Jaroslav Klement
Co se týče skladatele Jaromíra Vogela, unikla Lukáši Beerovi v textu velmi podstatná informace - vlastně hlavně informace Kdo je Vogel, co v oblasti symfonické hudby dokázal, jak je jako autor symfonické hudby ceněný a podobně - asi by muse hodně hledat a myslím, že v tomto kontextu by nic nenašel.
Druhá rovina problému je, že tvorba symfonické hudby je vždy spojená s velmi vysokými náklady spojenými s jejím provozováním, a proto se autoři rekrutují buď za řad existenčně zajištěných umělců, kteří nejsou na "prodeji" díla závislí, nebo jde o zakázku většinou ze strany nějaké instituce nebo přímo zřizovatale orchestru - například FOK (Symfonický orchestr hlavního města Prahy) a podobně.
Náklady se mohou vyšplhat až na statisíce a jejich návratnost je v přímé úměře očekávaného pozitivního přijetí posluchači - což je něco naprosto nevynutitelného. Nelze proto zadávat tyto zakázky neznámým nebo nezkušených autorům, kteří v této oblasti nezaznamenali žádný významnější úspěch alespoň na úrovni symfonických vět - tedy krátkých skladeb pro velký orchestr, z čehož se většinou dedukuje schopnost autora unést tíži velké skladby.
Jaromír Vogel je na tom stejně jako Arnošt Lustig, ba ještě mnohem hůře, protože Lustig, ač vydržovaný některými židovskými příznivci, byl veřejnosti alespoň obecně známý - paradoxně jeho knih se většinou moc neprodalo - ostatně stačí se do nich podívat a hned je to každému jasné. Vogela nezná kromě pracovníků Židovské obce v Praze asi nikdo..
