„Dnešní fašismus neříká: ,Já jsem fašismus.´Ale říká: ,Já jsem antifašismus.“ (Ignazio Silone)
Lukáš Beer
Zatímco oficiální představitelé Izraele doposud mlčeli k vyslovení kritického názoru na kontroverzního izraelského politika Avigdora Liebermana z úst rakouského ministra obrany Norberta Darabose, nepřestávají organizace (rakouských) Židů sociálnědemokratického rakouského politika atakovat a obviňovat z „antisemitismu“. Ve středu se přidalo dokonce i známé Centrum Simona Wiesenthala a vyzvalo ministra, aby odstoupil. Opakuje se už po nesčetněkráté známý scénář, kdy organizace Židů žijících v německy hovořících zemích vytvářejí nátlak na vnitropolitickou scénu daných zemí vytýkáním údajného antisemitismu a snaží se jí ovlivňovat dle svých představ.
Norbert Darabos se před několika dny vyjádřil v jednom novinovém interview negativně o Liebermanovi a nazval jej z hlediska jeho vlivu na izraelskou politiku „nesnesitelným“. Řekl také, že izraelští politikové se snaží odpoutávat pozornost od vlastních sociálních problémů v zemi poukazováním na vnější nepřátele – Írán a Palestince. Výhrůžky Izraele na adresu Íránu jsou navíc podle ministra „postradatelné“ a případný izraelský útok na Írán by podle něj rozpoutal velkoplošný požár z nedozírnými následky. Potud celé ministrovo "provinění".
Rakouské ministerstvo zahraničí se z pochopitelných důvodů muselo od Darabosových výroků distancovat. Darabosova kritika izraelské politiky se „nesluší“ a není na místě do té míry, pokud jako ministr obrany a nikoliv jako ministr zahraničí nereprezentuje oficiální stanovisko rakouské vlády k bilaterálním vztahům se židovským státem, a to zcela nezávisle na tom, zda je jeho kritika oprávněná či nikoliv. Ale lze ho pro tato citovaná slova jednoduše obviňovat z „antisemitismu“ a z nepřátelství k Židům? Židovské organizace v Rakousku jsou toho názoru, že ano, a vehementně požadují, aby se za svou kritiku omluvil nebo dokonce aby odstoupil.
Nejprve přišla rakouská sekce mezinárodní židovské organizace B'nai B'rith s otevřeným dopisem adresovaným rakouskému ministrovi Darabosovi, jejíž prezident Victor E. Wagner uvnitř doslova napsal: „Mám pocit, že se ještě necháváte vést duchem, podle kterého si člověk může vůči Židům vše dovolit.“ (Mimochodem Wagner je jednatelem společnosti REIWAG, intenzivně působící i na českém trhu.) Následovalo Centrum Simona Wiesenthala výzvou, aby ministr odstoupil z úřadu. V „odůvodnění“ Shimona Samuelse, ředitele pro mezinárodní záležitosti jmenované organizace, se praví, že je „velmi zvláštní“, že Darabos nadále zůstává ministrem, ačkoliv se vláda ve Vídni distancovala od jeho výroků. Samuels to sdělil listu Jerusalem Post. Dále řekl, že Darabosovy výroky jsou projevem „moderního antisemitismu“ a navíc prý kvůli výrokům o Íránu poškodil jméno rakouské neutrality. Vídeň je také hlavním sídlem Mezinárodní agentury pro atomovou energii a Samuels ve výrocích rakouského ministra spatřuje kvůli tomu o to větší „nebezpečí“. Darobosův mluvčí na obviňování z „antisemitismu“ z Centra Simona Wiesenthala reagoval odmítavě: prý je to „absurdní“ a požadavek této organizace, aby ministr byl odstraněn, je „směšný“. V mailu pro Jerusalem Post tento tiskový mluvčí rakouského ministra obrany také napsal, že ministrovo odstoupení nepřipadá v úvahu, protože prý Darabosovi naopak doma v Rakousku byla vyslovena všeobecná podpora.
Bylo by divné, kdyby se k případu nevyjádřila nejznámější židovská nátlaková organizace v Rakousku – IKG (Israelitische Kultusgemeinde). Její nový prezident Oskar Deutsch nenechává nikoho na pochybách, že politika vměšování do vnitřní politiky státu a vydírání rakouské politické scény bude pokračovat ve stejném stylu, v jakém ji realizoval jeho předchůdce Ariel Muzicant. Ukázal to i naposledy 8. května 2012, kdy z tribuny na vídeňském náměstí Hrdinů požadoval, aby příště bylo celé prostranství náměstí vyhrazeno pouze pro "oslavu osvobození", pořádanou nejen jeho organizací IKG, ale podporovanou i sociálními demokraty, Zelenými, Antifou, přistěhovaleckými a homosexualistickými spolky aj. Byl to signál těm, kteří si chtěli v tento den připomenout oběti druhé světové války bez rozdílu, tedy i oběti poražené strany. „Vypálíme každý jednotlivý buršácký dům ve Vídni. Všechny vás dostaneme.. Budete vymazáni, vy zasraní nacisté“ a „Budete se škvařit v pekle stejně jako vaši dědové“, ozývalo se mj. z tlampačů organizátorů této akce, ke které svolala i IKG a na které se mávalo hojně izraelskými vlajkami. IKG se od těchto skandálních projevů samozřejmě nedistancovala – a Oskar Deutsch vyslovil přání, aby na příští demonstraci přišlo ještě více lidí a aby buršácké spolky, které pořádaly poklidný pietní akt, byly propříště z náměstí vykázány.
Deutsch nejprve prý chtěl k celé aféře okolo výroků rakouského ministra mlčet, ale když Darabosův mluvčí obvinění Centra Simona Wiesenthala označil za „směšné“, došla mu prý trpělivost. „Nyní je na čase, aby spolkový kancléř a vicekancléř přivedli ministra obrany k rozumu“, řekl prezident židovské obce listu Die Presse. Darabos se prý musí omluvit a své výroky odvolat. A jeho bagatelizování „íránského nebezpečí“ je prý nejskandálnějším. Podobně argumentoval Svaz sociálnědemokratických Židů ve svém otevřeném dopise ministru Darabosovi: „Je opravdu nesnesitelné, že se přidružujete k těm, kteří, pokud jde o Izrael, jednají pozoruhodně jednostranně.“
Prezident IKG Oskar Deutsch není ale toho názoru, že ministr Norbert Darabos je antisemitou. Naopak, pochválil ho za jeho dlouholeté zásluhy při boji proti „pravicově extremistickým pletichám“ a při „zpracování nacistické minulosti“ v armádě. Soudí ale o ministrovi, že „má zřejmě problém se žijícími Židy“.
Norbert Darabos se brání po svém. Nechal se na obranu slyšet, že je ve skutečnosti přeci „nejčistším antifašistou“.
Bude možná odvážné tvrdit, že neustálé očerňovací kampaně proti rakouským politikům, proti rakouskému státu nebo proti rakouskému obyvatelstvu pod záminkou chránění úcty holocaustu mají bohužel potenciál k tomu, že postupně těmto historickým událostem paradoxně vezmou svojí hrůzu a působivost. Vlastně by muselo být v zájmu Izraele a židovských komunit ve střední Evropě, aby „holocaust“ nebyl používán jako osvědčený prostředek k ovlivňování politiky, ale nanejvýš jako varovný příklad toho, kam až může dospět lidské zlo a lidské utrpení.
Má-li tedy – podle slov prezidenta židovské obce ve Vídni – rakouský ministr „problémy se žijícími Židy“, musíme se zákonitě na oplátku ptát, zda tento prezident židovské obce náhodou nemá nějaký problém se žijícími Rakušany. Notorické jedovaté projevy IKG dávají tušit, že možná ano.