 |
| Dmitro Jaroš, vůdce Pravého sektoru. Foto: pravda.com.ua |
Po událostech v Kosovu proběhl v Evropě další převrat zinscenovaný Washingtonem. Přesně podle scénáře, který byl použit nedávno i v Tunisku, Egyptě, Libyi a Sýrii. Západem podporovaná soldateska, vedená výše zmíněným Pravým sektorem, násilně svrhla legitimní vedení, které se odmítlo podřídit vůli geopolitických stratégů z Pentagonu. Liberalisté a globální finanční oligarchie si mnou ruce po dobře vykonané práci přesně podle plánu. Ukrajina byla vtažena do stejného dekadentního marasmu, ve kterém se už dlouhá desetiletí zmítá celý Západ.
Minimálně obyčejní Ukrajinci kandidaturu Jaroše slavit nebudou. Vítězství liberalistických sil se naopak z pochopitelných důvodů rozhodl slavit Pravý sektor, včetně jeho lídra Dmitro Jaroše. Ten už dříve nenechával nikoho na pochybách o tom, komu nejspíš on a jeho soldateska vděčí za financování řady ukrajinských polovojenských výcvikových táborů, o kterých se Jaroš opakovaně chlubil místním i zahraničním novinářům.
Na počátku března zveřejnil Jaroš na webových stránkách Pravého sektoru apel, v němž nabádal čerstvě dosazenou pučistickou vládu k podpisu dohody s Evropskou unií (EU). Rovněž nezapomněl poděkovat EU za podporu při převratu a vyzýval ji i USA k další spolupráci. O geopolitické orientaci pučistů nebylo nejmenších pochyb. Fandové Pravého sektoru, ve kterém spatřovali jakýsi ukrajinský předvoj "národních revolucí evropských národů", ale bagatelizovali Jarošovo pochlebování EU a USA jako takticky motivovaný a nezávazný smalltalk.
Pravý sektor vtiskl svou vděčnost Spojeným státům a Evropské unii i do svého čerstvého politického programu. A nejenom tam. Ukrajinská verze kosovské UCK nebo "Syrské osvobozenecké armády" proto zveřejnila politický program ušitý přímo na míru svým zahraničním "ochráncům". Program, před kterým musí blednout závistí i takový český Kalousek a jeho TOP09. Je obdivuhodné, co dokázal Pravý sektor zahrnout pod svůj slogan "boj za nezávislý stát". Máme na mysli zejména následující "lákadla" v programu Jarošova Pravého sektoru:
- Hned v prvním bodě se hovoří o primární potřebě "zastavení ruské agrese". V této souvislosti je prý třeba trojnásobně zvýšit výdaje na vyzbrojení ukrajinské armády a obnovit "jaderný status Ukrajiny". A dále doslovně: "Podpora spolupráce s USA a Velkou Británií jako garanty bezpečnosti a územní celistvosti Ukrajiny." Dále také "ničení ruských zpravodajských sítí na Ukrajině".
- V desátém bodě programu Pravého sektoru je řeč o "prioritách zahraniční politky". Zde je jako hlavní potřeba uváděna "vzájemně prospěšná spolupráce s Evropskou unií v rámci dohody o přidružení". V této souvislosti je v programu uváděno přání, aby Ukrajinci mohli volně pracovat na trhu členských států EU. Dále: "Spolupráce s NATO a s dalšími mezinárodními bezpečnostními agenturami za účelem zabránění vnější hrozby." Prioritu hraje pro Pravý blok i strategická spolupráce s regionem Baltského a Černého moře. Dále mají být s USA prohloubeny obchod a hospodářská spolupráce.
- Ale i další body programu, které se netýkají vyloženě zahraničněpolitické orientace země, stojí za zmínku. Hned v druhém bodě se Jarošův program dožaduje práva ukrajinského občana na vlastnictví střelných zbraní, jinde se hovoří o tom, že vlastníky půdy v zemi mohou být pouze občané Urkrajiny. "Účinná politika hospodářské soutěže se má zaměřovat na omezování ekonomické všemohoucnosti oligarchů." Do výchovného procesu mládeže má být podstatně více zapojeno náboženství. Stejně tak mají být mladí Ukrajinci vychováváni ke sportu a vlastenectví a mají se "překonávat důsledky ruského kolonialismu a komunistické totality".
Ani ve svém aktuálním prohlášení z pozice kandidáta na úřad na prezidenta nenechává Jaroš nikoho na pochybách: "Zahraniční agrese a vnitřní kontrarevoluční pokusy Ruska – msta starého systému – jsou pro novou vládu něčím novým", řekl. Právě od toho, aby se tomu zabránilo, je tady on, Jaroš, a jeho Pravý sektor. Ukrajina by podle něj měla obnovit jaderný status, "navázat účinné vztahy s NATO" a radikálně zmodernizovat stav vyzbrojení armády, stejně jako zreformovat zpravodajské služby.
Jen tak na okraj: Nebyl by bez zajímavosti názor příslušníků srbského národa na důvěru, kterou Pravý sektor vložil v USA jako "garanta bezpečnosti a územní celistvosti". Faktem totiž zůstává, že kdyby USA v Kosovu a na Ukrajině nepodnikaly krvavé převraty, hranice Srbska i Ukrajiny by dodnes zůstaly nezměněny.
Podpora Evropské unie u samozvaných "bojovníků proti systému" by stála za důkladnou analýzu. Pravý sektor si vzal patrně příklad v boji proti totalitě od bývalého česko-židovského premiéra Jana Fischera. A po vzoru jeho mega-rafinovaného tahu ze začátku 80. let se rozhodli "rozložit EU zevnitř".
Je potěšitelné, že Pravý sektor postupně odkrývá všechny své karty. Faktem zůstává, že v celé Evropě je to zřejmě už jen Česká republika, kde má Pravý sektor ještě nějakou podporu – a to u určité marginální části národní populace. V neoficiální rovině mezi některými fotbalovými ultras. Pro ně nehraje geopolitika žádnou roli a ukrajinské protesty podpořili jen kvůli záběrům z pouličních útoků maskovaných ozbrojenců proti bezpečnostním složkám. V rovině oficiální vyjádřil politickou podporu Pravému sektoru lídr DSSS; jeho strana se dokonce rozhodla zaslat tomuto uskupení oficiální pozvánku do ČR. Zda byl tento krok výsledkem politické negramotnosti současného vedení strany nebo naopak první krok od dělnického EUroskepticismu a podpory Kosova k dělnickému EUrohujerství a podpory NATO, ukáže až čas.
Co dodat závěrem? Je jasné, že na Ukrajině už dávno žádná "revolta proti EU" neprobíhá. Jedinou revoltu proti EU tam vedl prezident Janukovič, o kterém si jinak samozřejmě taktéž nelze dělat žádné iluze. Ale jeho konec znamenal i konec této revolty a vítězství pro-západních sil.
Ukrajinský převrat nám ale odhalil ještě jednu smutnou věc. Dle aktivit Právého sektoru a jeho zastánců si musíme začít zvykat na to, že americkou imperiální liberalistickou politiku, kdysi nazvanou americkým prezidentem G. Bushem st. jako New World Order (NWO), začínají v Evropě přímo či nepřímo podporovat skupiny, které se nenápadně schovávají za pojmy "tradice" a "anti-liberalismus". Aby pak ve vhodnou chvíli "zradily" své navenek proklamované líbivé paroly.
Pouze velké dějinné události nám odhalí, nakolik dosavadní "političtí aktivisté" skutečně věřili svým proklamovaným idejím, navzdory nejvtíravější propagandě, a nakolik je jejich činnost jen skrytou "false flag" či bezduchým pozérstvím. Při velkých dějinných událostech se ptáček vybarví.
