čtvrtek 28. července 2011

Docela normální šílenost

Andreas Mölzer
Řecko je tedy opět jednou zachráněno – alespoň na dva nadcházející týdny, protože média směla ohlásit, že vrcholné setkání EU zašněrovalo právě záchranný balík v hodnotě více než 100 miliard euro a že banky budou dodatečně muset vyklopit 50 miliard euro.V konečném součtu je to od této chvíle tedy téměř už 300 miliard euro, peníze které tekly na zachránění Řecka. Každý, kdo ovládá malou násobilku, ví, že dluhy Helénů, z doslechu vyčíslené na 350 miliard, by teď přeci musely být vyrovnány a všechno by mělo jít jako po másle. Proč tomu tak není, vědí Bohové, a proč Řecko možná ještě přeci nejpozději po letní přestávce sklouzne na mizinu, taktéž.

Skutečností každopádně je, že rozšířením ochranného pásma eura ve smyslu určitého druhu evropského měnového fondu by se krok Unie směrem ke společenství převodu peněz mohl stát neodvolatelným. Není divu, že Angela Merkelová po posledním vrcholném setkání EU, jak z doslechu víme, vypadala špatně. Díky svému souhlasu totiž zodpovídá za to, že Němci – a společně s nimi my Rakušané a několik málo dalších čistých platičů – budou financovat neschopnost, korupci nebo úplně jednoduše rozjímavý středomořský životní styl zbankrotovaných států. A to natrvalo, tak dlouho, až se nám bude dařit stejně špatně nebo ještě hůře, než se daří jim.

Poněkud udivená by mohla být většina nakloněných čtenářů, kdyby se jim řeklo, že Německo teprve před několika málo roky vykonalo poslední platby za reparace, které byly uzavřeny ve Versailleské smlouvě z roku 1919. To, co Němci v průběhu posledních let a desetiletí jinak ještě zaplatili za odškodnění, pomoc, výdaje na válečná nasazení NATO a USA, pomoc rozvojovým zemím, financování výstavby na celém světě a nyní tedy i v souvislosti se záchranou eura, je zkrátka a dobře nehorázné a neuvěřitelné. To, že spolkovoněmecké národní hospodářství a my s ním všechnu tuto zátěž vydrží celá léta a desetiletí, to, že se nám beze změny daří relativně dobře, že jsme stále ještě schopni dodávat jednu miliardu za druhou, to je v podstatě národohospodářský zázrak. Toto německé národní hospodářství, zakládající se na jisté – horribile dictunárodní pospolitosti, která vyrostla z nacionáního sjednocovacího hnutí 19. století, tím dokázalo výkonnost, jež je historicky jedinečná. Tato výkonnost se zhroutí nejpozději v tu chvíli, kdy se uzavře proces etnomorfózy, jinými slovy „přenárodnění“, a široká většina obyvatelstva se bude skládat z přistěhovalců z celého světa. Tuto výpověď autora předcházejících řádků si někdo může vykládat jako rasismus, ona se ale zkrátka a dobře zakládá na empirii, podle níž právě kupříkladu obyvatelstvo, které nyní silně proniká do Střední Evropy ze střední Anatolie, vcelku není schopno podávat ony hospodářské výkony jako Němci ve Spolkové republice, v Rakousku nebo ve Švýcarsku. Co tito za poslední roky a desetiletí vykonali a zaplatili, patří do oblasti do jisté míry celkem normální šílenosti.

***

K této docela normální šílenosti, která se v těchto dnech opět znovu manifestuje, patří také aktuální atentát v Norsku. Že zběsilý vrah je s to vyhodit do povětří vládní budovu a poté zavraždit na prázdninovém ostrově přes 80 mladých lidí, je šílené už samo o sobě. Tato diagnóza ovšem našim médiím nestačí. Pro ně to už musí být rasistický pravicový extremista, který zde vraždí z důvodu své politicko-ideologické motivace. Zajímavé, že se to ve zpravodajství dostatečně zdůrazňuje, zatím co se levicově extremistické pozadí násilníků, islámských nebo jednoduše etnických u některých zlodějských band z jihovýchodní Evropy buďto zamlčuje nebo alespoň pokud možno co nejvíc bagatelizuje.

***

A když už hovoříme o teroru, tak zůstává součástí docela normálního šílenství našich dnů, to co se dějě v Lybii: mediální zájem už dávno povolil a přece vzdušné ozbrojené síly zemí NATO den za dnem podnikají smrtící nasazení a opětovně obrací celou zemi v prach a popel. Ovšem beztak přitom nedopadnou zjevně skutečně poněkud pomateného Gaddafiho a celé by to zakrátko mohlo skončit jako hornberské střílení. (Pozn. překladatele: „Hornberské střílení“ je německé rčení, které znamená, že nějaké záležitost je předem ohlašována s velkým hlukem, ale nakonec z ní nic kloudného nevyjde resp. je bez výsledku.) Možná si ale beztak ve štábech NATO sem tam někdo pomyslí, že je to stejnak vedlejší, protože pak Evropská unie, a tím opětovně Němci, znovuvýstavbu země budou financovat. Tedy docela normální šílenost.

Převzato a přeloženo se souhlasem autora.