Homosexualistům z HateFree je nový „multi-kulti katalog“ firmy Tchibo ještě málo

Foto: Tchibo

Marketing firmy Tchibo „projevil v České republice smysl pro maximální kulturní porozumění. Zatímco je česká společnost v mnoha otázkách ještě konzervativní, Tchibo vyslalo do světa magazín, na jehož titulní stránku umístilo multikulturní rodinu“. Uvádí se to čerstvě v bulvárním internetovém magazínu pro homosexuály, který vydává bývalý mluvčí TV Prima David Vaníček. V katalogu je možno vidět „multi-kulturní“ (či „multi-rasovou“ či „z rasově odlišných druhů se skládající“) rodinu při procházkách přírodou severoevropského rázu. Reklamu v rozhovoru pro zmíněné internetové stránky výslovně pochválil koordinátor projektu HateFree Culture, Lukáš Houdek, kterému se reklama ovšem stále ještě jeví jako málo pokroková: „Jako odvážný a cenný statement bych ale já osobně viděl v momentě, kdy by se na louce smála romská rodinka. Protože co si budeme nalhávat, černoušci a mulati většině české společnosti přijdou nekonfliktní a roztomilí. V tomto ohledu z mého pohledu reklama není až tak převratná.“

Odhady počtu obětí vyhnání neslovanských národností z ČSR

Tomáš Krystlík 

Konrad Badenheuer znázornil ve své publikaci „Die Sudetendeutschen – 
Eine Volksgruppe in Europa" (Mnichov, 2007) jako první na mapě podíl 
„mrtvých podle očitých svědků“ na celkovém počtu obyvatel patřičného
 okresu v bývalé župě Sudety, v jižních Čechách a na jižní Moravě, popř. v 
Protektorátu na německém obyvatelstvu v příslušném politickém okresu 
(Oberlandratsbezirk). Zde část mapy zveřejněné tímto autorem: 
Červené pole v černém rámečku (např. Kladno) znamená podíl 
„nad 3 procenta“, červené pole v červeném rámečku podíl „2 až 3 procenta“ 
(např. Praha), červené bez rámečku odpovídá „0,95 až 2 procentům“ 
(např. Most), oranžová = „0,7 až 0,95 %“, žlutá = „0,45 až 0,7 %“, 
zelená = „0,2 až 0,45 %“ a modrá = „pod 0,2 %“. 
Určitý druh „epicentra“ násilí podle mapky představovala oblast české 
menšiny okolo Mostu (červená políčka), zatímco nejméně násilí bylo 
zaznamenáno v oblastech s menším podílem české menšiny (žlutá, 
zelená, modrá políčka). V oblasti kolem Chebu a na Šumavě bylo 
zaznamenáno nejméně „mrtvých podle očitých svědků“ – s výjimkou 
Karlových Varů se zde místním velitelům okupační americké armády 
podařilo často zabránit násilí ze strany některých Čechů. (Doplnil L.B.)

Němečtí historici používali pro odhad v zásadě stejnou metodiku: počet Němců českých zemí v odstoupených územích Německu podle sčítání lidu v roce 1939 plus počet Němců českých zemí v protektorátu v roce 1940 (u obou skupin započten i vliv migrace v rámci říše) plus karpatští Němci plus přirozený přírůstek těchto skupin do konce války (odhad) minus běžná úmrtnost (odhad) minus civilní válečné ztráty těchto skupin (odhad) minus jejich ztráty na frontě (odhad) minus jejich počty v roce 1950 v ČSR, SRN, Rakousku a v NDR (v ČSR a SRN podle sčítání lidu, v případě Rakouska úřední údaj, počet v NDR odhadnut) plus přirozený přírůstek mezi lety 1945–1950 (odhad). Spolkový archiv v Koblenci (Bundesarchiv Koblenz) tehdy odhadl ztráty vyhnáním na 241.000 obětí včetně nezvěstných osob. Novější odhady, v závorce rok odhadu: Zentralstelle des kirchlichen Suchdienstes (Centrála církevní vyhledávací služby, 1965) 295.000, Bundesministerium für Vertriebene (Spolkové ministerstvo pro vyhnané, 1967) 267.000, opět Bundesarchiv (1974) 100.000 až 250.000, Statistisches Bundesamt (Spolkový statistický úřad) z pověření Německého spolkového sněmu (1978) 273.000 obětí vyhnání z ČSR, celkově necelé 3,000.000 obětí následkem vyhánění německého obyvatelstva z evropských států. Za povšimnutí stojí ze statistického hlediska poměrně malý rozptyl výsledných počtů obětí odsunu z ČSR. Ne všichni z tohoto počtu zemřeli na československém území. Má se za to, že asi 60 % československých Němců přišlo o život v ČSR a 40 % z nich zemřelo později mimo ČSR strádáním následkem vyhnání, zejména sebevraždou, podvýživou z pobytu v českých koncentračních táborech, kterých Češi zřídili během krátké doby přes dva tisíce, na nemoci v důsledku nedostatečné lékařské péči, steskem po domově. Je nutné zdůraznit, že německé odhady zahrnují nejen zahynulé, nýbrž i osoby nezvěstné.

Čtenářský názor: Reakce na šíření nepřátelské propagandy na webu Náš směr

Jako věrný čtenář webu Náš směr jsem se rozhodl reagovat na tendence, které se zde v poslední době objevují. Mám na mysli volné šíření systémové propagandy a podporu trapnému, ubohému šovinismu. Oba dva přímé znaky myšlenkové degenerace jsou podle mne zcela neslučitelné se snahou probudit v lidech touhu vymanit se z vlivu dnešní zvrhlé západní dekadence. Dekadence, která negativně ovlivňuje nejen naše životy, ale i životy našich blízkých. Dnes i v budoucnu. Snahy negativně degenerovat myšlení stávajícím i potencionálním čtenářům jsou proto podle mého názoru v přímém protikladu s původním zaměřením tohoto projektu.

Sudetští Němci jsou lidé druhé kategorie – alespoň dle českých státních zástupců. Máme to od nich černé na bílém!

Proč trestní oznámení na Vacka a Krutinu? Protože pomohlo krásně nastavit zrcadlo.
Lukáš Beer 

Jak jde dohromady, že na jedné straně pranýřujeme omezování svobody projevu v souvislosti s kauzou Hitlerových projevů a na druhé straně obšírně referujeme o trestních oznámeních na dvojici českých autorů, Jiřího Krutinu a Jiřího Vacka, která hromadně podala skupina sudetských Němců v Rakousku a Bavorsku v souvislosti s paragrafy českého trestního zákona ve smyslu přečinů „hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob“ a „podněcování k nenávisti vůči skupině osob“? Neprotiřečí si to, není to pokrytectvím? To je jeden pohled, se kterým jsem se měl možnost v uplynulých dnech seznámit. A tuším, že to zdaleka nebude ojedinělý hlas.

Poděkování aneb Koutek slávy

Tomáš Pecina 
Ještě jedna milá povinnost nás čeká v souvislosti s pravomocným skončením trestního stíhání ve věci Hitlerových projevů: poděkovat oznamovatelům. A protože náš moudrý, v Plzni vystudovaný zákonodárce, jmenovitě poslanec JUDr. Marek Benda, při formulaci náhubkového zákona na oznamovatele jaksi zapomněl, zakázav zveřejňovat identitu toliko obviněného, poškozeného, zúčastněné osoby a svědka (§ 8a odst. 1 a § 8b odst. 1 TrŘ), můžeme jim poděkovat jmenovitě.

Jsou jimi:
1. Mgr. Klára Kalibová ze společnosti In IUSTITIA, o. p. s.
2. Mgr. Jan Kravčík z odboru veřejné správy a e-governmentu ministerstva vnitra, jan.kravcik@mvcr.cz
3. Anonymní oznamovatel, který udal toliko e-mail: fanae@seznam.cz

V hodině dvanácté

Václav Junek 
Pozn. redakce NS: Následující text v některých bodech nemusí reprezentovat redakční stanovisko. Redakce však text ráda zveřejňuje s poukázáním na iniciování přínosné a věcné polemiky.  
Ne, není to tak. Píšu totiž tyto řádky už pár minut po dvanácté. Respektive po půlnoci. Tedy po té půlnoci, kterou si západní demokracie malovaly jako svatý limit, po kterém všechno zlé skončí - stejně slabošsky a naivně, jak slabé a naivní jsou samy.

Opravdu je neděle, patnáctého února 2015, a opravdu uplynula už víc jak hodina od momentu, kdy se podle zbožných přání už dopředu, dávno předtím, k vlastnímu konci odsouzených slabochů, měly na východní Ukrajině rozhostit mír, klid a vzájemné láskyplné porozumění. To podle „mírových dohod“, které dva tři dny předtím tytéž západní demokracie s tak upocenou snaživostí uplácaly uvnitř pozlaceného černého hradu minského hrdlořeza s východním už brzy značně krvavým despotou.

Takto Češi rozprodávají uloupený majetek: Nemovitosti s Benešovou zárukou

Češka nabízela nemovitost přímo v tiskovém orgánu sudetských Němců. Proč takovýto inzerát mnichovské noviny ale vůbec převzaly?

Zatímco Anna G. nabízela nemovitost přímo v novinách sudetských 
Němců, jiná česká realitní makléřka tak činí na internetu. 
Foto: screenshot idnes.cz

Opovážlivost nezná meze: Představme si, že zloděj vyklidí někomu dům a o několik let později se vrátí, aby někomu uloupený majetek naprosto seriózně nabídl k prodeji. I když je k tomu třeba mít nutnou dávku drzosti, je na druhou stranu tak nějak logické takto jednat. Protože srdce oběti lupu pravděpodobně velmi lpí na ukradených předmětech. To může úspěšnost prodeje a prodejní cenu zvýšit. A proto už dále neudivuje, že si Anna G. pro svou speciální nabídku nemovitosti vybrala docela zvláštní médium – totiž přímo Sudetendeutsche Zeitung. (Pozn. red. NS: to je hlavní tiskový orgán Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Mnichově, nezaměňovat s listem Sudetenpost, vycházejícím v Rakousku a ze kterého zde citujeme.)

České žvásty opakující se po sedmdesáti a více letech

Tomáš Krystlík 

Časopis Böhmen und Mähren přinesl před 70 lety 
několikastránkovou obrazovou reportáž o 
náletu na Prahu ze 14. února 1945.

V článku Den, kdy Drážďany zmizely z mapy se sice píše o tom, že „bombardování Drážďan koncem druhé světové války patří k nejkontroverznějším akcím spojenců v Evropě“, zamlčuje se však, že následné bombardování Saské Kamenice (Chemnitz) bylo ještě ničivější. V článku se opakují tvrzení o špatné viditelnosti, která způsobila zničení většiny památek v oné Florencii na Labi. Tomu protiřečí fakt, že čtvrti na pravém břehu Labe zasáhlo jen naprosté minimum bomb. Vysvětlení je nasnadě – na pravém břehu se památky nenacházely.

Václav Vlk jr. v souvislosti s jednáním s Putinem v Minsku ve svém článku Merkelová s Hollandem „přivezli mír“ dokazuje, že přece jen jablko nepadlo daleko od stromu, tedy on od pana Václava Vlka seniora, známého to němcožrouta, když píše. „Vážená paní Merkelová, vážený pane Hollande, pokud máte alespoň zbytek soudnosti v těle, prosím, kupte si učebnici dějepisu některé středoevropské země a nalistujte si dění z roku 1935–1939. Zvláště pak doporučuji zaměřit se na situaci v Sudetech v bývalém Československu. Stejné modely, stejné chování, jenom jiné uniformy a jiní lidé.“ Tristní je, že autor advokát, tedy člověk znalý práva, neví, že ve versailleské smlouvě je článek 86, který zní: „Stát československý… přijímá ustanovení, která tyto mocnosti (tzv. čelné mocnosti Společnosti národů) budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím.“ Tímto ustanovením bylo umožněno čelným mocnostem Společnosti národů – Francii, Velké Británii a Itálii – zasahovat v daném smyslu do vnitřních poměrů v ČSR včetně secese československého území. A také článek 19: „Shromáždění (Společnosti národů) může čas od času vyzvati členy Společnosti (národů), aby znovu přezkoumali smlouvy, které se staly nepoužitelnými, a mezinárodní poměry, jejichž další trvání by mohlo ohroziti světový mír.“ A právě zachování oněch částí mírových smluv, na jejichž základě se ustavilo Československo, v roce 1938 kvůli soužití národností v československém státě mír ohrožovalo. Vyberte si: buď autor-právník o existenci těchto článků nic netuší, nebo vychází ze svého nesnášenlivého nacionalismu.

Smrt v Drážďanech před sedmdesáti lety

„The greatest single Holocaust by war“ 
E. E. Korkisch 
Ohavná záhuba kulturní metropole a lazaretního města, internacionálně chráněného mezinárodním právem, krátce před koncem Druhé světové války ve dnech 13. - 15. února 1945 je symbolem ďábelské vůle ničení a stala se trvale rozpoznatelným výsměchem mezinárodnímu právu ze strany vítězů. Od té doby se pracuje na fiktivním zlehčování tohoto nezměrného provinění.

Češi rozprodávají uloupený majetek s Benešovou zárukou

V polovině roku 2011 v Česku padla omezení při nabývání pozemků, která byla původně dojednána při jednáních o vstupu do EU. Od té doby mohou cizinci z Evropské unie, tedy také Rakušané a Němci, v Česku neomezeně nabývat nemovitosti. Už před odstraněním těchto omezení sudetští Němci poukazovali na rizika takovýchto obchodů s nemovitostmi. „Cítíme povinnost poskytovat potenciálním zájemcům vysvětlení a drasticky jim objasňovat souvislosti“, varovala například studijní skupina „Erbland Sudetenland“ (STES) již v lednu 2011 před nabýváním domů, pozemků a ostatních nemovitostí, vyvlastněných na základě Benešových dekretů. „Tím chceme na jedné straně uchovávat naše dědictví a na druhé straně varovat potenciální kupce před pochybným, normám mezinárodního práva odporujícím nabýváním vlastnictví“, uvádí se ve stanovisku STES. „Protože právní otázka majetku dle našeho hlediska stále ještě není vyjasněná, varujeme před nakupováním zemědělských užitkových ploch“, řekl také předseda hornorakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení Peter Ludwig, který svého času nacházel vesměs i podporu u hornorakouských zástupců rolníků: „Budeme naše členy na toto zbytkové riziko upozorňovat“, prohlásil jeden zástupce hornorakouské zemědělské komory po setkání s Ludwigem.

Motor vzpomínání se zadrhává

Gernot Facius 
Dvousté výročí narození Bismarcka, 95. výročí nabytí platnosti Versailleské smlouvy, 50 let od Churchillova úmrtí, 70 let od konce Druhé světové války, od osvobození koncentračního tábora Osvětim a od Postupimské konference Velké trojky, 60 let suverenity Spolkové republiky Německo (západ), čtvrtstoletí od sjednocení obou německých dílčích států a tak dále a tak dále. Historií naplněná data přetékají jako široká řeka do nového roku. Pouze jedno historické datum se v podstatě nenachází v žádném přehledu historických výročí. Profesionální zprostředkovatelé dějinného připomínání se, nehledě na několik málo výjimek, obloukem vyhýbají začátku systematického vyhánění Němců z jejich domovských krajů na východě, speciálně z Čech, Moravy a Slezska. Nepotřebujeme příliš mnoho fantazie, abychom věděli, že i rok 2015 bude historicko-politicky korektním rokem, vyznačujícím se koncentrací na provinění Hitlerova režimu. Monstrózní zločiny tehdejších vyháněčských států se přitom – jak by tomu také mohlo být jinak – posouvají do pozadí.

Transatlantické partnerství pro obchod a investice – rizika pro Evropu?

Nové vydání "Debatního klubu" 

Ilona Švihlíková a Ladislav Žák v novém Debatním klubu.

Transatlantické partnerství pro obchod a investice (TTIP) je smlouva mezi EU a USA. V důsledku této smlouvy se mají například nadřadit mezinárodní arbitráže národním soudům, což může v důsledku znamenat významné posílení nadnárodních korporací. Proponenti smlouvy zdůrazňují hlavně výhody takového partnerství, ale taktně opomíjí kritické hlasy varující před omezením demokracie. V Evropské unii vznikla iniciativa Stop TTIP, která požaduje zastavení jednání o této dohodě - petici k zastavení jednání podepsalo do půlky ledna 2015 již 1,250.000 občanů EU. V ČR většina obyvatel ani neví, že se nějaká smlouva s popsaným dopadem na obyvatelstvo, respektive na jejich peněženky a občanská práva chystá.

Nacionální socialismus a „evropská myšlenka“ (14.)

Předchozí části: 1. část – 2. část – 3. část – 4. část – 5. část – 6. část – 7. část – 8. část – 9. část – 10. část – 11. část – 12. část – 13. část
Evropská charta (1.)
Werner Daitz 

Jak jsme na rozdíl od všech nauk „moderní“, tj. liberalistické státní a sociální filosofie opakovaně rozebírali, existují následující tři základní uspořádání vzrostlého práva, ve kterých spočívá veškeré lidské soužití a tím také veškerý sociální řád tohoto světa. Jsou to: dílčí rodina, národní rodina a rodina národů.

Jsou [...] třemi základními řády sociálního soužití, protože ztělesňují oba základní zákony skutečné biopolitiky, jimiž jsou zákon autarkie a zákon změny druhu a degenerace [1]. Tyto řády žijí v první řadě z vlastního prostoru a z vlastní síly a nepřesahují imperialisticky do jiných životních prostorů. A dále jsme viděli, že pouze v jejich rámci může působit přirozený, mravně a životními zákony opodstatněný, a proto skutečný socialismus, a viděli jsme, že všechny tři řády jsou ve svých rovinách ovládány stejným životním, a proto i mravním zákonem, a že jeden má zastupovat druhého a v souladu s tím nesvár a občanská válka zde nemají žádné místo.

Na Pegidě ve Vídni

Lukáš Beer 

Foto: screenshot YouTube/WienTV.org

Tak nějak mohl znít název příspěvku, který jsem původně pro Náš směr před týdnem zamýšlel napsat – nasát atmosféru první demonstrace hnutí Pegida v Rakousku a zdokumentovat vše důkladně odpovídajícím fotografickým materiálem, to měl být smysl této reportáže. Pořadatelé ohlásili zahájení akce na minulé pondělí 2. února v 18.30 v samotném centru Vídně. Hodinu a půl před zahájením „procházky městem“, jak pořadatelé a účastníci demonstracím hnutí Pegida běžně říkají, jsem však spěchaje na jiný, závazný termín do Brna, zrovna nasedl do auta a opouštěl po Brněnské ulici směrem k hranicím severní předměstí Floridsdorf, nad kterým se v té chvíli právě jakoby z ničeho nic roztrhla nepříjemným větrem poháněná nadílka sněhu a deště.

Ferdinand Peroutka

Tomáš Krystlík 

Českým rozhlasem vystylizovaný "hrdina českého národa". 
Foto: screenshot Rozhlas.cz

Tento článek není Peroutkovým životopisem ani kritickým pojednáním o něm, jeho ambicí je pouze upozornit na určité body jeho angažmá ve veřejném životě.

V roce 1923 dostává nadaný novinář Ferdinand Peroutka od prezidenta republiky Tomáše Masaryka darem půl milionu korun na založení Přítomnosti [Firt, Kalvoda]. Nebylo to neobvyklé, Masaryk například dlouho finančně podporoval Jiřího Stříbrného, v němž spatřoval jednoho z nejperspektivnějších politiků [Klimek], v roce 1925 daroval Jaroslavu Stránskému na jeho Stranu práce 1,000.000 Kč a další tučné obnosy dával Stránskému i Beneš [Klimek 2002]. V březnu 1923 věnoval každému členu své rodiny, Charlottě, Janovi, Alici a Olze, po 2,050.000 Kč, Benešovi a jeho manželce po 1,035.000 Kč, celkem 10,250.000 Kč [Kalvoda]. Další příklady Masarykova rozdávání by se daly vyhledat. Stojí za to ony sumy srovnat s tehdejší výší měsíčního platu nebo mzdy. Původ peněz není dodnes jasný, protože podle Masarykovy poslední vůle sepsané 15. 4. 1917 před jeho odjezdem do Ruska měl v Praze dluh, v Londýně v bance 1400 £ pro své dcery Alici a Olgu, dva další účty z tzv. amerického fondu a na nich dohromady přes 16.000 £.

Ze společenské rubriky

Tomáš Pecina 
Včera v odpoledních hodinách se v luxusní restauraci v Praze uskutečnila oslava vítězství v kause Hitlerových projevů. Jak to při podobných příležitostech bývá, stoly se pod jídlem a pitím prohýbaly a šampaňské teklo proudem.

Minutou ticha jsme uctili památku Jana Petráska, který v této kause zaznamenal povážlivé jubileum: z deseti mých klientů, které obžaloval, padl desetkrát zprošťující rozsudek, takže na ukazateli skore svítí průběžný stav Petrásek–Pecina 0:10.

K přechodnému výpadku aktualizace uplynulé tři týdny

Sdělení redakce ve vlastní věci 
Pravidelní čtenáři Našeho směru si jistě nemohli nepovšimnout, že v průběhu posledních tří týdnů byly stránky aktualizovány pouze sporadicky. Důvodem byla mimořádná termínová náročnost jiných závazných projektů, která bohužel přechodně nedovolovala věnovat se přípravě kvalitativně hodnotnějších textů, zajímavostí a aktualit. Tímto žádám o pochopení nejen naše čtenáře, kteří jsou zvyklí na pravidelnou aktualizaci stránek, nýbrž také všechny pisatele dotazů a připomínek, jež se v uplynulých týdnech obraceli na redakci elektronickou poštou, protože na jejich poštu prozatím nebylo odpovězeno. Tímto okamžikem ovšem nabíhá Náš směr opět na svůj obvyklý „rytmus“. Děkuji za Váš zájem a těším se na další období, ve kterém se v našich textech, tak jak je naším dobrým zvykem, budeme opět věnovat některým otázkám politického života a naší moderní historie. Lukáš Beer

Je vhodné, aby se prezident státu ve svých projevech odchyloval od pravdy?

Tomáš Krystlík 

Německá jednotka s kulomety v Mohuči na mostě přes řeku Rýn 
dne 7. 3. 1936 v poledne. Foto: repro Das Interessante Blatt, f.

V projevu prezidenta republiky Miloše Zemana při zahájení mezinárodního fóra „Let My People Live!“ zaznělo z jeho úst mimo jiné , že Ferdinand Peroutka v Přítomnosti zveřejnil článek s názvem Hitler je gentleman a po mnichovské konferenci i výrok: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, musíme výti s vlky.“ Též Winston Churchill v lednu 1939 podle Zemana napsal Adolfu Hitlerovi: „Kdyby můj národ postihla velká katastrofa, přál bych si, aby v jeho čele stál muž s vaší silnou vůlí.“

Historik Petr Zídek v Lidovkách.cz ho za tyto výroky silně zkritizoval. Peroutkův výrok o vytí s vlky patří ve skutečnosti vydavateli Lidových novin Jaroslavu Stránskému, ve svém listu: „Nemůžeme-li zpívat s anděly, budeme výti s vlky… Jestliže nemá svět být ovládán právem, nýbrž silou – buď naše místo tam, kde je větší síla a větší odhodlanost.“ Zajímavé je, že druhou větu ze Stránského citátu pan Zídek vynechal, posouvá totiž vyznění celého Stránského výroku.

Středobodem světa

Tomáš Krystlík 

Praha středobodem Evropy? Nikoliv, mapka nakladatelství "Volk und Reich" 
z roku 1944 má pouze dokumentovat manželské vazby Přemyslovců a 
dokazovat jejich "rasové a pokrevní vazby na Říši" Foto: archiv L. Beera

Pokud vím, tak v tomto století se nikdo ve sdělovacích prostředcích nepokusil vznik bludu o české důležitosti, nadřazenosti nad jinými etniky, pocitu, že Češi jsou národem, ke kterému všichni s obdivem vzhlížejí, vysvětlit. Natožpak, aby proběhl jakýsi národní diskurs o tomto jevu. Jak tedy ono falešné české přesvědčení o vlastní výlučnosti vlastně vzniklo?

Když se delegáti Národní rady pražské sešli v Ženevě 31. 10. 1918 s Edvardem Benešem, dorazivším tam z Paříže, označil Beneš Čechoslováky za nejobdivovanější národ světa, za miláčky Dohody, jež jim poskytne rychlou vojenskou a hospodářskou pomoc, ujistil, že v otázce hranic je vše již jasné a že Čechoslováci se jenom budou muset rozhodnout, které oblasti chtějí ke svému státu připojit. Očividně lhal, ale členy delegace ovlivnil dokonale. Jeden z nich, vůdce národních socialistů Václav Klofáč, pak s pýchou prohlašoval, že „Wilson nebo kdokoli jiný neřekne nikdy nic, co by nedostal napsáno od Masaryka anebo Beneše. Autorita těchto lidí je přímo neuvěřitelná!“ Masaryk ani Beneš se proti tomu ani dodatečně slůvkem neohradili.

„Všichni Němci byli nacisté“

Česká justice zamítá sudetoněmecká trestní oznámení proti autorům knihy štvavé knihy „Němci“
Manfred Maurer

Peter Ludwig, předseda hornorakouského 
Sudetoněmeckého krajanského sdružení: 
„Není přece možné, aby tyto urážky 
pronášené rétorikou kazatelů nenávisti 
mohly být považovány za svobodné 
vyjadřování názoru.“ 
Foto: maria-schnee.at

Protiněmecké štvaní v Česku spadá pod svobodu slova. Trestní oznámení většího počtu sudetských Němců proti autorům knihy, která Němce paušálně prohlašuje za nacisty a nelidi, byla právě s takovýmto odůvodněním zamítnuta.

Dílo „Němci“, napsané již v roce 2010 autory Jiřím Vackem a Jiřím Krutinou (Němci, ISBN 978-80-804439-9-0) překypuje nejen historicky neudržitelnými tvrzeními, ale především se prezentuje jako antiněmecký pamflet. Tak například v kapitole „Všichni Němci byli nacisté“ se činění rozdílu mezi nacisty a ne-nacisty prohlašuje za nepřípustné: „Nacismus je jen výrazem jejich německého ducha“, říká se zde například. A dále: „Nezakrývejme tuto pravdu mluvením o nacistech.“ Němci jsou paušálně označováni jako „nelidé“, „zrůdy“ a „zvířata“. Doslova je v knize psáno: „Pro taková zvířata není lynčování zdaleka dostatečným trestem.“ Pomocí takovýchto vět je ospravedlňováno vraždění popř. vyhánění tří miliónů sudetských Němců po Druhé světové válce na základě principu kolektivní viny. Skutečnost, že se vyhnanci sami označují za oběti, hodnotí autoři jako „nestydatost“.

„1 milión sleva z 6 miliónů výměnou za Palestinu“

List Berliner Zeitung nedopatřením zveřejnil padělanou karikaturu Charlie Hebdo 

Foto: joelecorbeau.com

Patrně velmi povrchní rešerše přivedla novináře z německého deníku Berliner Zeitung do trapné situace: Dne 8. ledna bylo na titulní stránce pod nadpisem „Útok na svobodu“ otištěno pět titulních stránek převzatých ze časopisu Charlie Hebdo, znázorňujících různé karikatury. Mezi ně však zabloudil i „fake“ titulní stránky časopisu, který v takovéto podobě nikdy nevyšel: jednalo se totiž o satirickou napodobeninu titulní stránky periodika Charlie Hebdo, nesoucí název „Shoah Hebdo“. Na ní je zobrazen Žid, který říká: „1 milión sleva z 6 miliónů výměnou za Palestinu“ ("1 million de rabais sur le 6, en echange de la palestine"). Pointa vtipu má zjevně spočívat v tom, že „Židé“ by byli ochotni slevit z historického dogmatu „6 miliónů obětí holocaustu“, pokud by se území Palestiny stalo oblastí obývanou čistě židovským etnikem. Autorem vtipu, který nepozorností novinářů zabloudil na titulní stránku známého berlínského deníku, je Joe Lecorbeau.

Debata: Kde končí politika a začíná obchod?

Stanislav Novotný a Hynek Kmoníček v novém 
vydání Debatního klubu.

V české společnosti je politika do jisté míry populární a dalo by se z toho odvozovat, že Češi politice rozumí. Důkazem by mohl být vtip "Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali."

Realita je ale poněkud odlišná. Občané málokdy přesně chápou, proč politici konají rozhodnutí, která jsou někdy v rozporu s dobrými mravy, jindy se zdravým rozumem. Politické reprezentace nejsou vlastníky státu, ale chovají se tak. Nejvíce zarážející je na tom míra iracionality, se kterou tak jednotlivé politické garnitury v nepřerušené řadě volebních období činí, a zde je nutné připomenout vtip z úvodu ("Kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zakázali") a říci, že nejde o moudré konstatování vyspělého a uvědomělého občana vtipem upozorňujícího na možná rizika, ale jde o projev na úrovni konstatování přesyceného zoufalstvím, deziluzí, skepsí a depresí.

Publicista Tomáš Krystlík vyzývá k debatě před kamerou

Tomáš Krystlík v Debatním klubu ze září 2013 diskutoval s 
vydavatelem Pavlem Kamasem o 
česko-německých vztazích. (Foto: kolektif)

K tomuto příspěvku jsem se inspiroval poznámkou Václava Junka „o vojsku revanšistů, které jen čeká za Šumavou na příležitost získat zpět Liberec, Karlovy Vary, anebo třeba Opavu“ v jeho článku.

O které české lži, na kterých je postaven novodobý český stát, konkrétně jde?

1. Celé České království patří výhradně česky mluvícím autochtonním obyvatelům
2. Rakouské císařství bylo žalář národů, totalitní stát, chtělo Čechy poněmčit
3. Češi si za první světové války vroucně přáli vznik samostatného státu, republiky
4. Češi se o překot hlásili do zahraničních československých legií
5. Sudetoněmci měli mezi válkami veškerá myslitelná práva, přesto rozbili republiku a zradili ji dobrovolným přijetím německé státní příslušnosti
6. Němci vyhnali Čechy z pohraničí
7. Ke zřízení tzv. cikánských táborů nás donutili němečtí okupanti, nebyly koncentrační
8. Němci Čechy považovali za méněcenný národ
9. V německých ozbrojených silách za druhé světové války Češi nebojovali
10. ČSR a prezidentství Beneše trvaly kontinuálně i po září 1938 až do konce války
11. Na konferenci v Jaltě nás západní spojenci zaprodali Stalinovi, vytyčili demarkační linii
12. Odsun Československu nařídili spojenci postupimskou dohodou, byla to spravedlivá odplata za to, co dělali Němci Čechům v protektorátu
13. Krutosti při odsunu Němců byly jen politováníhodné výstřelky
14. Poválečná republika do Vítězného února 1948 byla demokratická
15. Komunismus je reformovatelný, československý lid si v roce 1968 vydobyl svobodu

Pavel Kamas hostem na ČT 24: „Jsem příznivcem přirozenismu“ (Video v článku)

Foto: Screenshot ČT 24

V pátek odpoledne byl vydavatel Pavel Kamas hostem na ČT 24, kam byl pozván bezprostředně po verdiktu brněnského krajského soudu, který potvrdil loňské rozhodnutí městského soudu o tom, že vydání knihy Hitlerových projevů nebylo trestním činem. (Česká televize doplnila záznam tohoto interview do svého archivu ale až se zpožděním, ačkoli zbytek celé zpravodajské relace následující po živě vysílaném rozhovoru s vydavatelem bylo možné v archivu dohledat již včera.) Na dotaz moderátorky, zda lidé dnes už nemají dostatek informací o Adolfu Hitlerovi a 2. světové válce, a tedy vydání knihy, která se stala předmětem kauzy, nebylo jen „propagací nacismu“, Kamas řekl, že naopak, nedostatek znalostí lidí o těchto věcech je „katastrofální“. „Všichni lidé vědí, že Hitler byl fantastický řečník, ale nikdo neví o čem mluví. Ale teď už to vědí, mohou si to přečíst v naší knize“, dodal. Na námitky moderátorky, zda četba knihy nemůže negativně ovlivnit děti a dospívající mládež, Kamas řekl: „V roce 2014, po 40 letech komunismu, už jsou, díky Bohu, lidé citliví na to, když jim někdo říká, co si o nějaké věci mají myslet. A my se nedomníváme, že čeští mladí lidé jsou tak hloupí a stupidní, aby si neudělali na věci, které si přečtou, názor.“

Svoboda projevu jen pro někoho?

Václav Junek 
Aktualizace 25.1. v 12:00

Celé interview Pavla Kamase ve Studiu ČT 24, odvysílané v pátek 23. ledna
v době od 14.35-14.50, jakoby zázrakem chybí v archívu ČT 24,
ačkoliv zbytek pořadu je kompletní. (Foto: Screenshot ČT 24 f.)

Autor psal následující text v době, kdy ještě nebyl obeznámen o výsledku rozhodnutí soudu. Přesto má následující úvaha nadčasovou aktuální platnost: Dokazuje to koneckonců nejen způsob, jakým brněnské studio České televize ve večerním zpravodajském pořadu „Události v regionech“ zdůrazňovalo, že tři státní zástupci, kteří figurovali v kauze, poukazovali na údajné vazby obviněných na „neonacistickou a ultrakonzervativní“ scénu. Ale především tato skutečnost: Vydavatel Pavel Kamas byl včera 23. ledna pozván do brněnského studia ČT 24 a bylo zde v živém vstupu od 14.35 hodin odvysílané interview - záznam tohoto interview jakoby zázrakem není v archivu pořadu, ačkoliv celý zbytek této relace si lze přehrát. Aktualizace 25.1. 12:00: Chybějící část pořadu byla dodatečně do záznamu v archivu doplněna. - pozn. red.) 

Hlupáci z českého ministerstva financí

Tomáš Krystlík 
V Lidovkách.cz se dnes (23.1.) zjevil článek, kde se tvrdí, pokud zákon projde, že i firmy budou muset prokazovat nabytí majetku. Ó, Češi objevili Ameriku! V civilizovaném světě je běžné, že příjmy firmy (právnické osoby) musejí korelovat s nabytým majetkem!

Horší to je s tímto tvrzením v článku: „Zákon se má navíc podle návrhu ministerstva vztahovat i na ,daňové nerezidenty´, kteří ale platí daně z příjmů získaných v Česku, aby nebylo možné se vyhnout prověrce účelovým přestěhováním za hranice.“ To je blábol a to hned v několika směrech.

Krajský soud v Brně zamítl odvolání ve věci Projevů

Tomáš Pecina 
Osmý senát Krajského soudu v Brně dnes příjemně překvapil a zamítl odvolání státního zástupce proti rozsudku Městského soudu v Brně, kterým byli vydavatelé knihy projevů Adolfa Hitlera zproštěni obžaloby.

Vydavatelé Hitlerových projevů dnes definitivně osvobozeni

Vydavatel Pavel Kamas dnes v době po 14 hodině v přímém vstupu na ČT

Foto: Lukáš Beer

Vydání knihy Adolf Hitler: Projevy nebylo trestným činem. Verdikt Městského soudu v Brně dnes potvrdil i brněnský krajský soud. Vydavatel Pavel Kamas odcházel ze soudní síně spokojený: „Ukázalo se, že svoboda slova u nás ještě stále existuje. Tento závěr procesu jsem očekával od jeho počátku", řekl Kamas České televizi. Státní zástupkyně Dagmar Veverková s novináři mluvit odmítla. U odvolacího soudu neuspěla ani s tzv. morálním profilem, který měl poukazovat na vazby některých aktérů na krajně pravicovou scénu. „Předmluvy čtenáře matou a navozují dojem podpory nacismu, mají ve čtenářích navodit pochopení pro činy Adolfa Hitlera. Obžalovaní mají kontakty s popírači holocaustu, extremistickými organizacemi a styky na webové stránky neonacistických organizací“, argumentovala Veverková v obžalobě. Soud to jako důkaz odmítl. „Charakter knihy je historicky zasazen do konkrétní doby. Byla válka a Hitler ve svých projevech reagoval na aktuální události. Nejde o prohlášení, ze kterých by mohly čerpat další generace“, vysvětlil verdikt předseda senátu Vlastimír Čech. (-lb-)

Protiněmecké štvaní spadá v Česku pod svobodu projevu

Předsedovi hornorakouského Sudetoněmeckého krajanského sdružení (SLOÖ) Peteru Ludwigovi (zde na vzpomínkové akci v Ennsu) se tomu vůbec nechtělo věřit. Nejen on zíral na zprávu, kterou obdržel z České republiky. Jeho trestní oznámení proti autorům knihy Němci, Jiřímu Vackovi a Jiřímu Krutinovi bylo zamítnuto. Přitom se zdálo, že text vyzníval jednoznačně jasně na to, aby naplňoval skutkovou podstatu podněcování nenávisti vůči etnické skupině a hanobení národa (podle § 355, odst. 2b, a § 356 odst. 3a českého Trestního zákoníku). Jak jsme informovali v posledním vydání Sudetenpost, příslušníci (sudeto)německé národnostní skupiny jsou v knize paušálně označování jako „ne-lidé“, „zrůdy“ a „zvířata“. Ohledně doby nacismu oba autoři zastávají názor: „Všichni Němci – muži, ženy i dospívající děti – viz Hitlerjugend, ,Hitlerovy děti‘ – byli nacisté.“ Sudetské Němce obzvláště pohoršilo, že tato kniha byla pražským ministerstvem školství vyloženě doporučena pro vyučování. Trestní oznámení nepodal pouze samotný Ludwig, 44 dalších krajanů s Horního Rakouska, Vídně a Bavorska se pokusilo podniknout kroky proti oběma autorům různých u českých úřadů zabývajících se trestním stíháním, ale všechna trestní oznámení byla zamítnuta. Jak kriminální policie v Praze, tak i státní zastupitelství v Teplicích a v Ústí nad Labem nevidí naplněnou skutkovou podstatu. A to, ačkoliv jeden státní zástupce ve svém stanovisku ke kontroverzní knize dokonce uvedl, že se tato staví „vůči celému německému národu vcelku nepřátelsky a z pohledu státního zástupce není objektivní“. Přesto státní zástupce dospěl k závěru: „Ovšem nemůže nesouhlas s knihou nebo některými jejími pasážemi znamenat, že by její publikace nebo vydávání naplňovalo skutkovou podstatu shora jmenovaných trestných činů.“ Toto rozhodnutí je odůvodňováno poukazem na svobodu názoru.

Perverzní přístup k právu

Tomáš Krystlík 
Prezidentův kancléř Vratislav Mynář odmítá v souvislosti s koupí vily v Praze-Strašnicích zveřejnit svůj plat, byť je zaměstnancem stát.

Dokonce se ho snaží ke zveřejnění přemluvit i mluvčí Úřadu pro ochranu osobních údajů David Pavlát slovy: „Za to, že někdo zveřejní osobní údaje o sobě samém, postih od nás nehrozí.“