Lukáš Beer
Související text: Aféra Jurij Moravec
Část úředníků v Hlavním úřadě SS se přiklá- něla k tomu, aby v jednotkách SS směli bojovat i dobrovolníci české národnosti. (Foto: archiv autora) |
Konkrétně se jednalo o návrh Hlavního úřadu SS, skupiny úřadoven D, za který zodpovídal referent SS-Hauptsturmführer Doleczalek. Dne 2. listopadu 1944 se Doleczalek obrací na Národněpoltický úřad při státním ministerstvu pro Čechy a Moravu Karla Hermanna Franka s prosbou o umožnění osobního setkání za účelem prodiskutování tohoto návrhu. Doleczalek si byl dobře vědom Vůdcova odmítavého stanoviska a také dosavadního celkově rezervovaného postoje Hlavního úřadu SS vůči přijímání Čechů do jednotek SS, zdůvodňoval ale naléhavost svého návrhu tím, že „od té doby, co byly postaveny neněmecké jednotky SS, se v těchto dnech opakovaně hlásili čeští dělníci v Říši k nasazení na frontu“.
Tato otázka by se měla znovu tematizovat, žádost by se nejprve měla konzultovat s K. H. Frankem a pak být eventuálně předložena říšským vedoucím SS Adolfu Hitlerovi. „Přes momentální situaci se opakují hlášení se příslušníků Protektorátu na frontu v rámci německých svazů, která je třeba brát naprosto vážně. Jedná se zde většinou o ty, kteří prošli výchovou česko-moravského Kuratoria pro výchovu mládeže a kteří tam byli vybráni a vycvičeni vůdci SS. Z části Češi usilují už tři roky o přijetí do bojové jednotky a musí být na základě příslibu státnímu prezidentovi Háchovi stále odmítáni“, psalo se v odůvodnění návrhu. Konkrétně se mělo do Waffen-SS přijmout až na 500 Čechů, kteří by ovšem splňovali následující podmínky: absolutně dobrovolné přihlášení bez jakéhokoliv nátlaku a dokonce bez veřejného verbování, protože s tím by prý mohly být snadno spojeny sliby, které by se pak nedaly splnit. Dalším důležitým kritériem by byl přísný rasový výběr a písemné a neomezené přihlášení se k Vůdci a k Říši („aby tito Češi například po válce nemohli klást politické požadavky, které by se příčily našim cílům v tomto prostoru“). Tito Češi by sloužili v čistě německých jednotkách a nesměli by vytvářet uzavřené svazy, nýbrž by v jedné rotě směli být nanejvýš tři Češi. Pouze by probíhal zvláštní specifický výcvik Čechů v několika náhradních jednotkách pod vedením německých velitelů, kteří by na tento úkol byli zvlášť připraveni.
Doleczalek vylučoval potenciální nebezpečí, kterých se obával Hitler: „Za těchto předpokladů může být zřejmě každé ohrožení našich vojenských a polických cílů nasazením těchto Čechů vyloučeno. Oběť krve nepřinese samotný český národ, nýbrž jen tato vedoucí vrstva (Čechů), která stojí bezpodmínečně na straně Říše..“ Tato „elitní vrstva“ Čechů, členů jednotek SS, by v budoucnu mohla převzít další úkoly: „Ať už bude politické uspořádání česko-moravského prostoru vypadat jakkoli, tak bude mít v každém případě vysokou hodnotu okolnost, že v tomto národě budeme disponovat nositeli naší ideje, kteří se vůči vlastním soukmenovcům svým nasazením už budou exponovat natolik silně, že už pro ně nebude žádné zpětné cesty..“, uvádělo se v návrhu.
V Praze byla zřízena tzv. „Ergänzungsstelle“ nebo také oficiálně nazývaná pražská pobočka „Doplňujícího úřadu zbraní SS“ (Ergänzungsamt der Waffen-SS). Pod berlínský „Doplňující úřad zbraní SS“ spadaly kanceláře, které rekrutovaly zájemce pro členství ve Waffen-SS v obsazených zemích. Zde už od prvopočátku nastal problém, jak vůbec v případě českých zájemců postupovat – doposud si totiž takovýto "Čech" (z hlediska německých úřadů se v případě kladného vyřízení žádosti o změnu národnosti nejednalo o Čecha) musel zažádat o změnu národnosti resp. o změnu občanství. Doleczalek podávání těchto žádostí viděl kontraproduktivně ze dvou důvodů. Samotný proces vyřízení žádosti byl totiž relativně zdlouhavý. A hlavně: „Charakterově vysoko hodnotný Čech se nikdy nenechá donutit k tomu, aby podal žádost o přijetí občanství. Tím se získá nejprve méně hodnotný Čech.“ I kdyby byl proces vyřízení žádosti nakonec stejně urychlen, stejně se nabytým dokumentem o občanství „nezmění člověk“, protože jde jenom o „papír“. „Stačilo by tedy“, argumentovalo se dále v návrhu, „kdyby se od Čechů požadovalo jednoznačné a neomezené přiznání se k Říši, aniž by se od nich očekávalo, aby se vzdali své národnosti.“
Následujícím argumentem pro změnu dosavadního postoje k české účasti v německých jednotkách však Doleczalek mluvil ze srdce potencionálních českých dobrovolníků: „Vzhledem k tomu, že v rámci zbraní SS nyní už bojuje 35 národů, z nichž naprosto největší část stojí rasově, historicky a kulturně vůči Němectví značně vzdáleněji než Češství, které žije 1000 let v říšském svazku a které si během této války zachovalo poměrně poklidný postoj ve srovnání k ostatním evropským národům, bylo by střízlivým důsledkem, aby této početně tak silně omezené skupině bylo uděleno právo bojovat v německých svazech. Vyskytuje se celá řada přihlášek bývalých důstojníků, kteří bojovali jako praporčíci v rakousko-uherském vojsku a kteří jsou nyní připraveni (…) nastoupit.“
V následující odpovědi pražské pobočky „Doplňujícího úřadu zbraní SS“ z 22. listopadu 1944 se však popírá, že by přijímání do jednotek SS bylo doposud podmiňováno vyřízením žádosti o získání občanství. Bylo tím ale spíše naznačeno, že Čech si jednoduše nikdy nemohl změnit svou národnost, jak se mu zachce, jak poněkud vyplývalo z Doleczalekovy argumentace. Jednalo se totiž ve skutečnosti o „zčechizované Němce“, počeštěné Němce, kteří si z vlastní vůle zažádali o německou státní příslušnost a tuto také obdrželi a na základě toho se směli dobrovolně přihlásit k Waffen-SS. Úřad SS tedy vyloučil, že by k jednotkám SS mohl být v minulosti povolán jediný Čech, který si změnil národnost. Je tedy obtížnější zjistit, kolik „počeštěných Němců“ (Čechů německého původu, kteří si nechali obnovit německou národnost) bylo do jednotek zbraní SS přijato. Naproti tomu je jisté, že v letech 1943 až 1944 zažádalo o členství v SS celkem 7 důstojníků a 168 poddůstojníků čistě české národnosti.
(Pozn. autora: tento materiál bude vpracován do budoucích dílů seriálu o Kuratoriu pro výchovu mládeže, kde budou uvedeny i archivní prameny, ze kterých autor při tvorbě této informace čerpal.)