Diskusní příspěvek
Tomáš Krystlík
Některé články v Našem směru nejsou hodny pro svou hloupost nebo nepravdivost k přetištění. Když redaktor uzná přece jen za potřebné takové články přetisknout, vyžaduje to jeho vysvětlující komentář. Pokud votum separatum redaktora chybí, posouvá se website k bulváru a k nevěrohodnosti – jak mají pak čtenáři věřit tvrzením v jiných článcích?
Příklad první – Michael Winkler: Freddy Krueger prezidentem USA a vyvolení dělníci
V prvním odstavci se bez jakéhokoli zdůvodnění sděluje, že světová válka zcela jistě vypukne v letech 2016-2017. Víc nic.
V druhém odstavci Winkler sděluje, že 40 000 ještě žijících dělníků z židovských ghett (podle nadpisu jeho článku „vyvolených“) dostane německý důchod zpětně od roku 1997. Co však Winkler nenapsal: Bundestag se v roce 2002 usnesl na výplatě důchodů od roku 1997 i v případech, kdy žadatelé nevyplnili žádosti o důchod přesně podle požadavků německých úřadů, protože se ve formulářích nevyznali nebo mu nerozuměli. Jejich tehdejší pracovní poměr v ghettech podléhal povinným odvodům sociálního pojištění. Takto navozuje Winkler v čtenářích implicitně antisemitismus, který je zřejmě hlavním cílem jeho hloupého přípisu.
Příklad druhý – Antonín J. Kožíšek: Dvojitá role tatíčka Masaryka
Není pravda, že rakouská vláda podpořila odjezd E. Beneše do exilu. Ten měl sice svůj cestovní pas z předchozí studijní cesty do Švýcarska, jenže po vypuknutí války přešlo Rakousko na pasy s fotografií, který Beneš neměl šanci již dostat. Odjel tedy na vypůjčený pas, ve kterém nechal vyměnit fotografii.
Masaryk nemohl dostávat do roku 1917 svůj plat z Karl-Ferdinands-Universität v Praze. V roce 1915 byl vypovězen ze Švýcarska jako ruský špión, což se rakouským úřadům muselo donést, protože byl švýcarskou vládou prohlášen za personu non grata. Pro odjezd ze Švýcarska použil svůj pravý srbský pas. Pak se v neutrálních státech již nezdržoval, tedy oproti tvrzení v článku nemohl navštěvovat rakouská diplomatická zastoupení.
Na samém začátku války, po návratu z Holandska se TGM setkal s různými vládními činiteli, po odjezdu do Itálie se vrátil do ČSR až po válce.
Okamžik, kdy TGM proti svému celoživotnímu přesvědčení, že hranice českého státu mají jít po jazykovém rozhraničení, přikývl představě nacionalistických mladočechů-členů Maffie o historických hranicích až po hraniční hvozdy, nastal ještě před vypuknutím války. To znamenalo rozbít Rakousko-Uhersko, jinak by se toho nedocílilo. Do exilu odcházel s tímto úkolem, tedy nebylo to vyvoláno údajným pozdějším svobodozednářským rozhodnutím o zničení Rakouska.
Že TGM posílal domů dopisy, v nichž varoval: „Upozorňuji důtklivě, že všecko vyhráno není, že by byl omyl myslit, že se rozumí samo sebou, že Rakousko bude rozbito a vy osvobozeni“, je pravda. Do 2. 9. 1918 (šest týdnů před vnikem republiky) neměl příslib českého státu v kapse.
Pozdní uznání československých legií v Itálii pramenilo ze zcela jiného důvodu, než uvádí Kožíšek – Itálie se obávala uznat nový stát (ČSR), protože by mohli totéž pro sebe požadovat Jugoslávci a italský zálusk na připojení Istrie a Dalmácie by tím byl zmařen.
Asi toto by mělo být v přípisu redakce k oběma článkům.
Diskuse k tomuto textu je možná ZDE
Reakce Lukáše Beera na kritiku textu Winklera ZDE
