Josef Grimm
Abertamy byly založeny v roce 1529 jako hornická osada v českých Krušných horách. Obec se do roku 1945 rozrostla na 3500 obyvatel a byla vždy čistě německá. Až na několik českých úředníků po založení první Československé republiky zde nikdy Češi nežili. Abertamy leží v severozápadních Čechách, zhruba osm kilometrů od saských a asi 50 kilometrů od bavorských hranic a patřily k bývalému zemskému okresu Nejdek (v období let 1938-1945; pro srovnání: v roce 1939 měl 36.001 obyvatel a v květnu 1947 pouze 13.276 obyvatel – pozn. překl.).
Po zhroucení Německé říše po Druhé světové válce připadly Sudety opět k Československu a jednak částečně čeští státní „správci“, jednak plenící čeští milicionáři se krvavě mstili na sudetských Němcích. V Abertamech jim v průběhu roku padly za oběť tři německé ženy a třináct německých mužů. Nejmladší obětí byl šestnáctiletý chlapec, nejmladší obětí ženského pohlaví jedna devatenáctiletá dívka. Známe všech šestnáct jmen a téměř od každého z nich je nám znám i jejich smutný příběh průběhu usmrcení. Byli zčásti svévolně zastřeleni, jindy strašlivě umučeni k smrti nebo ubiti železnými tyčemi. Mnoho německých mužů bylo vyzrazeno pro své německo-nacionální smýšlení německými komunisty, ačkoliv se nejednalo o žádné nacionální socialisty. Tito muži byli za přítomnosti zrádců vyslýcháni v tehdejší „staré abertamské škole“ a strašlivě týráni. Mnozí z nich skončili pak na několik měsíců v českém koncentračním táboře Nová Role jižně od Nejdeku. Mnozí tam přišli o život, mnozí se dostali na svobodu těžce poznamenáni a zemřeli pak na následky vytrpěného týrání brzy po vyhnání z vlasti – mezi nimi i můj otec.
„Skupina Abertamy“ je malý kruh občanů Abertam žijících v Německu, vyhnaných ze své vlasti, jenž se od roku 1990 stará o udržování abertamského kostela a dalších německých památek Abertam (Abertham). Mimo to skupina v průběhu let vybudovala s českou městskou správou dnešních Abertam spolupráci, zakládající se na vzájemné důvěře. Po úspěšné rekonstrukci abertamského kostela v letech 1993 až 2006, který byl ohrožen zřícením, kdy náklady činící asi 350.000 euro byly uhrazeny téměř výlučně z německých peněžních darů, nastal v roce 2011 čas ujmout se práce na památníku německým obětem na životech.
S našimi úmysly jsme seznámili protřednictvím přednášky v Powerpointu v městkém úřadu Abertamy starostu a několik městských radů. Byli ochotni nám zde naslouchat a podali jsme poté oficiálně žádost o povolení zřízení pamětního kamene s německým a českým nápisem. Městská rada o tom odhlasovala s potěšujícím výsledkem: šest hlasů bylo pro a jeden se hlasování zdržel. Nato jsme vypsali s našimi plány konkurs mezi několika českými kameníky. Pouze samotný text pochází jen od nás. Chtěli jsme mrtvým prokázat čest, aniž bychom lákali vandaly, aby něco poničili. Od uvedení seznamu všech 16 jmen jsme upustili, protože každé jednotlivé písmeno stojí peníze. Pamětní kámen byl financován kompletně z německých finančních darů. Poslední věta na něm byla mým speciálním přáním, protože můj otec patřil mezi pozdější oběti. (Celý text zní: „Na památku obětí násilí z roku 1945 – 3 žen a 13 mužů z Abertam a všech těch, kteří zemřeli později na následky represálií.“)
V srpnu 2012 postavil kameník, kterého jsme tímto úkolem pověřili (Čech s německými kořeny), pomník na domluveném místě, hned vedle velkého hřbitovního kříže v čele hřbitova v Abertamech, kde se mimochodem nacházejí ještě všechny německé hroby z dřívějška. To je také výsledek přátelské spolupráce „Skupiny Abertamy“ s českou správou města.
Při příležitosti abertamských slavností 2013 se bývalí občané Abertam z Německa, stejně jako Němci vyhnaní z vlasti a několik českých občanů Abertam, dostavili na tradiční bohoslužbu v místním kostele. V návaznosti na to se pak zúčastnili procesního průvodu k hřbitovu. Vpředu kráčeli farář Bernd Reithemann z Offingenu nad Dunají, jehož prarodiče pocházeli z Hengstererbenu (Hřebečná) u Abertam, a český děkan Petr Fořt z Kraslic (Graslitz), jehož matka byla Němka. Pamětní kámen byl vyzdoben květinami a obrázkem nejmladší oběti ženského pohlaví, tehdy 19tileté Anny Weikertové. O tuto výzdobu se postarali její příbuzní. Slavnostní chvíle byla uvedena saským ženským sborem přednesem písně „Vergaß dei Hamit net...“.
Vedoucí „Skupiny Abertamy“ přivítal přítomné a připomněl téměř pětisetletou historii Abertam, obtížné období po konci Druhé světové války a nyní také dlouhodobou dobrou spolupráci „Skupiny Abertamy“ s dnešní správou města. Potom byl prezentován krátký přehled postupné realizace památníku. Jeho vytvoření je aktem lidskosti, také dokládá v německém a českém jazyce respekt vůči mrtvým a nabádá k míru. Všechny projevy překládala pokaždé do druhého jazyka místní bilinguální občanka Abertam. Pozoruhodné je, že jako zástupci dnešního města Abertamy se dostavili starosta Zdeněk Lakatoš a jaho zástupkyně Jana Rojovská. Před projevem starosty položila Jana Rojovská u památníku květinový věnec jménem města Abertamy. Lakatoš řekl, že památník chce poskytnout inspiraci k přemýšlení o tom, co lidská nedostačitelnost a slepá nenávist jednotlivců způsobily obyčejným lidem v Krušnohoří. Je si prý jistý toho, že jizvy na obou stranách jsou hluboké a že je jimi postiženo více generací Němců a Čechů. Rostoucí spoluopráce v minulých desetiletích ovšem vedla k nové éře vztahů mezi oběma národy. Jasným důkazem toho je odhalení pomníku. Lakatoš vyjádřil radost nad skutečností, že může být při této významné události, a srdečně poděkoval „Skupině Abertamy“ za spolupráci s městem Abertamy. Následně požehnali farář Bernd Reithemann a děkan Petr Fořt pamětní kámen a vyzvali přítomné, aby se pomodlili Otčenáš za oběti na životech a za všechny, kteří jsou pohřbeni na abertamském hřbitově. Slavnost důstojně vyvrcholila písní „Feierobndlied“ od Antona Günthera, kterou přednesl ženský sbor z Breitenbrunnu.
Tento text byl redakcí měsíčníku “Sudetenpost” laskavě poskytnut k překladu do češtiny a zveřejnění na stránkách Náš směr. Vyšlo dne 10. dubna 2014.