké říši a následné okupaci Československa se naskytla v Protektorátu Čechy a Morava příhodná půda pro realizaci plánů na likvidaci českého národa. Záhy po okupaci Československa začali nacisté podnikat konkrétní kroky k uskutečnění jejich plánů, které všechny v konečném důsledku měly vést k vyhlazení českého národa v oblasti Čech a Moravy, ať se tak již mělo stát skrze vystěhování nebo vyvraždění.
Komentář: Pravděpodobně není třeba uvádět, zejména tvrzení v poslední větě je lživé. Z dlouhodobého hlediska měl být český národ přenárodněn. Pojem "české" pohraničí je navíc nesmysl, řeč může být o "českém a moravském" pohraničí ve smyslu "böhmisch und mährisch", nikoliv ve smyslu "tschechisch". Dále je nesmysl tvrzení o "okupaci Československa", jelikož Slovensko se stalo samostatným státem a okupováno nebylo.
Lež č. 20:
Na české Židy, kterých v protektorátu žilo okolo 120 000, se vztahovalo tzv. konečné řešení židovské otázky, na jehož základě mělo být vyvražděno veškeré židovské obyvatelstvo v Evropě.
Komentář: V době zřízení Protektorátu žádné plány na „veškeré vyvraždění židovského obyvatelstva v Evropě“ neexistovaly.
Lež č. 21:
Na rozdíl od „konečného řešení české otázky“ nacisté s židovským „konečným řešením“ nečekali do konce války, ale okamžitě zahájili opatření omezující práva Židů, zabírali židovský majetek, uzavírali synagogy, apod.
Komentář: Srovnávat řešení rasových otázek a opatření ve vztahu k Židům s českou problematikou je hrubým falšováním faktů. Vysvětlení např. ZDE. Zahrnování židovské problematiky pod otázku uspořádání národnostních a rasových poměrů ve vztahu k českému národu je starým konstruktem komunistické historiografie. Autorka čerpala například z publikace komunistického historika Václava Krále, který tyto teorie rozvíjel.
Lež č. 22:
Nejen vysoké školy byly uzavřeny, činnost převážné většiny divadel, muzeí a jiných kulturních zařízení byla také přerušena.
Pravda: Kulturní život Čechů v Protektorátu byl na velmi vysoké úrovni, v mnoha oblastech umění dosáhlo většího rozmachu než na první republiky, byl to právě český národní prvek, který se za Protektorátu mohl v umění rozvíjet.
Lež č. 23:
S nástupem Heydricha do funkce říšského protektora se plány a kroky k vyhlazení českého národa daly do plného proudu.
Komentář: Český národ neměl být vyhlazen. Pojednání o Heydrichových názorech ZDE.
Lež č. 24:
Zdůraznil, že Čechy byly německým prostorem, kde Češi do budoucna vůbec neměli žít, přičemž jejich rasově cenná část měla být poněmčena a zbytek obyvatel zlikvidován.
Komentář: Není pravda, toto Heydrich nikdy neřekl, viz předchozí komentář.
Lež č. 25:
Varoval před českou vychytralostí, radil držet si od Čechů odstup a nemít s nimi soucit, protože tak jako tak mělo v budoucnu dojít k jejich poněmčení nebo vystěhování.
Komentář: Lživá interpretace Heydrichova výroku, viz "Lež č. 23".
Lež č. 26:
Pro Čechy se tím situace neměnila, Frank byl známý svou krutostí a nenávistí vůči Čechům, kterou v minulosti několikrát projevil. Již dlouho předtím se podílel se na mnohých zločinech proti českému národu.
Komentář: K.H. Frank nikdy nechoval nenávist k českému národu jako celku. Navíc, kterých konkrétních „zločinů proti českému národu“ se měl v minulosti dopustit? Bližší údaje o obhajovacích spisech K. H. Franka ZDE.
Lež č. 27:
Celkem bylo za dobu existence protektorátu do koncentračních táborů odvezeno 270 000 Čechů, z nichž se konce války dožilo pouhých 23 000.
Komentář: Jednoduše lež, autorka zřejmě měla na mysli protektorátní Židy. Zejména v kontextu tématiky práce, tj. řešení české otázky, se autorčiny údaje jeví jako nanejvýš zcestné.
Lež č. 28:
Od samého počátku okupace byli mladí Češi vyváženi do říše na nucené práce. Postupně byly odvedeny celé ročníky 1918, 1919, 1920 a 1921, celkem jich tak do konce války bylo nuceně nasazeno asi 640 000. Tito lidé pracovali nejen v německém válečném průmyslu, ale byli nasazováni i do polovojenských pracovních a technických služeb, například v Luftschutz, Technische Nothilfe, apod. Tato nucená nasazení neplnila pouze funkci přísunu pracovní síly do říše, ale byla součástí germanizačních plánů. Tito Češi měli být tímto způsobem odloučeni od domácího českého vlivu a uprostřed říše měli být pak snadno poněmčeni.
Komentář: Toto tvrzení je absolutní lež. Nuceně nasazení mimo Protektorát nebyli do Říše vyváženi za účelem germanizace, stejně jako další mnozí příslušníci jiných evropských národů. Naopak, pro odpovídající místa v Berlíně se z rasového hlediska pobyt statisíců pracujících Poláků na území Říše jevil jako potencionální hrozba. Absurdita tvrzení spočívá již v tom, že při odvádění ročníků na nucené práce nebyl brán zřetel na rasový profil účastníků apod.
Lež č. 29:
Zároveň měli být čeští dělníci, pouze však svobodní, kterým se mělo zabránit k vytváření rodin, vystěhováváni do říše, kde by byli snadno asimilováni. Do říše tak bylo později skutečně vystěhováno 640 000 mladých Čechů, kteří zde byli nasazeni na nucené práce, 5 000 z nich se do Čech již zpátky nevrátilo.
Komentář: Viz předchozí bod. Navíc oněch 5000 Čechů, kteří se nevrátili domů, z velké části zahynulo při angloamerických bombardováních.
Lež č. 30:
Takto autorka „vysvětluje“ pozadí potírání českého odboje „nacistickým aparátem“: Výzkum, který v rámci ní nacisté vedli, jim sloužil jako podklad pro jejich rasismus a pro vývoj likvidačních plánů, které měly za cíl vyhubení nacisty nenáviděných národů. Čechy, podobně jako Židy, považovali nacisté za méněcenný a pro ně nebezpečný národ. Nenávist, kterou nacisté vůči Čechům cítili se okamžitě projevila i v jejich činech.
Komentář: Potírání politického nepřítele za války nebylo vedeno z pohnutek rasové či národnostní politiky. Ke srovnávání „nenáviděných“ Čechů se Židy viz předchozí komentáře.
Lež č. 31:
Čechy a Morava se staly jedním z prvních nacisty okupovaných území a byl zde vytvořen protektorát, unikátní státní forma, skrze níž zde byl nastolen nacistický diktátorský režim a postupně byly vypracovávány plány směřující k úplnému vystěhování nebo vyhlazení českého národa na tomto území.
Komentář: Lživé tvrzení o vystěhování a vyhlazení Čechů, viz předchozí komentáře.
Lež č. 32:
Omezením přístupu ke vzdělání, duchovního, společenského a kulturního života a svobody médií došlo k naprostému umlčení jakýchkoli národních aktivit na českém území, které bylo pouze předzvěstí zamýšlených cílů.
Komentář: Byla převážně omezena či zastavena činnost institucí podněcujících jistý druh protiněmeckého šovinismu, je absolutní lží tvrdit, že „národní aktivity na českém území byly naprosto umlčeny“, Češi mohli ve svém společenském a kulturním životě ve velké míře nadále pěstovat národní aktivity a projevovat národní cítění.
Lež č. 33:
Jak víme z dostupných dokumentů k úplnému vyhlazení nebo vystěhování Čechů z prostoru protektorátu mělo dojít až po skončení války.
Komentář: Lež. Autorka neumí číst v dokumentech.
Lež č. 34:
Takto autorka odůvodňuje, proč se fyzická likvidace Čechů odkládala až na poválečné poměry: Během okupace se k takovému postupu nacisté chystali uchýlit pouze v případě vysoce nepohodlných a říši nebezpečných Čechů, kterými byli převážně špatně smýšlející jedinci, ale i rasově nevyhovující lidé, například čeští Židé nebo Romové.
Komentář: Tuto lež není třeba blíže rozvádět, vysvětlení byla poskytnuta v předchozích komentářích…
Lež č. 35:
Pokud se v rámci „konečného řešení“ o germanizaci hovořilo, bylo to vždy ve smyslu „germanizace česko-moravského prostoru“, která měla znamenat ono „plné začlenění“ do Velkoněmecké říše, protože nacisté toto území považovali za ryze německé, nikoli ve smyslu poněmčení obyvatel, tedy Čechů, na tomto území. Později však začal mezi nacisty převládat názor, že by se část Čechů v prostoru protektorátu ponechat měla. Důvodem k ne úplné, ale pouze částečné likvidaci Čechů však nebylo nic jiného než nacistická vypočítavost. Nejednalo se v žádném případě o jakýkoli soucit s Čechy, který by nacistům zabraňoval v jejich úplném vyhlazení. Byl to pouze nedostatek Němců, kteří by mohli ihned vzniklý prázdný prostor zaplnit a ztráta významné pracovní síly, kterou Češi v rámci říše představovali, co zadržovalo nacisty v uvažování o okamžitém vyhlazení nebo úplném vystěhování Čechů.
Komentář: „Nacisté“ ve svých dřívějších úvahách nepovažovali českomoravský prostor za „ryze německé území“, z dlouhodobého hlediska si však měl zachovat německý kulturní charakter se začleněním příslušníků českého národa a jejich potomků. Autorka se uchyluje ke tvrzení, že „úplnému vyhlazení“ a „vystěhování“ Čechů zabránila potřeba jejich pracovní síly a vůbec pouze „nacistická vypočítavost“, a žádný „soucit“. Jak by dokázala odůvodnit Himmlerovy a Heydrichovy závěry a úmysly, podchytit veškerou árijskou (tj. nežidovskou) českou mládež co nejintenzivněji ve smyslu nacionálněsocialistické indoktrinace a převýchovy?
Jistěže k sestavení předcházejících blábolů autorky posloužila i náležitá literatura, mezi kterou najdeme takové skvosty jako například pamflet komunistického historika Václava Krále „Chtěli nás vyhubit“ z roku 1961, nebo všeříkající titul z roku 1992 s názvem „Komu sluší omluva: Češi a sudetští Němci“, dále poválečný pamflet „Český národ soudí K. H. Franka“ obsahující podvrhy údajných Frankových výpovědí (pojednání ZDE), a práce historiků, netajících se svou nesympatií k Němectví, Borise Čelovského a Jana Rataje. Že právě jméno historika Jana Rataje zdobí obal této bakalářské práce, kde je uveden jako její vedoucí, dokumentuje, jaké otřesné poměry panují na české akademické půdě, kde se otevírají dveře hrubému falšování našich moderních dějin.
