Dokazuje to nejen např. přiostření vztahů mezi Tureckem a Izraelem v poslední době, které našlo dohru i v napjaté atmosféře mezi izraelitskou náboženskou obcí ve Vídni na straně jedné a islámskými organizacemi v Rakousku na straně druhé. Na scénu vystupuje i starý nepřátelský vztah nacionálních Srbů k uznání samostatnosti Kosova nebo třeba i kurdská a arménská otázka. Některé politické strany nehodlají jen tak nechat ladem voličský potenciál migrantského obyvatelstva a snaží se získat jeho náklonnost a podporu cestou manifestace nacionálně-etnických sympatií. Omezit se pouze na voličskou přízeň vymírajícího autochtonního obyvatelstva v Rakousku se nehodlá většina etablovaných politických stran včetně parlamentní opozice, protože každý migrantský hlas může přispět k upevňování vlastní politické moci. A to pro extrémně přecizenou Vídeň platí dvojnásob.
.
Prvním poválečným starostou města byl nestraník Rudolf Prikryl, který si vysloužil přezdívku „třídenní starosta“ (skutečně vládl městu jen tři dny – od 12. dubna do 15. dubna 1945). Všichni jeho ostatní následovníci byli členy SPÖ, tedy bývalé socialistické a dnešní sociálně demokratické strany. I samotný městský parlament je dnes pevně v rukách sociálních demokratů disponujících absolutní většinou, což jim umožňuje nejen takřka neomezené vládnutí nad městem, ale i intenzívní sebeoslavování skutečných a domnělých výdobytků při výstavbě města ve formě různých pompézních kulturních akcí, které samozřejmě hradí daňový poplatník. Ovšem že nelze sociálním demokratům upřít jejich pozitivní přínos pro „vzkvétání města“, do jaké kategorie výdobytků lze ale zařadit postupující multikulturalizaci, ghettoizaci a přecizování Vídně, je záležitost druhá. SPÖ už dávno objevila v migrantském obyvatelstvu velmi početnou klientelu, které se tradičně pokoušela vždy ulehčit co nejrychleji přístup k volebním urnám. V tomto směru se sociálním demokratům snaží konkurovat místní Zelení. Díky jejich společnému úsilí se nyní ve městě skloňuje ve všech pádech slovo „integrace“ (letos byla dokonce poprvé vypsána „Integrační cena“, která odměňovala nejlepší integrační nápady a projekty), lokální vídeňské zpravodajství veřejnoprávní televize ORF se téměř žádný den neobejde bez prezentace nějakého toho integračního projektu, kterými se pyšní a navzájem předhánějí sociálně demokratičtí komunální politici. Mezi nejnovější integrační hity patří výstavba bytových integračních komplexů, které jsou koncipovány tak, že se cíleně počítá už dopředu s tím, že téměř polovinu nájemníků budou tvořit přímo příslušníci jiných (mimoevropských nebo balkánských) kultur, a jsou proto pro tyto účely speciálně konstruované.
Ke všeobecnému verbování migrantských voličských hlasů politickou stranou SPÖ a Zelenými ve Vídni přistupuje však s blížícími se komunálními volbami v říjnu tohoto roku ve větší míře jev poněkud novější, který využívá toho, že složení migrantského obyvatelstva ve městě rozhodně není homogenní. O pravicové FPÖ je sice známo, že jí dříve dávali hlas také v hojném počtu i starousedlí Turci a Srbi prvních migrantských generací, kteří se obávali rozšíření už Evropské unie o nové středovýchodoevropské a východoevropské země, protože v jejich občanech spatřovali možnou budoucí konkurenci na pracovním trhu. Jako na o to vážnější hrozbu je pohlíženo na otevření pracovního trhu země pro občany východních států Evropské unie od května příštího roku, protože už dnes má Rakousko minimálně 300.000 nezaměstnaných. Pak jsou tu také alarmující zprávy toho druhu, že jenom ve Vídni žije 140.000 lidí na hranici nebo pod hranicí chudoby. Město se dnes také může "pyšnit" už třemi speciálními supermarkety určené pro chudé obyvatelstvo, kterému nestačí peníze na potraviny v běžných obchodech. Do jaké míry bude mít na situaci na pracovním trhu vliv uvolnění přístupu pro státní příslušníky nových zemí EU, je samozřejmě diskutovaným tématem, pro FPÖ je ale očekávaně mezitím už i tématem volebním.
V boji proti sílící islamizaci se však v poslední době FPÖ pokouší získat na svou stranu sympatie nacionalistických srbských migrantů. Nedávno došlo z požehnání šéfa FPÖ H.C. Stracheho k založení „Křesťansko-svobodné platformy pro svobodnou Evropu suverénních národů“ (CFP) pod vedením Konstantina Dobrilovice. Další cílovou skupinou pro FPÖ se stávají Kurdové žijící v Rakousku. Už v roce 2009 organizoval jeden funkcionář kurdské střešní organizace FEYKOM, která má blízko k PKK, solidární cestu na podporu poslance Evropského parlamentu za FPÖ, Andrease Mölzera.
Více voličských hlasů však čistě z početních důvodů slibují rakouští Turci. Na komunální úrovni jinou volební taktiku zvolili rakouští lidovci, kteří tolerují ve svých řadách politiky tureckého původu, opatrně sympatizující s tureckými nacionalisty. Tito odmítají uznat genocidu na arménském obyvatelstvu jako fakt. Dokonce při volbách do rakouského parlamentu v roce 2006 rozšiřoval lidovecký komunální politik Mustafa Iscel turecky psané plakáty, na kterých sliboval, že se ÖVP (lidová strana) zasadí proti uznání pojmu genocida na Arménech. Iscel je dodnes okrskovým obecním radou a při posledních volbách do Hospodářské komory se objevil na plakátech jako prominentní kandidát zastupující turecké podnikatele.
V rámci sociálně demokratické strany SPÖ drží pozici nejdůležitější kontaktní osoby k politickému islámu obecní rada Omar al Rawi, který zároveň funguje jako integrační pověřenec Islámské náboženské obce. Jako spoluorganizátor nedávné protiizraelské demonstrace a hlavní iniciátor protestní rezoluce vídeňské obecní rady proti izraelskému zákroku na humanitární konvoj padl rychle v nemilost Izraelitské obce v Rakousku a mezi ním a prezidentem židovské náboženské obce (IKG) Arielem Muzicantem proběhla ostrá výměna názorů.
Aby byl obrázek ještě o něco komplikovanější, tak jen připomeňme, že Muzicantova IKG několikrát označila řadu představitelů politické strany FPÖ za „sklepní nácky“. Obzvlášť paradoxně tedy vyznívá, když člen Izraelitské obce a zároveň politik FPÖ David Lazar podpořil nedávnou demonstraci občanů městské části Floridsdorf proti zřízení velkého tureckého kulturního centra uprostřed klidné obytné zástavby, na kterou se dostavilo asi 200 lidí, převážně průměrných občanů, ovšem včetně několika málo očividných „neonacistů“. Občanská iniciativa, která demonstraci svolala, se sice původně dušovala, že jde o nadstranickou akci, nicméně v rámci diskusního posezení před shromážděním měl krátký projev právě David Lazar, který posluchačům jasně adresoval své doporučení, aby 10. října 2010 volili FPÖ. A v rámci samotného protestního shromáždění na onom vídeňském předměstí, kde se sbíhá Pražská ulice s ulicí Brněnskou, nesměl v rámci vyvrcholení celé akce chybět proslov nikoho jiného než šéfa FPÖ Heinz-Christiana Stracheho osobně. Ten pak rozdával svým četným fanouškům autogramy.
Nebezpečí této „etnizace“, mobilizace politických a náboženských komunit v multikulturní metropoli politickými stranami v rámci volební kampaně, je se zřetelem na současnou globální světovou krizi hrou s ohněm. Výsledkem dlouholeté multikulturalizace Vídně posledních desetiletí tedy navíc může v budoucnu být stálá hrozba importu mimoevropských etnických a náboženských konfliktů přímo do srdce Evropy.
