 |
| Vylepování plakátů "Viktoria" na pražských ulicích v červenci 1941. |
Praví se v něm, že měsíc červenec roku 1941 se vyznačoval stoupajícím utužováním postojů Čechů nepřátelským vůči Němcům a jejich pasivního odporu. Již začátkem měsíce se podle tvrzení tohoto pramene dalo vysledovat, že první německé úspěchy na východní frontě byly ze strany Čechů bagatelizovány a označovány za nerozhodující pro výsledné zakončení války. V následujících dnech stála v popředí zájmu českého protektorátního obyvatelstva otázka, zda se Češi budou muset buď dobrovolně jako jiné evropské národy anebo z německého donucení zúčastnit “tažení proti bolševismu”. Až na několik málo výjímek byl dle tajného hlášení bezpečnostní služby postoj českého obyvatelstva k této otázce odmítavý. A tak prý Češi přijali s úlevou zprávu, podle níž je Říše bude pro válku chtít pouze využít formou jejich přičinění ve zbrojním průmyslu a ne nasazením vlastní krve.
V měsíčním hlášení Sicherheitsdienstu pro červenec 1941 ovšem nalezneme i jiná zajímavá sdělení: “Stále silněji se projevuje zvýhodňování Židů při rozdělování životně důležitého zboží maloobchodníky, obzvláště při přidělování potravin. Toto Židům přátelské chování obchodníků vyvolalo velké rozhořčení nejen mezi Němci, nýbrž také mezi Čechy, kteří jsou nakloněni Němcům. Ve všech oblastech Protektorátu se stále hlasitěji a jednoznačněji ozývá požadavek, aby se Židé úředně označili např. páskem na rukávu. Pouze tak by se dalo účinně zamezit znevýhdňování árijského obyvatelstva. “ Na jiném místě tohoto tajného hlášení se dozvídáme: “Jak z Prahy, tak i ze všech ostatních větších měst Protektorátu je hlášeno, že árijským zákazníkům, obzvláště těm německým, jsou dopoledne upírány potraviny, především ovoce a zelenina, aby toto zboží mohlo být až odpoledne během nákupní doby pro Židy prodáváno za zvýšené ceny. Tak např. Plzeň hlásí, že ačkoliv třešně jsou na trhu velmi nedostatkovým zbožím, jsou tyto pro Židy k dostátní v jakémkoliv množství. Aby se obešla kontrola, dodává se zboží židovským zákazníkům často přímo do domu. Moravská Ostrava hlásí, že obchodníci s ovocem, kteří své zboží sice dostávají dodáváno brzy ráno, odkazují německé hospodyně na příští dopoledne. Příští dopoledne však prý sotva něco zbyde pro německé nebo árijské zákazníky, protože ovoce bylo už předtím odpoledne prodáno za zvýšené ceny Židům. Ve Zlíně skoupili Židé veškerý sýr a rozesílali jej příbuzným a známým, árijské obyvatelstvo však nemohlo obdržet žádný sýr. Z Klatov je podávána zpráva o drzém a vyzývavém chování Židů také mimo jejich nákupní dobu. Na různých místech, mezi jinými také v Poděbradech, byly z výloh odstraněny plakáty o nákupní době pro Židy. Ostatně v poslední době lze stále častěji učinit pozorování, že Židé nedodržují svou nákupní dobu. Např. v Poděbradech se Židé objevují už mezi 7 a 8 hodinou na týdenním trhu a skupují tam třešně, jahody a čerstvou zeleninu.”
V hledáčku bezpečnostní služby se octl pochopitelně i rozmáhající se černý obchod, který Češi provozovali jako doplňující způsob obstarávání si potravin. K tomu efektivně složilo i oblíbené výletnictví na kolech, ke kterému se v měsíční zprávě poznamenává: “Velmi silně nápadní jsou Židé, kteří se prohánějí na kolech na venkově.”
Na chování a postoje protektorátních Židů prý měly velký vliv události na východní frontě: “Jako následek tohoto vývoje bylo sozhlasně z celého protektorátního území zjištěno dosud ještě nikdy nepozorované drzé a vyzývavé chování Židů. Židé se nesnažili ani o nejmenší zdrženlivost, ale pokoušeli se ve stoupající míře prolomit nebo obcházet zákonná omezení jejich osobní a profesní svobody pohybu, která jim byla uložena. Šeptanou propagandou se v této souvislosti rozšiřují nejrůznější fámy, např. že Němci nemají tolik odvahy, aby vydali přísnější židovské zákony, protože si nejsou jistí svou věcí. Němci stejně jako také pravicově orientovanými Čechy bylo proto různě požadováno označení Židů páskou na rukávu.” Jako příklad otevřeně nepřátelského chování Židů byl v měsíční zprávě uváděn incident, kdy byl v jedné plzeňské tramvaji hrubě urážen příslušník Wehrmachtu. Ten měl sebou několik poštovních pytlů a nacházel se v přední části přívěsného vozu, kde stála “Židovka, která se hlasitým křikem rozčilovala, že nemá žádné místo.” Nebo jiný příklad “V Mladé Boleslavi (...) poplival Žid Lavecký výlohu Vlajky, kde byla m.j. vystavena kniha Adolfa Hitlera Mein Kampf a knihy německé branné moci.”
Ze všech okresů Protektorátu docházela hlášení, podle nichž Židé hromadně vyhledávali nejživější ulice, náměstí a parky a byli přitom přívětivě zdraveni českými osobnostmi. “Zákazu používání omnibusů a tramvají, vydaného pro Hradec Králové a Plzeň, Židé nedbají, aniž by průvodčí vůči tomu zakročili. V několika případech byly strhnuty k tomu se vztahující štítky. S rozhořčením bylo ze strany jednotlivých Čechů zjištěno, že se vyskytly Židovky v českém národním kroji za účelem obcházení předpisů o nákupní době.” V okresech Pardubice, Jihlava, Praha, Kolín, Tábor, Plzeň a Klatovy byli zase pozorováni židovští spoluobčané, kteří podnikali víkendové výlety na kolech. “Přitom bylo obzvlášť nápadné”, uvádí se ve zprávě Sicherheitsdienstu, “že Židé měli vesměs dobrá kola s novými pneumatikami. Čeští dělníci k tomu nazlobeně prohlašovali, že když dělníci potřebují nové pneumatiky, musí na jejich přidělení čekat týdny až měsíce.”
