Občané "uctívají památku" zastupujícího protektora R. Heydricha na 1. hrad- ním nádvoří Pražského hradu dne 7. června 1942. |
Tato ničím neoddiskutovatelná skutečnost, která staví smysl celé výpravy atentátníků do poněkud problematičtějšího světla, může být někým vnímána nepříjemně a nejistota z ní se dnes projevuje až komicky působící úzkostlivou snahou některých vyplašených českých historiků o co nejvíce pozitivní náhled na přínos této „vraždy na tyranovi“ a negativní stránky či pochybnosti o tomto činu jednoduše ignorovat či je jednoduše otitulovat jako „komunistickou propagandu poúnorového režimu“. Strach před odhalením kontroverznosti atentátu na Heydricha může přitom vést až k absurdnímu překrucování výkladu dějin, které staví veškeré souvislosti doslova naruby.
Historik Vojtěch Šustek považuje atentát na Heydricha za "vojenský útok" a označení "atentát" za "sudeťáckou propagandu". |
Bohužel, otcem Šustkova výroku bylo tehdy pouze jeho zbožné přání vyzdvihnout význam odboje a praktický přínos atentátu – všimněme si, že absolutně nezmiňuje „lidickou krev“, která byla skutečným hybným kamenem při získávání soucitu a sympatie za hranicemi Čech a Moravy. Žádné sympatie britské a americké veřejnosti kvůli zabití Heydricha, ale sympatie, které vznikly po krvavých německých represáliích. Místo toho, aby Vojtěch Šustek pohlédl pravdě do očí, pouští se raději do předlouhých litanají, kterými sebe samého a další, kteří to mají zapotřebí, musí úzkostlivě ujišťovat, že „statečných lidí a hrdinů jsme měli více než dost“ a „to, že by náš národ byl udavačský a zbabělý, si především nemysleli sami Němci“. I Šustkovo chápání „vojenské cti“ se v této souvislosti jeví nanejvýš podivně – atentát jako „vojenský útok“? Není mi známo, že by během osudového setkání dvojky česko-slovenských výsadkářů se svou obětí 27. května 1942 byli útočníci navlečeni do vojenských uniforem a nevydávali se za neozbrojené civilisty. No prosím, vojenský útok tedy, v tom případě ale velmi zbabělý a podlý „vojenský útok“!
Když v roce 2007 Český svaz bojovníků za svobodu s odbojářskou náčelnicí Andělou Dvořákovou v čele velmi těžce nesl odvysílání dvoudílného televizního filmu „Operace Silver A“ v České televizi, protože parašutisté z výsadku „Silver A“ v tomto snímku nebyli vylíčeni zrovna jako bezchybní a zidealizovaní Bozi-odbojáři, zapojil se do diskuse i náš historik Šustek, který – jak se zdá – spíše sází na své intuice a na svá zbožná přání. Odmítl ztvárnění parašutistů ve jmenovaném filmu zvláštním argumentem: „Snad si nemyslíte, že lidé, kteří parašutisty ukrývali, by riskovali život kvůli arogantním a poživačným floutkům?" A hotovo. I to docela svědčí o kvalitách jeho posudků.
Česká televize na výročí atentátu na Heydricha příští rok již s předstihem reagovala a hodlá už letos odstartovat dokumentární seriál o životě v Protektorátu. Již nyní lze s jistotou předpokládat, že vedle celé řady střízlivých analýz „heydrichiády“ zazní za rok i několik pokřiků vyplašených překrucovačů dějin ražení archiváře Šustka, který si ze svých lží o heydrichiádě učinil něco jako své životní poslání.
Je dobře známo, že část vedení českého odboje v Protektorátu měla proti atentátu výhrady kvůli obavám z předpokládaných velkých německých represálií a v depeši do Londýna se ještě v květnu 1942 pokusila toto rozhodnutí změnit - např. zlikvidovat místo Heydricha největšího domácího „kolaboranta“ Emanuela Moravce. Není těžké si domyslet, proč toto náhradní řešení pro českou londýnskou emigraci nemohlo nikdy být akceptovatelné – Beneš potřeboval pro své plány „lidickou krev“. A ta by v případě zavraždění Emanuela Moravce jen tak netekla. A psychologické poselství Spojencům prostřednictvím takového činu by navíc mohlo vyvolat z pohledu českého politického exilu spíše kontraproduktivní výsledek - podtrhlo by totiž váhu domácího českého přizpůsobení se poměrům a české "kolaborace". A sen o znovuvybudování Československa v předmnichovské podobě by měl mnohem dále ke svému zrealizování.