Zvláštností „Kritického klubu“ je, že se jedná o prostor, kde mohou i nemusí vystupovat dva hosté. Kritizovaný je pozvaný a je přenecháno jeho rozhodnutí, zda přijde. Pokud host přijít odmítne, kritik může vystoupit sám. Přirozeně se stává, že někteří z pozvaných odmítají debaty se zúčastnit, jako v minulosti například Václav Vlk st. (plánovaná debata s Tomášem Krystlíkem) nebo novinář Jiří X. Doležal (zamýšlená debata s Pavlem Kamasem).
V aktuálním vydání Kritického klubu jsou prezentovány různé sekvence odvysílané v seriálu "České století" a Tomáš Krystlík na ně pokaždé reaguje. Povětšinou se to týká historických událostí, souvisejících s česko-německými vztahy. Trochu problematickým se místy jeví, že nebyl stanoven jasný dělící koncept, poněvadž polemika či kritika je vedena ze dvou rovin - většinou z hlediska objektivity či autenticity zohlednění historických skutečností tvůrci seriálu, ale místy jsou také rozebírány více či méně doložitelné výroky samotných protagonistů vystupujících v tomto dramaturgicky pojatém pořadu, přičemž samotným tvůrcům seriálu nelze kupříkladu klást za vinu, že Edvard Beneš v exilu lhal o počtech Čechů umístěných do koncentračních táborů - protože Beneš Angličanům v této souvislosti skutečně několikrát prokazatelně lhal. Tomáš Krystlík také obsáhle rozebírá postavení Čechů v Třetí říši. K tomu lze pro srovnání doplňkově dodat, že kupříkladu v lednu 1944 činila hodnota běžného přídělu v Říši 1930 kalorií a v Protektorátu činila ve stejném období pouze nepatrně méně - 1740 kalorií (rozdíl 190 kalorií vyrovnají například 2 jablka). (-lb-)