 |
| Wilhelm Rosenbaum byl nadřízeným Wilhelma Odera a po válce byl odsouzen k doživotní káznici, protože měl zavraž- dit 148 polských Židů. (Foto: Holocaust education and Archive research team) |
*********************
Vážený pane Beere!
Omluvte prosím, že se v DÖW (Dokumentační archiv rakouského odboje – NÁŠ SMĚR před několika měsíci zažádal tuto instituci dvakrát o pomoc – pozn. redakce) zřejmě vyskytl komunikační problém ohledně Vašeho dotazu. V normálním případě odpovídáme my ze strany Badatelny poválečné justice při DÖW na takováto přání o informace.
Proti Wilhelmovi Oderovi, narozenému 18.3.1905, bylo v Rakousku vyšetřováno od roku 1947. Lidový soud v Linci odsoudil Wilhelma Odera dne 2.7.1952 na 6 měsíců žaláře kvůli § 3 KVG (Kriegsverbrechergesetz – rakouský Zákon o válečných zločincích, pozn. redakce) (týrání a zlé nakládání. K tomuto paragrafu viz: http://www.nachkriegsjustiz.at/service/gesetze/kvg2.php#kv3); v aktu je poznamenáno, že trest byl považován za odpykaný z důvodu vyšetřovací vazby. (V uvedeném paragrafu zmíněného zákona se uvádí: „(1) Kdo v období nacionálněsocialistické tyranie přivodil z politické nenávisti nebo za využití služební nebo i jiné moci člověku strastiplný stav nebo s ním citelně zle zacházel, bude potrestán kvůli zločinu těžkým žalářem od 5 do 10 let a, pokud měl čin za následek důležitou nevýhodu postiženého z hlediska zdraví, těžkým žalářem od 10 do 20 let. (2) Pokud bylo činem hrubě ublíženo lidské důstojnosti a byly porušeny zákony lidskosti, nebo měl-li za následek smrt postiženého, má být zločin potrestán smrtí.“ – pozn. redakce). Jednací číslo soudu zní: Zemský soud Linec Vg 10 Vr 1241/49. Informace ohledně šestiletého odnětí svobody (kterou poskytla například Česká televize – pozn. redakce), ke kterému ho měl údajně odsoudit rakouský soud, se evidentně zakládá na záměně.
Lidový soud v Linci byl sice nápadný obzvláště mírnými rozsudky, ale při odnětí svobody, které trvalo pouze šest měsíců, lze zřejmě vycházet z toho, že soud neměl k dispozici ani v nejmenším informace o bezprostředním podílu obžalovaného na masových vraždách. To lze vyvodit také z obžaloby, která vyplývala výlučně z trestní podstaty „týrání a zlého nakládání“ a nikoliv kvůli vraždě. (Srovnej např. s tvrzeními Wernera Odera v rozhovoru s Petrem Vaďurou z Evangelické církve metodistické - pozn. redakce.)
Z rozsudku Zemského soudu v Hamburku – spisová značka: Zemský soud Hamburk (50) 21/67, otisknuto v dokumentaci "Justiz und NS-Verbrechen" (Justice a nacionálněsocialistické zločiny), rozsudek číslo 689, svazek XXX západoněmecké sbírky, Amsterdam-Mnichov 2004, str. 201-256 – vyplývá, že při masových zastřeleních provedených v Rabka Zdrój/Bad Rabka byl podavatelem rozkazů Wilhelm Rosenbaum, který byl tímto soudem 15.8.1968 odsouzen k doživotní káznici. Rosenbaum byl o několik málo let později omilostněn (viz: http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-41019449.html). (V tomto článku magazínu Der Spiegel z 3. ledna 1977 se uvádí, že bývalý SS-Untersturmführer Wilhelm Rosenbaum byl odsouzen kvůli zavraždění 148 polských Židů a po 15 letech za mřížemi mu bylo „ze zdravotních důvodů“ povoleno šestiměsíční přerušení věznění. – Pozn. redakce.) V hamburském rozsudku je ovšem zmiňován Wilhelm Oder (ve vytištěném textu zkráceno jako „Ode.“) – jako podřízený Rosenbauma, který jím byl jednou vyzván ke shánění pistole (srovnej str. 213) a pak je dvakrát zmiňován jako jeden z příslušníků SS, kteří „pravděpodobně“ taktéž vystřelili (srovnej str. 217, 239) respektive byli přítomni při jednom oběšení (srovnej strana 222). Akta nahoře jmenovaného řízení Zemského soudu v Linci Vg 10 Vr 1241/49 se nacházejí v Hornorakouském zemském archivu (OÖLA, e-Mail příslušného archiváře: franz.scharf@ooe.gv.at). Státně zastupitelská předběžná šetření mají evidenční číslo StA Linz 3 St 699/49. Pokud by se akta tohoto přípravného řízení již nenacházela v OÖLA, tak je to možná zřejmě proto, že by mohla být předána do Vídně. Státní zastupitelství Vídeň provádělo totiž v 60. letech ještě jednou předběžná šetření kvůli nacionálněsocialistickým zločinům vykonaným v Bad Rabka u Krakova (StA Wien 15 St 12392/63 proti Walteru Prochovi, nar. 30.10.1909), a v jednom policejně interním soupisu procesů kvůli nacionálněsocialistickým zločinům z roku 1968 se vyskytují pod nadpisem „Pronásledování Židů na území Polska, pokud patřilo k Generálnímu gouvernementu/Oblast KdS Krakau/Bad Rabka" jak předběžná šetření proti Prochovi tak i ona proti Oderovi.
Hamburský rozsudek se mimochodem odvolává na obě rakouská přípravná řízení z roku 1949 resp. 1963 (Walter Proch je v rozsudku zkrácen na "Pr." , str. 225). Oder a Proch jsou v rozsudku jmenováni jako svědci, přičemž není celkem jasné, zda bylo vyslýchání prováděno pouze hamburským státním zastupitelstvím nebo také probíhalo před soudem, v hlavním líčení. Z toho vysvítá, že s velkou pravděpodobností akt státního zastupitelství v Hamburku k tomuto řízení (číslo spisu: 141 Js 856/61) obsahuje výslechové protokoly s Oderem a Prochem. K řízení státního zastupitelství v Hamburku vedl předběžné přípravné řízení Centrální úřad zemských justičních správ v Ludwigsburgu (spisová značka: II 206 AR-Z 34/61), pročež dost možná docílí nahlédnutí do aktů Centrálního úřadu (které jsou dnes spravovány pobočkou Spolkového archivu v Ludwigsburgu: http://www.bundesarchiv.de/bundesarchiv/dienstorte/ludwigsburg/index.html.de) rychlejší přístup než rešerše v hamburském státním archivu (http://www.hamburg.de/suchen-finden/294294/start.html).
Z aktu lineckého lidového soudu vyplývají následující osobní údaje k Oderovi (které mimochodem nabádají k závěru, že se žaloba a rozsudek nevztahují na skutky, nýbrž výlučně na funkce obžalovaného):
1928: vstup do NSDAP, členské číslo 6,271.713
30.3.1938: příslušník SS-Sturmu 52/5 (St. Pölten)
Listopad 1939: Policejní služba v Polsku; Waffen SS
1941: Správní vůdce policejní školy Rabka/Polsko,velitel Bezpečnostní policie v Rabce, SS-Oberscharführer.
Hornorakouský zemský archiv opatruje ještě akta dalšího řízení proti Wilhelmovi Oderovi: LG Linz Vg 11 Vr 1791/50 (s předběžným aktem Vg 8 Vr 1473/48). V tomto řízení nešlo o zlé nakládání resp. o trestné činy spáchané v zahraničí, nýbrž o „ilegalitu“ dle §§ 10 a 11 Verbotsgesetzu (=členství v NSDAP před rokem 1938) (Verbotsgesetz = rakouský ústavní zákon z roku 1947, kterým se zakazuje jakýkoliv projev činnosti ve smyslu nacionálního socialismu – pozn. redakce) a § 6 KVG (zákona o válečných zločincích) (="arizace"). Před zahájením řízení před lidovým soudem v Linci provádělo šetření proti Wilhelmu Oderovi již státní zastupitelství u lidového soudu ve Vídni. Nejprve v rámci řízení proti jednomu účastníku červencového puče rakouských nacistů v roce 1934 (Zemský soud Vídeň Vg 1a Vr 4467/47), poté ale – a to by pro Vás mohlo být více zajímavé – v jenom extradičním řízení, vedeném podle ustanovení § 59 tehdy platného trestního řádu: spisové číslo Zemský soud Vídeň Vg 6b Vr 1008/49. Toto řízení bylo zřejmě přerušeno, bohužel o tom nemám žádné bližší informace – dokonce ani, jaký stát (Polsko?) podal vyžádání z ciziny. Akt se od roku 2006 už nenachází ve skladu aktů Zemského soudu ve Vídni, ale ve Vídeňském městském a zemském archivu. Ohledně nahlédnutí do aktů tohoto archivu resp. udělování informací z takovýchto aktů naleznete bližší informace zde: http://www.nachkriegsjustiz.at/service/suche/tips_suche.php#wstla
Naše znalosti ohledně řízení lineckého lidového soudu proti Wilhelmu Oderovi se zakládají na kompletním přehledu aktů řízení, která byla vedena při lidovém soudu v Linci v letech 1946-1955. Bohužel se nám nepodařilo sehnat požadované finanční prostředky, abychom mohli provést takovýto přehled také pro akta lidového soudu ve Vídni, takže nejsme schopni poskytnout bližší informace. Údaje o soudních řízeních v Hamburku týkajících se Rabka Zdrój/Bad Rabka jsem přebral z internetových stránek Amsterdamského projektu (http://www1.jur.uva.nl/junsv/) resp. z edice západoněmeckých rozsudků obstarané C.F.Rüterem a Dick de Mildtem.
Hodnocení toho, v jakém rozsahu se Wilhelm Oder podílel na masových vraždách nebo zda byl přitom dokonce zodpovědným, nemohu podat bez znalosti aktů státních zastupitelství a soudů, které jsem Vám nahoře vyjmenoval. Doporučuji Vám kontaktovat jmenované archivy.
Ohledně hodnocení činnosti rakouských lidových soudů (označení „tribunálů proti válečným zločincům“ je sice originální, ale ne korektní) Vás odkazuji na detailní vypracování na našich internetových stránkách (http://www.nachkriegsjustiz.at/prozesse/volksg/index.php). Činnosti rakouské justice a její nedostačující horlivosti ohledně pronásledování zločinů nacionálního socialismu se dá s dobrými důvody mnoho vytknout, ovšem mělo by se rozlišovat mezi úsilím prvních dva a půl poválečných roků a mezi několika málo, často skandálními rozsudky šedesátých a sedmdesátých let. Pojem „zdánlivé soudy“ pro lidové soudy (který znám spíše z polemik starých nacistů a neonacistů, kteří se pohoršují nad přísnými rozsudky těchto soudů) může být na místě snad v novinářské, politicky přiostřené výměně názorů, ale svědčí přeci jen o tom, že někdo nemá potuchy o historických průbězích. Ohodnocení toho, zda se dá odsouzení 13.600 osob, z velkého procentuálního podílu výlučně pro jejich členství v nacistické straně, označit za „přátelské vůči nacistům“, přenechám Vám.
Na kvalitu historických informací na internetových stránkách Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, na které jste nám poslal link, bych nechtěl reagovat, protože už jen takové údaje jako ten, že jeden poddůstojník SS umístěný v polském maloměstě „vynalezl“ střílení do zátylku, jsou určitě dobře míněny. (Ve smyslu toho, aby text sugeroval požadovaný efekt. – pozn. redakce.) (V článku ICEJ, jehož autory jsou Herta Leithgöbová a Lisa Rüdigová z rakouské větve ICEJ, se uvádí, že Wilhelm Oder „vynalezl střílení do zátylku a další metody, jak v co možná nejkratším časovém úseku zabít co možná nejvíc Židů“. Taktéž v článku uveřejněném na idnes.cz se v mezititulku uvádí, že jeho „otec vymyslel střílení do zátylku“, což měl být podle redakce citovaného portálu „nejúčinnější způsob popravy mimo plynové komory“. – Pozn. redakce.) Údaje (Wernera Odera – například v České televizi tvrdil, že v Rakousku nebyla po válce vůle stíhat „nacistické zločince“ – pozn. redakce) o rakouské justici se zakládají na informacích z doslechu, mají určitou podobnost s historickými fakty, tj. nejsou zcela nesprávné. A skutečně přes celá desetiletí existoval určitý způsob „spiknutí mlčení“, jak tomu říká Oderův syn, ale naštěstí se Rakousko po vypořádání se s válečnou minulostí Kurta Waldheima (1986-88) v tomto ohledu velmi změnilo. K tomu byly za posledních dvacet let publikovány celé knihovny politicko-vědeckých, sociálně-psychologických spisů a spisů týkajících se soudobých dějin.
Přeji Vám při Vašich dalších rešerších v německých a rakouských archivech mnoho úspěchu!
S přátelským pozdravem W. R. Garscha
