středa 4. července 2012

Slib věrnosti Říši (8.)

Předcházející díly: Praha 2. června 1942 - Brno 12. června 1942 - Plzeň 16. června 1942 - Tábor 20. června 1942 - Hr. Králové 23. června 1942 - Praha 24. června 1942 - Olomouc 27. června 1942
Lukáš Beer
Sv. Antonínek, 28. června 1942
Starosta Ostrožské Lhoty František Krchňáček s Jankem Úprkou z Národo-
pisné Moravy vítají společně se dvěma dívkami ministra Emanuela Moravce.
 Po válce byl Krchňáček potrestánza "propagaci nacismu" pokutou
ve výši 200.000 Kčs.
Římskokatolické poutní místo Svatý Antonínek se stalo za druhé světové války několikrát místem shromáždění, jejichž poselstvím bylo manifestování podpory Velkoněmecké říši. Zejména po zatčení původního protektorátního předsedy vlády Eliáše a po pádu jeho vlády získávali v tomto kraji čím dál větší vliv funkcionáři patriotské Národopisné Moravy. Např. při pouti dne 14. června 1941 byla zorganizována proněmecká manifestace. Moravské Slovácko se stalo i jedním z dalších míst, kam zavítal ministr Emanuel Moravec na své cestě po českých a moravských městech v červnu roku 1942, v rámci které české obyvatelstvo manifestovalo svou věrnost Říši.

V neděli dne 28. června se na místo tradičních poutí u sv. Antonínka nad Blatnicí již od ranních hodin lidé scházeli pěšky, nebo dojížděli na vozech i na kolech, často ve slováckých krojích. Počet účastníků byl odhadován na 40.000. Před 10. hodinou přijel do Blatnice ministr Moravec.  Po příjezdu se mu hlásil uherskohradišťský okresní hejtman dr. Buzek, starosta obce Blatnice Galuška a četničtí velitelé. Jménem Národopisné Moravy pozdravili ministra členové předsednictva v čele s Jankem Úprkou. O jedenácté hodině se dostavil ministr lidové osvěty Emanuel Moravec se svým průvodem. Před řečnickou tribunou ho uvítala dvě děvčátka a starosta Ostrožské Lhoty František Krchňáček, který mu nabídl občerstvení. Krchňáček byl po skončení války potrestán pokutou 200.000 Kčs a veřejným pokáráním za „propagaci nacismu“ a organizaci výpravy mládeže (Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě) na projev Emanuela Moravce na Antonínek. Mezitím se na místo dostavili také zemský vicepresident na Moravě dr. Schwabe a presidiálním šéfem dr. Marcusem, inspektor říšského protektora dr. Bayerl, vedoucí kulturně-politického oddělení úřadu říšského protektora Martin Wolf s vrchním radou Zanklem. Po krátkém uvítání zahájil manifestaci předseda Národopisné Moravy Janko Úprka krátkým proslovem, ve kterém tlumočil „pevnou vůli slováckého lidu pracovat podle směrnic vytčených státním presidentem dr. Háchou a zákonnou protektorátní vládou“. Hlavním řečníkem byl opět ministr Moravec. Řečník tentokrát vyzval k „bezohlednému“ vyúčtování s lidmi, kteří jednají ve smyslu Edvarda Beneše. Zmínil se také o tom, že v uplynulých dnech byl vykonán "zasložený trest" nad bývalým předsedou vlády Eliášem, jehož popravu však česká veřejnost nějak obzvlášť citlivě na vědomí nebrala.

Projev Emanuela Moravce

Úvodem konstatoval, že Moravské Slovácko dovedlo lépe než některé české kraje najít správný postoj k naší Velkoněmecké říši, postoj hrdého, sebevědomého kmene, který se nestydí za dědictví po otcích, ale který ví, čím je povinen Velkoněmecké říši, do jejíž ochrany se dobrovolně uchýlil.

Víme dobře, řekl ministr, jak pěkně zde vycházíte s příslušníky velkého německého národa, který dnes bdí nad klidem Evropy a který stojí jako nerozborná stěna daleko na východě, aby naše kraje chránil před morem bolševismu. Přáli bychom si, abyste pokračovali v tom, co už vám zdravý rozum poradil v době, kdy jsme v Praze měli vládu, která nečinně přihlížela k vývoji a jejíhož předsedu právě v těchto dnech zastihl zasloužený trest.

Ministr pak poukázal na to, že zločin a zrada přinesly do našich krajů těžké tresty a jejich lidu mnoho bolesti a obav. Řada politických dobrodruhů, kteří z našich krajů v roce 1938 s hanbou utíkali, vstoupila do služeb nepřítele Velkoněmecké říše, aby tropila ty nejhnusnější rejdy zde u nás a zneužívala neznalosti a lásky k národu českého člověka, který nepochopil dobu a který si neujasnil, že právě připojením Čech a Moravy k Říši dosáhl český národ nakonec oné existenční jistoty, která mu hlavně po světové válce naprosto chyběla, i když měl domněle tzv. samostatný stát. Hrozná vražda, která byla spáchána agenty, jež k nám zločinec Beneš poslal letadly, na panu Zastupujícím říšském protektoru Reinhardu Heydrichovi, otřásla nejen celým národem, nýbrž postavila zcela na ostří nože otázku českého národního bytí. V posledních osudových týdnech šlo především o to, abychom my, kteří zodpovídáme za český národ před Velkoněmeckou říší, před historií a před naším svědomím, zjistili nakonec přesně, jak se věc má a jak dalece je český národ spoluúčasten na hrozném zločinu a rejdech proti Velkoněmecké říši. Ukázalo se a stále se ukazuje, že je velký rozdíl mezi celkem českého národa a odrodilci, kteří jsou v Londýně a v Moskvě ve službách nepřítele, a mezi těmi, kteří jsou tu u nás s nimi ve spojení.

„Zde jednou provždy musíme si slíbit, že budeme naprosto tvrdí a bezhlední k těm lidem, kteří ukládají o osud našeho národa a že je nejen nebudeme krýt, nýbrž že k nim budeme ještě nemilosrdnější než k ostatním našim nepřátelům, jako jsou Angličané a jejich všichni spojenci, která nezrodila česká země. Vlastní člověk, který zradil národ, není obyčejným nepřítelem, to je divá zvěř, kterou nutno pobíjet na potkání. Je zcela správné v zájmu národa, když zahyne třeba sedm tisíc zrádců, aby sedm milionů mohlo dále spokojeně žít a naše národní statky kulturní předat nedotčeně a rozmnožené dalším generacím.

Musím vám prohlásit, že v posledních čtyřech týdnech celý náš národ značně ztvrdl a prozřel. Ani Milota z Dědic, který zradil krále Přemysla Otakara, nebyl u prostého lidu v takovém opovržení, jako dnes všude, kam se mezi Čechy podíváme, politický dobrodruh Beneš, který slouží Angličanům a Židům a který je ochoten ke každému, i tomu nejsmrtelnějšímu hříchu na svém národě, když to Anglii a světovému Židovstvu bude ku prospěchu. Řada tvrdých opatření, k nimiž Říše musila přikročiti, aby splatila zradu a zločin, je bolestná, ale je i v našem zájmu. Z povrchu země byly smeteny dvě vesnice, které podporovaly nepřátelské agenty, zločince a vrahy. A denně čtete v tisku, kolik nenapravitelných bláznů, zločinců, jejich napomahačů zaplatilo životem, že nedbali zákonů naší země a Říše. Musíme zatnout zuby a v duchu si přát, aby toto čištění provedla Říše tentokrát důkladně, i když jde přitom o naši krev, poněvadž v podstatě je to krev zkažená, která do českého zdravého těla mohla přinést ty nejhorší choroby a ohrozit je dokonce na životě. Má-li to, co před českým národem leží jako budoucnost, představovat nové jaro našeho národního života, musíme jako dobří zahradníci z národního kmene po těžké zimě, kterou máme za sebou, odřezat všechno, co uschlo a co hnije.“

Minstr apeloval na přítomné, aby každý byl poslušen své zákonné vlády a upřímně a čestně vystoupil všude tam, kde se skrývá ještě něco shnilého a zrádného, a aby bezohledně pomohl zákonu k jeho právu a naší drahé zemi nakonec ke klidu, který si po všech strastech uplynulých dvaceti let opravdu zaslouží. Ačkoliv stále ještě není všechno napraveno a zažehnáno nebezpečí, které se vznáší také nad naším národem, budeme-li se všichni upřímně snažit a neohroženě za naší poctivou prací stát, můžeme doufat, že i poslední mraky zmizí. Prosím, abyste zůstali věrni všemu tomu, co vám nadání vašich otců a matek odkázalo a co v lidovém umění představuje poklad celého našeho národa. Národní umění Moravského Slovácka, zdůraznil ministr, se ukázalo jednou z půvabných cest, kterou se naše kultura dostala velmi blízko k srdci německého národa, jehož Vůdce Adolf Hitler zná velmi dobře český národ i to, co v něm je zdravé, krásné a hodnotné.

„Nestačí ovšem, abychom zachovávali jen klid a přátelství k velikému národu německému, to by bylo v této pohnuté době, kdy se řeší osud Evropy a snad i celého světa, velmi málo. Máme-li v budoucnosti něco znamenat, musíme přidat také ze svých hodnot, ze svého potu a ze svých mozků k tomu, aby Říše nad nepřáteli svými a našimi co nejdříve a plně zvítězila. N8š sedlák na poli musí se snažit a přírodě napomoci, aby sklidil úrodu co největší, dělník se musí snažit, aby výsledek jeho práce překonal každé očekávání a povinnosti těch, kteří spravují vaše veřejné věci, zůstává, aby bez ohledu na pracovní a úřední hodiny vykonali všechno, aby práce rolníka a dělníka byla co nejvíce usnadněna. Odpočívat budeme teprve tehdy, až na frontách bude odtroubeno boji a až zvony v celé Evropě oznámí všem, že nastal konečně mír, mír vytoužený a zajištěný na dlouhá staletí.

Prozřetelnost, ke které jste se právě utíkali ve svých modlitbách, zajisté už rozhodla o našem osudu podle našich zásluh i hříchů. Ona také svěřila vedení věcí německého národa, národa našeho i věcí Evropy muži práce, muži činu i odříkání. Svěřila ji Adolfu Hitlerovi, kterému jsme proto povinni poslušnosti a kterému zde upřímně za sebe i za vás provolávám zdar!“

Po Moravcových slovech odměněných intenzivním potleskem, zazněly na rozlehlém prostranství zvuky národní hymny a k pozdravu se zvedly pravice tisíců zúčastněných. Ministr Moravec, provázen vedoucími členy Národopisné Moravy, si potom prohlédl poutní místo, navštívil kapli i studánku, podnikl procházku mezi shromážděným lidem a pohovořil s četnými účastníky.

POKRAČOVÁNÍ.