(Ne)hotové věci

Manfred Maurer 
Je to samozřejmě bez diskuse historická událost, když se český místopředseda vlády obtěžuje navštívit Sudetoněmecký dům v Mnichově, aby zde položil věnec k uctění památky obětí vyhnání. Křesťanský demokrat Pavel Bělobrádek se už o Svatodušních svátcích postaral o gesto budící pozornost, když formou pozdravného poselství na videu oslovil účastníky Sudetoněmeckého dne v Augsburgu slovem „krajané“. Bernd Posselt se hned pořádně chytl příležitosti a pozval Pavla Bělobrádka do Sudetoněmeckého domu.

Vlna veder má své oběti aneb Extremistu za každým stromem viděti

Tomáš Pecina

Nejspíše povzbuzeni úspěchem v případu Robina S. pustili se pražští kriminalisté do dalšího protiextremistického projektu. Za projev, který byl obsahem zřetelně mírnější než onen prvomájový, ve znalci i soudu nesrozumitelném cizím jazyce pronesený, obvinili z podněcování k nenávisti slovenského aktivistu Mariána Magáta. – Byla podána odpovídající stížnost.

Chcete u sebe doma ubytovat uprchlíka? Zelení chtějí, aby stát za to občanům připlácel denně 20 eur

Investice, která se má vrátit – Zelení a liberálové pracují na importu svých nových voličů do země 

Ten, kdo by se domníval, že Zelení nemají v těchto dnech jiné starosti, než přebarvovat přechody pro chodce do barvy „homosexualistické duhy“ a instalovat ve městech „homosexuální semafory“, se mýlí. Mluvčí frakce německých Zelených ve Spolkovém sněmu pro otázky hospodářské politiky, Dieter Janecek, požaduje státní prémii, které by měla republika vyplácet lidem, jež v budoucnu u sebe doma přijmou žadatele o azyl. „Jsem pro to, aby lidé byli motivováni činit dobro“, řekl Janecek listu Huffington Post. „Finanční stimuly pro soukromé přijímání utečenců by byly žádoucí. To by rychle a účinně odtížilo obzvláště přetíženým komunám.“ Janecek navrhuje bonus ve výši 20 eur na den, tedy 600 eur měsíčně. „Pokud uprchlíci kromě toho zůstanou v soukromém ubytování, mělo by se pak pronajímateli vyplácet měsíčně 100 euro. A smysl by mělo u převzetí rizik při pronajímání bytu“, řekl.

Změna stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení na mrtvém bodě: Nyní je na řadě zemský soud

Poté co již v květnu rejstříkový soud při městském soudě v Mnichově zamítl kontroverzní změnu stanov Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SL), nedostala se záležitost dál ani po dodání vyjádření ze strany SL, ke kterému bylo toto vyzváno. Změna stanov, usnesená koncem února spolkovým shromážděním SL, není nadále právoplatná, protože registrační soud nyní přihlášku změny stanov odložil stranou. Námitky předložené protivníky, týkající se vyškrtnutí zasazování se o restituci a o „znovuzískání vlasti“ jako účelů spolku krajanského sdružení, byly soudem zjevně přeci jenom považovány za natolik závažné, že nechtěl učinit žádné rozhodnutí, nýbrž toto přizpůsobí až výsledku řízení, jež je soudně projednávané u zemského soudu v Mnichově. Jednání u tohoto soudu bylo stanoveno na 3. listopadu.

Staň se pašerákem uprchlíků! Iniciativa založená v USA vyzývá k soukromému pašování utečenců do Evropy

Americký think tank stojí za vysoce profesionálně připravenou kampaní. Zakladatelkou organizace byla židovská sionistka Rozenbaumová. 

Staň se pomocníkem při útěku! – těmito slovy vyzývají ke spolupráci aktivisté, kteří si v posledních dnech získali mediální pozornost hlavně německojazyčných levicově-liberálních sdělovacích prostředků. Tito aktivisté provozují německy psané webové stránky www.fluchthelfer.in a už na první pohled je zřejmá vysoce profesionální úroveň jejich kampaně – ať už grafické zpracování stránek, nebo náročně zpracovaná videa prozrazují, že finanční náklady na zhotovení nebyly nízké. Jejich iniciativa otevřeně vyzývá k tomu, aby občané Německa a Rakouska například při návratu ze zemí, jako je Itálie, ilegálně pašovali do své vlasti ve svých automobilech tzv. uprchlíky. Německý liberálně-levicový list Die Zeit poskytl projektu mediální prostor a uvádí příklad tří německých pašeráků, kteří při cestě z dovolené přibrali na palubu svého vozu studenta z Mali. „Muži v cabriu mu při jeho nepovolené cestě do Německa pomáhat nesmějí. Ale přesto to udělají, ne kvůli finanční motivaci, nýbrž proto, že odmítají evropskou utečeneckou politiku“, líčí Die Zeit tyto muže jako charakterní nesobecké hrdiny.

Himmler v roce 1942 zamýšlel umožnit 750 českým chlapcům a děvčatům studium na elitních německých školách Napola

Přitom ve stejné době navštěvovalo tyto školy v Říši „jen“ 6000 německých hochů a děvčat 
Lukáš Beer

Prominentním českým žákem školy Napola byl nejmladší
syn ministra Emanuela Moravce, Emanuel Pavel, zvaný v
rodině „Mudla“, narozený 3. června 1932 v Michalovcích
na východním Slovensku. Chlapec získal po matce
říšskoněmecké občanství, takže se nejedná o případ
protektorátních dětí, o kterých se píše v článku. Na podzim
roku 1942 jej otec zapsal do školy Napola v Reichenau u
Bodamského jezera. O rok později začal navštěvovat Napola
v Drážďanech-Klotzsche, kde si jej učitelský personál
chválil jako vzorného žáka. V den Hitlerových 55. narozenin
(20. dubna 1944) byl jmenován do hodnosti HJ-Hordenführera
a směl v létě odjet na několikatýdenní pobyt do Salcburku.
V pět hodin dvacet minut dne 18. srpna 1944 při spojeneckém
náletu na Salzburg tragicky zahynul ve věku dvanácti let. 
Na snímku s otcem v září 1943 na sportovních slavnostech 
českého Kuratoria pro výchovu mládeže na Strahovském 
stadionu. Foto: archiv L. Beera (čb), Wikipedia / Kolossos.

O úmyslech umožnit vybraným českým chlapcům studium na školách Nacionálněpolitických výchovných ústavů (Napola) ve staré Říši pojednává ve zvláštní kapitole kniha Hitlerovi Češi. Na poradě příslušných činitelů se pouze osm měsíců před definitivní porážkou Německa (sic) uvádělo o nástupu českých chlapců na tyto školy: „První řada příjmů má být podle možnosti sestavena do 1. září 1945.“ První podnět k této akci přišel počátkem roku 1942 od Heinricha Himmlera a dnes si upřesníme, jaké konkrétnější představy o ní Himmler měl.

Za pojmem „Napola“ se skrývá německý název „Nationalpolitische Lehranstalt“, tedy „Nacionálně politické učiliště“ (oficiální název zněl také „Nationalpolitische Erziehungsanstalten“, tj. „Nacionálně politické výchovné ústavy“) – jednalo se o bezplatné internátní střední školy, které byly založeny v Německu po převzetí moci nacionálními socialisty v roce 1933. Mohli se na ně přihlásit adepti bez ohledu na rodinný původ a sociální status, vymezovaly se do značné míry proti stavovským školám předchozího období.

Napola lze charakterizovat jako všeobecné vyšší a pokračovací osmitřídní školy internátního typu zakončené maturitou, které byly zřízeny NSDAP nebo jedním z jejích článků (např. SS, SA) a podléhaly jejich kontrole. Zatímco původně se jednalo pouze o chlapecké školy, později přibyly i dívčí. Podobně jako u „Škol Adolfa Hitlera“ (Adolf-Hitler-Schulen) a „Junkerských škol SS“ (SS-Junkerschulen) šlo o elitní vzdělávací ústavy s cílenou výchovou nacionálněsocialistického vůdcovského dorostu. Za hlavní úkol si školy Napola kladly výchovu člověka „v národního socialistu, zdatného tělem i duší pro službu národu a státu“. Žáci se v budoucnu měli stát vedoucí vrstvou Německa. Až do začátku Druhé světové války sloužily školy Napola jako silně politicky akcentované elitní školy v rámci všeobecně vzdělávacího vyššího školství, ale za války se rostoucí měrou vyvíjely v dorostové školy pro SS a Brannou moc. Volba dalšího povolání záležela na rozhodnutí daného absolventa. Hlavním cílem především bylo uzpůsobení výchovy za účelem vytvoření vůdcovských kádrů, a to při velmi specifickém výběru žáků.

V Izraeli narůstá nenávist vůči křesťanům, potvrzuje benediktinský mnich

Na ilustrační fotografii je zobrazen jiný křesťanský kostel 
po útoku z roku 2012. zdroj

Zprávy následujícího obsahu spadají pod cenzuru místních „čistě islamofobních“ sionistických webů a zpravodajské činnosti česko-židovské iniciativy Islám v České republice nechceme: V Izraeli je velmi rozšířen výskyt incidentů ze strany židovských nacionalistů a extremistů, motivovaných nenávistí vůči křesťanům. Pozorovatelé hovoří o drastickém nárůstu v posledních letech. Příležitostně se vyskytují útoky na kostely a po křesťanech se často jako výraz pohrdání plive. Německý benediktinský mnich Nikodemus Claudius Schnabel, který žije v Izraeli dvanáct let, uvádí dle německého konzervativního týdeníku Junge Freiheit, že nenávist vůči křesťanům zaznamenává posledních pět let nárůst. On sám z vlastní zkušenosti potvrzuje, že v průměru každý druhý den si někdo před ním nebo za jeho zády odplivne a přibližně jednou za měsíc někdo plivne přímo na něj.

Uprchlický fake na Instagramu: Dojemný fotopříběh senegalského mladíka byl od začátku až do konce smyšlený

Více než 11 tisíc lidí skočilo na tento podivný projekt 

Co na první pohled vypadá skutečně jako dojemná scéna 
se šťastnými uprchlíky ze Senegalu, kteří dokázali na 
člunu přeplout do Španělska, je jen podvod, manipulující 
s lidským soucitem. Foto: Instagram Abdou Diouf

Tento příběh je jak ideálně stvořený do letošního léta, kdy sdělovací prostředky denně přinášejí zprávy o „zoufalých pokusech uprchlíků“ získat azyl v Evropě. Hlavním hrdinou tohoto příběhu je mladý Senegalec, který se rozhodne na vlastní pěst vycestovat do Evropy. Před tím si ale stihne založit ještě účet u sociální sítě Instagram, kam posléze začne ukládat fotografie z každého kroku své napínavé cesty „za svobodou“. Nejprve vidíme mladého muže, který si říká Abdou Diouf, ve svém bydlišti v Dakaru, kde si nechá prakticky upravit vlasy nakrátko. Jsme svědky toho, jak jeho maminka pro něj uvaří poslední dobré jídlo, aby se posilnil na cestu. Diouf na sociální síti píše o svých útrapách na Sahaře: „Běžel jsem dva dny. Člověk, co nás vede, říkal, že nesmíme zastavit, jinak že přijdeme o 2000 dolarů za člun.“ Na jiném snímku vidíme, jak Diouf šplhá v Tarifě přes plot, pak jej vidíme v noci na nafukovacím člunu a potom na španělském pobřeží, šťastného se svými kumpány z toho, že to zvládli. Ale tento krátký okamžik štěstí netrval dlouho.

Téměř tři a půl tisíce českých zájemců o hlídkovou službu v Hitler-Jugend v roce 1944

Počátkem léta roku 1944 navštívili mnoho míst v Čechách a na 
Moravě vojáci úderného oddílu pěchoty z východní fronty, kteří se 
setkali v Praze, v Brně, Luhačovicích a na jiných místech 
s chlapci z HJ a děvčaty z BDM. Foto: archiv Lukáše Beera

Historik Detlef Brandes ve své – nedávno i v českém jazyce vydané – knize uvádí, že důstojník pro rasovou a osídlovací agendu (vedoucí pražské pobočky Hlavního rasového a osidlovacího úřadu SS, RuSHA), SS-Hauptsturmführer Johannes Preuß dostal v roce 1944 úkol vyšetřit české zájemce o hlídkovou službu v Hitlerově mládeži. Brandes následně udává, že o hlídkovou službu v HJ jevilo zájem 3402 Čechů, z nichž 1819 (53%) bylo podle výsledků průzkumu komisaři RuS v květnu 1944 ohodnoceno „pozitivně“. Brandes bohužel v knize bližší okolnosti – jako například, kdo byli tito čeští zájemci o službu v Hitlerově mládeži, neuvádí – cituje pouze archivní materiál německého Institut für Zeitgeschichte (Mnichov/Berlín). – Pro čtenáře Našeho směru připravujeme nové informace (které ještě nebyly publikovány v knize Hitlerovi Češi) o úmyslu Heinricha Himmlera z roku 1942 umožnit velkému počtu českých chlapců a děvčat studium na školách Napola (Nacionálněpolitické výchovné ústavy) ve „staré Říši“, které poskytovaly ukončené střední vzdělání a jejichž úkolem bylo především vychovávat „velitelský dorost“ pro SS a Wehrmacht. (-lb-)

65 let staré plány na vytvoření federativního státu Čechů a Němců ztroskotaly

Výročí „Wiesbadenské úmluvy“ 
Franz Chocholatý Gröger 

Hans Schütz, Lev Prchala, 
Rudolf Lodgman von Auen a Richard Reitzner.

Přesně před šedesáti pěti léty generál Lev Prchala a Vladimír Pekelský za Český národní výbor v Londýně uzavřeli smlouvu s Pracovním kruhem na ochranu sudetoněmeckých zájmů, zastoupeným Dr. Rudolfem Lodgmanem von Auen, Richardem Reitznerem a Hansem Schützem. Úmluva byla ratifikována v Mnichově dne 4. srpna 1950 a o den později v Londýně. Generál Lev Prchala založil v roce 1940, spolu s novinářem Petrem Prídavkem, „Československý národní výbor“ jako formu opozice vůči československému odboji vedenému čs. londýnskou vládou a prezidentem dr. E. Benešem.

„Obě strany uznávají zásadu, že v emigraci není nikdo oprávněn zavazovati svůj národ. Jen národ sám je pánem svého osudu a má míti možnost svobodně se rozhodnout, kterou cestou se chce dát“, psalo se v onom prohlášení z roku 1950. A stejně tak zde stála důležitá věta: „Obě strany považují návrat sudetskoněmeckých vyhnanců do jejich domoviny za spravedlivý a tudíž samozřejmý.“ K tomuto mělo dojít, „jakmile bude osvobozen český národ“ od komunismu. Společným programem bylo vytvořit „federativní stát Čechů a Němců“, přičemž by se střídali čeští a němečtí prezidenti. Plné znění této „Wiesbadenské úmluvy“ si přečtěte ZDE.

Němec, gestapák a sudeťák v podání českého filmu v letech 1945-1969

Německé „nacisty“ v poválečných českých filmech paradoxně často hráli německy hovořící židovští míšenci 

Němce v českých poválečných filmech ztělesňovali často nejen etničtí 
Němci, ale i židovští míšenci. Jedním z nich byla i „legendární postava 
esesáka“ v animovaném filmu Vzpoura hraček (1946), kterou zahrál herec 
Eduard Linkers. Jeho otec byl Žid, a proto Linkers (narozen v roce 1912) nesměl 
hrát divadlo. Zato směl za války v Praze pracovat jako učitel angličtiny. 
Po válce si zahrál celkem 12 rolí v českých filmech

Určitě pozoruhodnou studii, bezprostředně se dotýkající analýzy česko-německých vztahů, vypracoval před nedávnem Adam Trcala v podobě své magisterské diplomové práce Zeisler, Magerová a spol.: Obraz Němců v českém filmu let 1945-1969 (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Brno, Ústav filmu a audiovizuální kultury, 2014). Autor se zaměřil na zobrazování Němců (ať už sudetských Němců, „západních“ a „východních“ Němců nebo Rakušanů) v českém filmu let 1945 až 1969. „Tento časový rámec je zdola ohraničen koncem druhé světové války, a shora pak nástupem tzv. normalizace. V rámci této doby prošla zkoumaná problematika zajímavým a bohatým vývojem, který však byl zaražen a z velké míry zvrácen právě nástupem normalizační politiky po roce 1969“, odůvodňuje Trcala, proč se jeho studie zaměřila pouze na tuto bezprostřední poválečnou etapu. Celkově bylo v období let 1945 a 1969, tedy za 24 let, natočeno v českých zemích 565 celovečerních hraných filmů, z nichž se zkoumané problematice věnovalo 47 snímků. Můžeme tedy říci, že tato tématika je obsažena v 8,32 procentech filmů natočených v tomto období. „Takovéto ,prominentní‘ zastoupení zřejmě neměla v české kinematografii v tomto období žádná jiná národnost“, poznamenává autor.

Vystřízlivění dárkyně uprchlického tábora: „Když jsem viděla realitu, rozhodla jsem se, že dary místo jim rozdáme potřebným lidem!“

Fotoesej na Facebooku plus video z bitky „uprchlíků“ v táboře v Drážďanech 

Pod hesly „Muslimové a uprchlíci jsou vítáni“ tento týden proběhla také před 
utečeneckým táborem demonstrace aktivistů proti „rasismu a nepřátelství vůči 
cizincům“. Nápadná byla vysoká účast samotných přistěhovalců na akci. 
Obyvatelé Traiskirchenu zorganizovali protidemonstraci. 
Foto: screenshot FPÖ TV Magazin

Utečenecký tábor Traiskirchen (20 km jižně od Vídně), ve kterém v minulých týdnech proběhly nepokoje, jež musela uklidňovat policie, od minulé středy nepřijímá žádné nové uprchlíky. V táboře se nachází 4500 osob, z nichž 2200 pro přeplnění nemá k dispozici vlastní postel na spaní. 480 lidí si postavilo v areálu stany, ve kterých přespávají. Různé nevládní a lidskoprávní organizace kritizovaly rakouskou vládu opakovaně kvůli údajně nelidským a nedůstojným podmínkám, v jakých musí utečenci „v jedné z nejbohatších zemí světa“ žít. O situaci se začala zajímat i Amnesty International, která dostala povolení vyslat do tábora příští týden svou „vizitu“. Podle informací, které na svém facebookovém profilu uvádí opoziční politik Ewald Stadler, dostávají dospělí žadatelé o azyl v Traiskirchenu denně 30 euro na ruku za „nicnedělání“. Vláda kromě toho rozhodla před dvěma dny, že zvýší denní příděl na tzv. „nedoprovázené nezletilé uprchlíky“ z dosavadních 77 euro na 95 euro, což odpovídá měsíční dávce na jednoho nezletilého uprchlíka ve výši 2850 euro (sic).

Vyhánění po etapách

Jenny Schon 

Ilustrační obrázek: Náš směr. Fotografie autorky se svou matkou ZDE. 
Matka autorky zemřela 30. května 2015. Recenze na česky vydané básně 
autorky Jenny Schon v díle Česká polka ZDE.

Když jsem v červnu 1975 fotografovala mou nedávno zesnulou matku, Anni Schonovou, rozenou Schwantnerovou, v dnešní ulici Gorkého 101 v Trutnově, sice jsem si uvědomovala, že jsem se tu narodila, ovšem ne to, že třicet let předtím – dne 29. července 1945 – jsem jako dítě pod hrozbou násilí musela se svou matkou tento dům opustit. Od té doby znovu uplynulo dalších čtyřicet let.

K výročí postupimské konference se v Česku jako obvykle lže

Tomáš Krystlík 

Je pozoruhodné, jak ČTK i sedmdesát let poté dokáže opakovat báchorky české historiografie.

Poté, co britský vládní kabinet v červenci 1942 obecně schválil princip poválečného transferu německých menšin v případech, „kdy se to bude jevit jako nezbytné a žádoucí“, a Beneš získal v prosinci 1943 zcela konkrétní ústní Stalinův souhlas s poválečným vysídlením veškerého neslovanského obyvatelstva, zahájila československá vláda hned 9. 5. 1945 organizované vyhánění Němců českých zemí do sovětské okupační zóny. Před cizinou je vydávala za živelnou, rozhořčenou reakci českého lidu za utrpení způsobené okupací. US-Army tzv. divokým odsunům do své německé a rakouské okupační zóny bránila. To vše za stavu, kdy USA v lednu, Britové v březnu 1945 Benešovi a československé vládě v Londýně svými nótami transfer československých Němců do rozhodnutí mírové konference zakázali. Nichols, Churchill a Eden to Benešovi před jeho odletem do Moskvy ústně zopakovali.

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (21.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část – 4. část – 5. část – 6. část – 7. část – 8. část – 9. část – 10. část – 11. část – 12. část – 13. část – 14. část – 15. část – 16. část – 17. část – 18. část – 19. část – 20. část
„Evropská konfederace“ a čtyři pásma národů (Přednáška z 14. ledna 1945)
Alexander Dolezalek

"Pro spolužití Němců, Italů a takzvaných „francouzských“ 
Švýcarů sice platí úplně jiné předpoklady než pro budoucí 
evropskou jednotu a stejně tak je právní a politické uspořádání 
zde zřejmě úplně jiné. Ale Švýcarské spříseženství je na 
celém světě považováno za vzorový příklad poklidného soužití 
různých jazykových skupin."

Chtěl bych se pokusit ve stručnosti odpovědět na tuto nejdůležitější otázku [viz závěr předchozího dílu]. Máme dnes skutečně stejné pojící prostředky jako tehdy, totiž:

1.) Nacionální socialismus, národní sociální myšlenku. Ovšem dokud bude v určitých částech Evropy příznačně vystihovat poměry ono jihoamerické přísloví „Boháč žije z chudáků, chudák žije z práce“, bude zde bolševismus stále narážet na úrodnou půdu jako doposud jediná záchranná idea. Pokud jsou agrárně-sociální poměry a přelidnění v malorolnických zemích jihovýchodu, v Rumunsku, Bulharsku a Jugoslávii, tak katastrofální, nemůžeme se divit, že bolševismus tyto země duchovně dobyl už mnoho let před obsazením [Německem]. Pokud ve Španělsku, Itálii a v Maďarsku trůní tenká a lidu cizí šlechtická vrstva nad širokou „Misere plebs contribuens“ – nad bídným lidem, odvádějícím daně – jak to formuluje slavná kodifikace maďarského státního práva, nemůžeme se divit, že ochota bránit se v těchto onemocněných národních tělesech vůči jedu bolševismu je slabá. Nemusíme ale ani chodit tak daleko. Pokud například v Meklenbursku 2% obyvatelstva vlastní 58% půdy, pak je tato struktura jednoduše nemorální. (...)

Beneš zahradníkem

„Romista“ Lukáš Houdek mlží o původu „našich“ Cikánů 
Lukáš Beer

Postavu Lukáše Houdka, koordinátora iniciativy HateFree Culture, „bojující proti xenofobii“, není mnohým čtenářům zajisté potřeba nějak zvlášť představovat. Od osoby, označující se termínem „romista“, bychom asi právem směli očekávat, že bude expertem v oblasti historie cikánského etnika ve střední a východní Evropě nadmíru fundovaným.

V Houdkově „hejtomatu“, jenž má vyvracet zažité mýty a hoaxy, se lze mimo jiné seznámit s výkladem reagujícím na vlastní hlavou vytvořený, manipulativně formulovaný dotaz „anonyma“ následujícího znění: NECHÁPU, PROČ SE JIM ŘÍKÁ ROMOVÉ. UŽ OD DOBY, KDY PŘIŠLI NA NAŠE ÚZEMÍ, A TO DOKLÁDAJÍ HISTORICKÉ PRAMENY, SI SAMI ŘÍKAJÍ CIKÁNI. Už tento samotný „dotaz“ v sobě obsahuje sugestivní poselství, podle nějž „romské“ obyvatelstvo České republiky může poukazovat na staleté historické působení v těchto částech střední Evropy.

Drzé lži zloducha české historiografie Jana Křena

Tomáš Krystlík 

Foto: Náš směr / Wikipedia – NoJin

Jan Křen poskytl v souvislosti s činem místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka, položením kytice sudetoněmeckým obětem vyhnání v Mnichově, deníku Právo interview, ve kterém se uchyluje k nehorázným lžím. U erudovaného historika lze předpokládat, že zná všechna dostupná fakta, tedy podává-li čtenářům nepravdy, lže.

Jan Křen v něm říká: „Česká veřejnost má k excesům, jež se odehrály při tzv. divokém, živelném a neorganizovaném odsunu, stále sílící kritický vztah… ale k samotnému historickému principu je postoj jiný, zde vstupuje do úvah příčinná souvislost s válkou, okupací a také s rozhodnutím vítězných velmocí.“

Kam vede odpor proti systému?

Dotazník pro Jiřího Fialu

Putin: „Vinu na masovém přistěhovalectví do Evropy mají USA“

Ruský prezident poskytl interview švýcarské televizi RTS 

Ruský prezident Vladimír Putin vytýká Evropě (respektive vládnoucím elitám v Evropě), že se činí příliš závislou na Spojených státech. Rusko si přeje Evropu, která bude svou nezávislost a suverenitu projevovat silněji, prohlásil Putin v interview, které poskytl švýcarské televizní stanici RTS. Řekl také, že „je podivné, pokud diskutujeme o různých tématech s našimi evropskými kolegy a dohodu nakonec musíme uzavřít s Washingtonem“. Zároveň Spojeným státům vytýkal, že odpovídají za četné problémy na evropském kontinentu, přičemž uvedl jako konkrétní příklad současnou masivní přistěhovaleckou vlnu. „Podívejte se, Evropa je nyní konfrontována s konkrétním problémem, masovým přistěhovalectvím migrantů. Byla to ale Evropa, která stála u zrodu rozhodnutí, jež vedla k současné situaci?“ Tato rozhodnutí podle něj byla učiněna na druhé straně Atlantiku, ale problémy kvůli tomu dnes má pouze Evropa. To je prý jeden z mnoha příkladů. Putin ale zdůraznil, že tím nechce démonizovat americkou politiku. Spojené státy provádějí svou politiku tak, jak je to prospěšné pro jejich zájmy. „Je třeba ale usilovat o rovnováhu zájmů“, dodal. (-lb-)

Ústecký masakr před 70 lety: Svědci vypovídají

Franz Chocholatý Gröger 
Rozvášněný dav skandoval: "Všichni Němci do dvaceti čtyř hodin ven a Češi, co tady byli, taky!"

Dne 31. července 1945 vydává ČTK následující informaci: „Dne 31. července 1945 odpoledne vznikl v bývalé kabelovně v Ústí nad Labem ve čtvrti Krásné Březno požár, který se v krátku rozšířil i na další průmyslové podniky a ostatní část uvedené městské čtvrti… Do Ústí n. L. byly poslány pohotovostní oddíly SNB a vojska. Ministerstvo zdravotnictví a Červený kříž vypravily do města zdravotní a sanitní oddíly. Veškerá bezpečnostní opatření byla neprodleně učiněna. Místní obyvatelé německé národnosti byli zajištěni. Ve městě byl obnoven klid." (1) Pokračování textu ZDE.

Vražda u „rohlíku“ – hrdinský vlastenecký čin nebo nesmyslný zbabělý mord?

Lukáš Beer 

V těchto místech se před 70 lety odehrálo smrtelné přepadení.

Onoho středečního večera dne 7. února 1945 v 19.45 hodin opustil August Gölzer se svou ženou Elisabeth služebnu svého pracoviště brněnského XXXIX. úseku všeobecných SS a vydal se domů do svého bytu na ulici Ebner-Eschenbachové č. 14 (dnes se ulice jmenuje Nerudova a přímo před místem, kde se před 70 lety odehrál následující příběh, má zastávku tramvaj č. 12). Když Gölzer po půl hodině cesty dorazil ke svému bydlišti, chystal se jako vždy otevřít domovní dveře, ale ve stejném okamžiku doběhli na místo z volného prostranství naproti domu dva civilisté a vrhli se na něj zezadu z bezprostřední blízkosti se slovy „Ruce vzhůru!“, pronesenými v němčině. Gölzer ale v prvním momentu nic nezaznamenal, protože, ač teprve 38 let stár, špatně slyšel. Ale jeho manželka, která byla svědkem přepadení, jej na dva muže, kteří viditelně neměli dobré úmysly, hned upozornila. Gölzer sice rychle reflexně sáhl po své osobní zbrani, ale bandité byli rychlejší a z jejich strany padly tři nebo čtyři výstřely. První výstřely Gölzera minuly, ale ten poslední prošel jeho tělem zezadu plícemi, jícnem, játry a střela dvakrát prorazila žaludeční stěnu a nakonec zůstala v krajině břišní. August Gölzer ještě sám otevřel domovní dveře a byl schopen vyjít ještě čtyři poschodí, ale na začátku dalších schodů se zhroutil k zemi. Jeho žena mu ale pomohla vstát, načež ještě zvládl dojít do svého bytu, vysvlékl si zde kabát a svetr a lehl si do postele. Elisabeth Gölzerová okamžitě nato opustila dům a obrátila se se žádostí o pomoc na českého lékaře, který bydlel v bezprostředním sousedství. Ten okamžitě objednal záchranný vůz. Manželka se poté vydala na velitelství Wehrmachtu, jež sídlilo hned za rohem v budově, které obyvatelé Brna dodnes říkají „rohlík“, a požádala zde také o pomoc pro svého těžce raněného muže.

Zeman sklízí potlesk Rakušanů za svůj postoj vůči uprchlíkům: „Musíme Čechům jejich prezidenta závidět!“

„Bio-Rakušané si budou muset brzy žádat v Česku o azyl! To jsme to dopracovali.“ 

Až na nepatrné výjimky vyvolal vlnu souhlasných komentářů článek online-vydání deníku Die Presse z pátečního večera (Uprchlíci: Český prezident chce nasazení armády na hranicích) o tom, že Miloš Zeman navrhl nasazení armády na hranicích jako opatření proti uprchlické vlně. Rakouský deník se přitom odvolává na český zpravodajský portál Parlamentní listy. Zeman se vyslovil proti dobrovolnému přijímání uprchlíků a varoval před skrytými bojovníky milicí IS mezi migranty. Proti teroristické milici Islámského státu by prý v případě nutnosti „vzal do ruky pušku a táhl by do boje“, cituje Die Presse Zemana a připomíná, že „zatímco Zeman láteří“, aktuální česká vláda připravuje momentálně „osvětovou kampaň“, prostřednictvím které mají být lidé konfrontováni s problémem rasismu a „veřejnost má být zbavena strachu ze zesíleného proudu utečenců z oblastí občanských válek v Sýrii a v Iráku“.

Ransdorf v panice střílí ze svého arzenálu historických nepravd

Hned v úvodu argumentuje citátem údajného Hitlerova výroku z knihy, o které všichni vzdělaní historici již třicet let vědí, že šlo o dílo smyšlených výroků napsaných na objednávku. Kritizovaný historiograf Ransdorfovi odpovídá
Tomáš Krystlík

Novinář Rosenbaum (na snímku vpravo se svým 
přítelem Churchillem) doznal v roce 1981, že 
Rauschninga pro sepsání pamfletu obsahujícího
údajné Hitlerovy výroky v roce 1939 uplatil. V Německu 
se o podvrhu ví nejpozději od roku 1985, kdy na toto 
téma proběhla mediální diskuse historiků. 
V Churchillově zakázce vycházely články v 
Rosenbaumově agentuře, která zásobovala 400 novin 
v 70 zemích světa. Po válce Churchill pobýval často o 
prázdninách v Rosenbaumově vile. Historikové dnes 
knihu, ze které Ransdorf přebral první citát, neberou vážně. 
Pouze "vzdělaný historik" Ransdorf poněkud "zaspal". (lb)

Ve své nejnovější replice citujete návrhy zacházení s Čechy, které byly časem zavrženy, čerpáte ze zdroje, který je prokázanou konfabulací, snášíte argumenty obsahující omyly historiků nebo jejich vyslovené dezinterpretace. Nápadná na Vašich přípisech je jedna věc. Na to, že mě považujte za nicotného skribenta, snášíte nápadně hodně protiargumentů. Proč asi? Že situace je vážná, že sedmdesát let budovaný domeček z polopravd a lží se začíná českým historikům bořit?

Vyvracet Vaše protiargumenty jeden o druhém by určitě naprostou většinu čtenářů odradilo. Zde jen několik málo nepravd, jejichž vyvrácení zabere minimum místa. Je dokázáno, že Rauschning si značnou část Hitlerových výroků vymyslel. V akčním programu SdP z roku 1938, tj. v karlovarských požadavcích, jiný program SdP do svého konce neměla, není ani slovo o likvidaci českého národa nebo ho naznačující. Do vnitrozemí přesídlilo ze všech odstoupených zemí, tedy i z Těšínska, Slovenska a Podkarpatské Rusi 193.277 lidí a to nejen osob československé národnosti, ne tedy 300.000 jen z území odstoupených Německu. Do angloamerického plošného bombardování Německa se Češi na práci do říše dobrovolně hrnuli tempem takovým, že pro ně muselo být týdně vypravováno šest zvláštních vlaků. Nyní se na vše podívejme z jiného úhlu pohledu.

Výukou islámu proti antižidovským náladám?

Ústřední rada Židů v Německu požaduje výuku islámu jako formu prevence 

Předseda Ústřední rady Židů v Německu, Josef Schuster, požaduje celoplošné zavedení výuky islámu na německých školách. Tak by dle něj bylo možné preventivně působit proti protižidovským tendencím mezi muslimskou mládeží, prohlásil Schuster ve středu podle rozhlasové stanice Deutschlandfunk. Židé v Německu se sice podle něj nadále cítí bezpečně, ale přesto Schuster varoval, že „v některých problémových čtvrtích s vysokým podílem muslimsko-arabského obyvatelstva není rozumné se otevřeně ukazovat jako Žid“. Už v únoru Schuster Židům doporučoval v muslimských čtvrtích spolkovoněmeckých měst nenosit tradiční židovskou pokrývku hlavy.

Duel o historii mezi Ransdorfem a Krystlíkem: Komunistický europoslanec vědomě argumentuje nepravdivými údaji

Ačkoliv Miloslav Ransdorf studoval historii, neřídí se ani poznatky oficiálních českých historiků a udává nesmyslný počet Čechů, kteří po Mnichovu zůstali v "záboru"  
Tomáš Krystlík 

"Byl bych rád, kdyby mě neprofesionální žvásty skribenta 
Krystlíka neobíraly o čas. Mám hodně práce, finišuji s 
pěti knihami a čas parlamentních prázdnin je krátký", reaguje 
Miloslav Ransdorf na Parlamentních listech. Sám se 
svými tvrzeními ale rozchází s poznatky svých 
profesionálních kolegů z oboru.

Komunistický politik Miloslav Ransdorf reagoval na Parlamentních listech na články Tomáše Krystlíka. Ale ani tento jeho text nezůstane bez reakce:

Německo vystoupilo ze Společnosti národů z jiných důvodů (vynechávám je, jsou irelevantní) než kvůli povinnosti člena respektovat územní celistvost jiných států. Již tehdy byly východní hranice Německa kdykoliv (!!!) změnitelné na základě bilaterální smlouvy Německa s Polskem nebo s ČSR, v případě rozporu mezinárodní arbitráží (locarnský pakt). Na rozdíl od západních hranic Německa tedy nebyly východní nikým garantovány. Takže, když Německo podle Vás, pane Ransdorfe, chtělo expandovat na východ, tak proč by z Vámi uváděného důvodu z této organizace vystupovalo, když toho mohlo dosáhnout mírovými a Společností národů povolenými prostředky? Vojenské tažení do západní Evropy zahájilo Německo až po osmi měsících války, což implicitně potvrzuje, že s válkou s Francií a Velkou Británií nepočítalo. Neříkejte, pane Ransdorfe, že to nevíte!

Spacáková revoluce v ČT a arbitráž kvůli TV NOVA

Ronald S. Lauder (vlevo) na oficiální manifestaci "proti 
antisemitismu" v Berlíně v září loňského roku společně se 
spolkovoněmeckým prezidentem Joachimem Gauckem, dřívěj-
ším předsedou Ústřední rady Židů Dieterem Graumannem 
a spolkovoněmeckou kancléřkou Angelou Merkelovou. 
Foto: Michael Thaidigsmann / Wikipedia

Pokračování diskuse Debatního klubu hudebníka a spisovatele Petra Štěpánka a Ladislava Jakla, ředitele Centra společenských studií Institutu Václava Klause, má dvě témata: takzvanou spacákovi revoluci v České televizi a arbitráž České republiky kvůli televizi NOVA. Spacáková revoluce v České televizi je termín, kterým je míněno přespávání některých politiků na přelomu let 2000 a 2001, jako například Jan Ruml, ve velíně zpravodajství ČT na Kavčích horách v době, kdy se televizní zaměstnanci rozhodli neakceptovat volbu nového generálního ředitele ČT Jiřího Hodače.

Arbitráž České republiky kvůli televizi NOVA byla kauza mediálně veřejnosti prezentovaná tak, že například Vladimír Špidla oficiálně na tiskové konferenci k této kauze prohlásil: "Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozdělení televize nejen nezabránila, ale dokonce mu aktivně pomáhala." Česká republika zaplatila Ronaldu Lauderovi, prezidentu světového židovského kongresu a majiteli CME, více jak 10 miliard korun. Krizí v České televizi a sporem o televizi NOVA podle některých pozorovatelů vyvrcholil boj o vládu nad televizemi v České republice z ohledu politických, respektive mocenských zájmů. (-dk-)

Neznalá žurnalistka nekriticky zpovídá „lovce nacistických zločinců“ Stanislava Motla

Jak se nemají dělat rozhovory 
Tomáš Krystlík 

Vášní publicisty Stanislava Motla je pátrání pro tzv. nacistických zločincích. 
Foto: screenshot ČT

Všiml jsem si, že čeští televizní žurnalisté nedovedou vést interview, pokud vyžaduje jít do hloubky problematiky, evidentně pro nedostatek svého všeobecného vzdělání. Jako příklad nechť poslouží Daniela Drtinová z DVTV zpovídající lovce nacistických zločinců Stanislava Motla.

Prvním lapsem interview vedeného Danielou Drtinovou, když podle všeho mělo směřovat do hloubky, bylo opomenutí se Stanislava Motla optat na motivaci jeho lovu a zjistit příčinu, proč se specializuje pouze na německé národně socialistické zločince a ne na jiné, například bolševické.

„Islám v ČR nechceme“ – upřímné coming out pro Čechy a Židy s dlouhým vedením

143.381 osobám se to líbí

Vyhánění a „vyhánění“ senátora Veleby

Buď je senátor Veleba nevzdělán, nebo lže 
Tomáš Krystlík

V souvislosti s bavorskou návštěvou Pavla Bělobrádka, který uctil pamárku obětí poválečného vyhnání Němců z tehdejšího Československa, Jan Veleba Českému rozhlasu sdělil: „Čekal bych, že tak (Bernd Posselt) učiní vůči lidem vyhnaným z pohraničí v roce 1939 (uctí jejich památku), což se nestalo… Ta první věc je příčina (vyhnání Čechů z pohraničí), ta druhá věc (vyhnání Němců z ČSR) je následek. A brát to v obráceném pořadí je podle mého názoru špatně.“

Absurdity českého internetu: „Slovanské národy, spojme se!“

Lukáš Beer 

Letní pařáky tohoto července realisticky aspirují na post držitele rekordu v disciplíně o nejteplejší léto posledních let, ale – jak se zdá – probouzejí zároveň v některých krajinách, ač v míře omezené, k životu dokonce i zastydlé archaické slavjanofilské ideje. Takové, jež pamatují ještě naši pradědi! Jeden takový zjev můžeme pozorovat nyní na Czech Free Press. Redakce portálu převzala jakýsi obskurní manifest pod názvem „Slovanské národy spojme se - Славянские народы“, který názorně ukazuje, jak si člověk v některých krajinách také může vysvětlovat příčiny a pozadí krize na Ukrajině. Už v dobách pravěkých se také nechápaví vůdci primitivních lidských kmenů pokoušeli svým ovečkám vysvětlovati hromy, blesky a krupobití jevy nejrůznějšími a zákonitostmi nadpřirozenými. Ale i dnes, jak se můžeme přesvědčiti, nalézáme mezi jedinci – příslušníky kmenů slovanských – moudré jasnozřivce, schopné zplodit následující rozumy: „Západ s USA rozeštvává slovanské národy. Jediným východiskem je, aby se slovanské národy spojily proti rozpínavosti a nenažranosti západu, představitelé západu mají plnou hubu demokracie, jde mu však o zotročení slovanů a vykrádání jejich bohatství. 14 Slovanských národů, to už je pořádná síla, která stojí proti chamtivosti germánských národů. Po staletí se nás snaží podrobit, jenže i když jsme každý národ žil svým životem, přesto do dnešní doby existujeme. Jediné co se jim povedlo, ovlivnit naši kulturu a tradice.“