úterý 26. července 2011

Průhledný politický kšeft s norskými atentáty

Lukáš Beer
Po celý včerejší den přinášel ve svém zpravodajství rakouský veřejnoprávní rozhlas útržky z rozhovoru s německým politologem a „expertem na pravicový extremismus“ Hajo Funkem, který v souvislosti s tragédií, spáchanou v Oslu psychicky narušeným jedincem, varoval veřejnost slovy: „Každá forma pravicového populismu snižuje práh pro tyto předpokládané osamocené pachatele“. Neopomněl náležitě zmínit, že tato problematika se týká dnes samozřejmě i alpské republiky. Sám prý měl kdysi možnost vyslechnout si antiislamistické výpady při shromáždění jisté rakouské pravicově populistické strany a varoval, že vytváření takového klimatu je živnou půdou pro lidi jako je Anders Breivik: „Rozhodné a eskalující projevy proti muslimům v Rakousku, které jsem osobně zažil na předvolebních shromážděních, jsou plné verbálního násilí“, hledal Funke paralely mezi masakrem, způsobeným norským zabijákem a mezi politikou rakouských pravicově populistických stran, kritizujících multikulturalismus a přistěhovaleckou politiku země.

Podobně argumentoval i klagenfurtský psycholog Ottomeyer, který v rozhovoru pro rakouskou televizi ORF vytýkal FPÖ poštvávání určité proti skupině obyvatelstva. Stracheho FPÖ v jeho očích navozuje „verbální, emocionální loveckou náladu“ proti islámu, proti muslimským spoluobčanům a migrantům v celé Evropě. Samozřejmě opět zmínil i pozitivní stanovisko norského masového vraha k rakouským pravicově populistickým stranám FPÖ a BZÖ, jež se octlo v Breivikově obsáhlém 1500stránkovém manifestu. Předseda FPÖ H.C. Strache se vůči „levnému politickému zneužití“ norské tragédie, o které hovořil jako o „psychopatickém zločinu“, k útokům na FPÖ tvrdě ohradil a kritizoval tyto pokusy jako „primitivní“ zneužití obětí pro politikaření.

Dalo se dobře očekávat, že si politická nová levice nenechá ujít příležitost, aby norské atentáty zneužila pro útočení na všechny ty, co se kriticky staví k (nekontrolovanému) přistěhovalectví, islamizaci, multikulturalismu a jeho utopii a proklamované (stejně nefungující) integraci. Není nic snadnějšího využít strašného zločinu z Norska a zaměřit svou pozornost na kruhy, které jmenovaní politicky motivovaní „experti na pravicový extremismus“ identifikovali jako duchovní základnu atentátníka Breivika. Překvapuje jen, jak průhledně a viditelně se o to pokoušejí a zneužívají k tomu i veřejnoprávní sdělovací prostředky. Ten, kdo se v budoucnu negativně bude vyjadřovat o přistěhovalectví a přecizení, nebude platit už pouze jen za „netolerantního“, ale zároveň za duchovního podněcovatele masových vrahů. Tak alespoň v duchu přání novolevicových propagandistů.

I rakouští sociální demokraté se chopili laciné příležitosti a okamžitě požadují zesílené pozorování „pravicových radikálů“ v zemi. Vedoucí Spolkového úřadu pro ochranu ústavy a boj proti terorismu, Peter Gridling vyzval už v sobotu, tj. ihned po atentátech, aby byla rozšířena pravomoc policie a státních orgánů v rámci plánovaného uzákonění tzv. „protiteroristického balíčku“. Sociální demokraté sice podotýkají, že zesílené sledování pravicové scény nesmí vést k omezování občanských svobod, přesto doporučují ale efektivní celoevropskou kontrolu „pravicových radikálů“. Vedle toho však vesele pokračují domácí „diskuse“ o tom, zda rétorika FPÖ nemůže v Rakousku vést k podobným „výsledkům“ jako byl norský atentát a řeč je sem a tam o tom, že „něco podobného by se v budoucnu mohlo klidně odehrát i u nás“. V sousedním Německu je mediální reakce novolevicových politiků a publicistů tradičně ještě přitaženější za vlasy. Vcelku je ale zábavné vidět, jak se ve všech evropských zemích náhle všichni zastánci multikulturalismu cítí být povoláni moralizovat a prstem ukazovat na své domácí odpůrce a kriminalizovat je. Průhlednost a hloupost, s jakou to činí, je možná už slibným znakem toho, že jim docházejí síly.