Zcela nezávisle na současném trestním stíhání mé osoby a spolumajitelů vydavatelství guidemedia etc vypracoval počátkem tohoto roku politolog Štěpán Výborný analytický podklad ve formě rozboru webových stránek Náš směr pro jistý společný projekt „Národního centra bezpečnějšího internetu“ a českého ministerstva vnitra. Má jít o projekt „řešící problematiku na internetu“, jak se uvádí v policejním spisu. Výborný (nar. 1986) působí na katedře ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity a zabývá se problematikou extremismu a radikalismu v jejich právních a politologických souvislostech. V dané problematice působí jako konzultant českého ministerstva vnitra. Pořádá a moderuje často přednášky na téma vývoje extremismu v českomoravském prostoru a je zároveň autorem mnoha textů na toto téma. Loni jej bylo možné například spatřit jako moderátora akce pořádané „Spolkem akademiků Židů“ nebo na „Dnech židovské kultury“ vedle právníka Michala Mazla, experta na extremismus, a Gabriely Jiráskové, „odbornice na součaný antisemitismus“.
Výborný v jednom se svých publikovaných textů principiálně odmítá radikální podoby občanského nesouhlasu ve formě blokování a umlčování nenávistných projevů „rasistických a xenofobních“ shromáždění, když otevřeně říká: „Nemohu se totiž ztotožnit s tím, že náš postoj povýšíme nad postoj druhého a v tomto jménu omezíme jeho výkon základních práv a svobod. Bojím se, že tento postoj se až velmi přibližuje názorům hlásaným v průběhu rasistických či xenofobních shromáždění. Proto podporuji především ty formy občanského nesouhlasu, které jasně vyjádří odpor k hlásání nenávisti, ale zároveň neklesnou k degradaci práv a svobod druhých.“
Moudrá slova z úst pana Výborného, jemuž samozřejmě neupírám právo vytvářet si na „zkoumaný server“ Náš směr svůj specifický názor, pokud by se jednalo o svobodně projevený názor „obyčejného“ českého publicisty, se kterým lze věcně polemizovat a vyměňovat si názory. Ovšem s ohledem na známé okolnosti zhotovení jeho textu a vzhledem k možnému závažnému dopadu jeho „analytického rozboru“ pro zkoumaný subjekt, a v neposlední řadě uvědomím-li si jeho osobou více méně otevřeně vyslovená doporučení na adresu příslušného odboru českého ministerstva vnitra, přece jen bych autora rád nabádal k maximálně věcnému, nezaujatému a odbornému přístupu k matérii. Zda tato kritéria byla v případě předkládaného rozboru uspokojivě splněna? Snad nám to objasní malý zpětný rozbor práce pana Výborného.
1.) Autor tvrdí, že „zkoumaný server ... vytváří určitý autonomní portál, jenž je v krajně pravicovém prostředí známý a slouží k šíření neonacisticky orientované ideologie“.
Náš směr (dále jen „NS“) je nepochybně „v krajně pravicovém prostředí známý“, troufám si ale říci, že v daném prostředí se větší popularitě těší takové portály jako Romea.cz či Antifa.cz. Je mi také známo, že články „NS“ v minulosti v hojné míře přebírali tvůrci stránek „Svobodného odporu“, stejně tak je lze ale nalézt i na „levicových“ portálech Czech Free Press či Outsidermedia.
Vzhledem k tomu, že se na stránkách „NS“ ve velké míře zabýváme moderními českými dějinami právě ve vztahu k německému nacionálnímu socialismu a že problematika česko-německých vztahů se přinejemenším z 80 % táhne publikovanými texty takřka jako červená nit, je přirozené, že tyto texty vzbuzují v tzv. „neonacistických“ kruzích určitý zájem. Tím spíš, že se pokoušíme i ve velké míře odkrývat některé stereotypní tendence pokřivené prezentace nacionálního socialismu v české historiografii a publicistice. Bylo by velmi chybné a také naivní domnívat se, že pouze komunistická česká historiografie upravovala výklad moderních českých dějin ve smyslu účelu budování určitých mýtů. S tímto jevem se lze setkat i u řady polistopadových resp. soudobých českých historiků, s jejichž tvrzeními lze věcně polemizovat, lze je taktéž vyvracet. Zejména český poválečný šovinistický (nikoliv nacionalistický!) výklad dějin vždy hojně využíval skutečnosti, že pod rouškou kritiky skutečných a domnělých zločinů nacionálního socialismu vpašovával do této interpretace „vlastním šovinismem“ motivované ospravedlňující prvky a využíval přitom společností všeobecně uznávaný konsens naprosté tabuizace jakéhokoliv, i případně oprávněného uvedení nepravdivých tvrzení ohledně nacionálněsocialistické ideologie na správnou míru. Česká společnost především v tomto směru ani necítí potřebu kriticky zkoumat sebemenší ahistorické lži a výmysly, které líčí poměry v Protektorátu v přehnaném či zkresleném světle, a tyto jsou právě jí přijímány bez sebemenší snahy o zpětnou kontrolu. Zvláště v českém prostředí jsme svědky těchto tendencí, na rozdíl od celé řady českých publicistů, kteří v případě nepravdivého nebo zkresleného pokusu interpretovat české dějiny z období let 1948-1989 v době současné obvykle odmítavě reagují a případně korigují či polemizují. Nejde přitom o obranu či zastávání se komunistické ideologie, ale o to, že ani neobjektivní historický výklad dějin komunistické éry nelze akceptovat a je nutný svobodný diskurs. Česká společnost je přirozeně lépe vyzbrojena „čidly“, která bdí nad tím, aby ani dnešní výklad komunistické éry našich dějin nepodléhal určitým zkreslením - a že k tomu případ od případu dochází, nelze popřít. Uveďme jen ten nejkřiklavější příklad - ostatně i naprosto rozporuplný postoj české společnosti k činům spáchaným bratry Mašínovými vypovídá mnohé o tom, že ve vztahu ke komunistické ideologii a jejímu výkladu v naší společnosti přeci jenom disponujeme jakýmsi „strážným reflexem“, který bdí nad pokusy zkreslování. Šestiletá etapa nacionálního socialismu v období existence Protektorátu však svého „přirozeného advokáta“ v české společnosti nenachází (hovoříme stále jen o historiografii) a stává se snadnou a mnohdy vítanou (!) obětí pokřiveného výkladu.
Lze tedy říci, že právě o tom je valná část na tomto místě běžně publikovaných textů.
I známý politilog Miroslav Mareš přeci jenom příležitostně poukazuje na skutečnost, že konstatovat často zjednodušeně uměle vytvářenou návazovost „neonacistického hnutí“ na dobovou nacionálněsocialistickou ideologii je problematické a sporné. Na stránkách „NS“ jsem se těmito tématy okrajově také několikrát zabýval - „neonacistická“ uskupení skutečně přebírají mnohé ze symboliky dobového nacionáního socialismu a dokonce se mnohdy demonstrativně ohání citáty nacionálněsocialistických ideologů, snaží se navenek vystupovat jako „politické hnutí“. Ve skutečnosti jde ale o úzce vymezený okruh osob, státem velmi dobře monitorovaný a kontrolovatelný, okruh osob, který pro stát představuje ovšem nebezpečí do té míry, jako jsou jím jiní (potenciálně) kriminálně činní jedinci, vyzývající k násilí a nenávisti. Je naprosto namístě, brání-li státní orgány společnost před jedinci vyzývající k vraždám, stejně tak je na místě bránit společnost před takovými kriminálními živly a psychicky narušenými jedinci, vyzývající například na Facebookových stránkách "Svobodného odporu" k pálení Cikánů v plynových komorách (viz videopříspěvek z 28. září 2013). Tito jedinci se pouze skrývají za symboly nacionálního socialismu. Přistupme tedy na běžnou terminologii našich odborníků na extremismus a označme tuto skupinu lidí za "neonacisty".
Podsouvá-li Štěpán Výborný „zkoumanému serveru“ Náš směr záměr „sloužit k šíření neonacisticky orientované ideologie“, měl by v první řadě ujasnit sám sobě, stejně tak i svému publiku, co za „neonacisticky orientovanou ideologii“ považuje. Stránky „NS“ nemají s „neonacismem“ naprosto nic společného. S nenávistnými a lidmi pohrdajícími tendencemi vyskytujícími se v hlavách „neonacistických“ primitivů a spíše politováníhodných sociálně-společensky ztroskotaných spoluobčanů je nutno se vypořádat nejpozději v té chvíli, pokud jsou v ohrožení životy, bezpečnost a práva jiných spoluobčanů. Zde je zákrok exekutivy naprosto na místě a společensky žádoucí.
Co se týče Výborným kritizovaných „výňatků z dobového tisku“, které „mají podpořit tezi o prospěšnosti politiky Protektorátu či německé Třetí říše“, jde zjevně o případ, kdy autor analyzoval textový obsah stránek „NS“ velmi povrchně. V tomto směru byl na těchto stránkách reprodukován pouze text o vzrůstu porodnosti za Protektorátu (dodatečně doplněn o statistická fakta) a propagandistický text dobového tisku o tom, že „jsme se měli za války lépe než jiní národové“. (Odpovídající mimochodem historickým skutečnostem a reáliím.) Za celou pětiletou existenci stránek pak vyšly dále 3 překlady německých dobových tiskových článků o tom, jak o životě v Protektorátu a o českém národě běžně informoval německý říšský tisk.
Další články Našeho směru prý „útočí proti poválečným historickým či uměleckým (filmy, knihy apod.) pracím věnujícím se tomuto období, protože ty mají o událostech nepravdivě a jednostranně informovat“.
S tím - pro změnu - nelze jinak než souhlasit - ano, takovéto texty zde pravidelně vycházejí - a pokud mé osobě a jiným spolupracovníkům přes očividné snahy naši činnost kriminalizovat a spojovat s „neonacistickou“ scénou bude nadále umožněno publikovat fakticky prokazatelné a pečlivě řešeršované texty, které jsou dle mého nejvnitřnějšího přesvědčení věcně nevyvratitelné, budeme v této bohulibé činnosti pokračovat. Domnívá se Štěpán Výborný, že žádné poválečné historické a umělecké práce o událostech Druhé světové války neinformovaly nepravdivě či jednostranně? Je trestné v případě takovýchto dezinformací věcně na ně poukázat, vše případně doložit a dokumentovat?
Mimochodem za nahoře uvedený vlastní úvodník k textu z roku 2009 se mohu po letech znovu zodpovědně podepsat. (Ukázky z dobového textu byly posléze na stránkách zveřejňovány pouze ojediněle, jak již bylo vylíčeno výše v této replice.)
2.)
Tyto Výborného poznámky klasifikují studie a historické práce kolegů, čerpající mimo jiné z četných jiných vědeckých prací a studií uznávaných mezinárodních odborníků. Je zkrátka nepřípustné, aby politolog, který navíc není ani studovaným historikem, kádroval a hodnotil předkládané texty z hlediska odbornosti, klasifikoval je jako „manipulativní“ - a to z úhlu trestněprávního posudku. Že Výborný hodnocený internetový seriál o Kuratoriu ani očividně nestudoval, vyplývá už z toho, že v posudku uvádí, že tento vyšel v knižní podobě. Vznesené konstatování, že „většinoví historikové“ považovali Kuratorium pro výchovu mládeže za „kolaborantskou skupinu“, usvědčuje Výborného jen z neznalosti, jako "historiografický laik" neví, o čem mluví, pokud chce toto konstatování použít jako argument. Výborný nedisponuje dostačující kvalifikací a ani předpoklady k tomu, aby na náklady daňových poplatníků na objednávku ministerstva vnitra hanlivě klasifikoval práce spolupracovníků „Našeho směru“ jako „pseudohistorické“, když se sám v tématice neumí očividně ani orientovat. Hodnotící poznámku o „odsunu Sudetských Němců“ ponechejme bez rozvádějícího komentáře. Politická zaujatost nemá mít v takovýchto posudcích žádné místo!
3.)
Zatímco doposud jsme se zabývali více méně polemizovatelnými úseky rozboru, sepsaného politologem Štěpánem Výborným, dostáváme se ke zcela závažné pasáži, která bez jakéhokoliv opodstatnění podsouvá objednavateli tvrzení, že stránky „NS“ nějakým způsobem zpochybňují „zločiny nacistů proti lidskosti“. Výborný podprahově či dokonce přímo doporučuje v případě portálu „Náš směr“ neposkytovat „svobodu vědeckého výzkumu“.
Autor se bez jakékoliv vztažnosti k textům publikovaným na „NS“ vyjadřuje o článku 15, odst. 2 Listiny, že svoboda bádání je zaručena: „Vědecké výzkumy, jež ale zpochybňují historická fakta například o nenávistné politice nacistického Německa nebo o systematickém vyhlazování Židů, nejsou hodny ústavní ochrany soudy evropských států jakož i Evropský soud pro lidská práva.“ Dále uvádí: „Ústavní soud České republiky doposud podobný případ neřešil, ale je více než pravděpodobné, že by se ztotožnil s absencí ústavní ochrany podpory zločinů nacismu (stejně jako Spolkový ústavní soud, který judikoval, že nikdo, kdo popírá historická fakta o vraždách Židů v třetí říši, se nemůže dovolávat svobody názoru dle čl. 5 Základního zákona.)“
Výborného přirovnání publikační činnosti stránek „NS“ k popírání faktů o vraždách Židů je opovážlivě tendenční, mohu-li to pouze takto umírněně a kultivovaně formulovat. Vzhledem k celkové závažnosti počínání Štěpána Výborného ve vztahu trestněprávních důsledků jeho ohodnocení se tento pokus o podsouvání jeví jako velmi varovný případ. V celé dosavadní publicistické produkci „NS“ se nenachází ani jeden jediný text či poukaz, který by „popíral“ jakákoliv historická fakta či zločiny nacismu.
Doporučil bych Výbornému - když už považuje za nutné porovnávat situaci ve Spolkové republice Německo - seznámit se s tamnější běžně vydávanou alternativní historiografickou literaturou, kterou lze zařadit do běžně označovaného „revizionistického koutku“. I tak v tomto ohledu mimořádně přísné zákony, platné v SRN, umožňují vydávat běžně knihy bývalých nacionálněsocialistických funkcionářů, ze kterých by moderním českým a česky hovořícím inkvizitorům v provedení Kláry Kalibové nebo Štěpána Výborného vstávaly hrůzou vlasy na hlavě. Abychom to jmenovaným a jejich následovníkům přeci jenom o něco ulehčili, doporučuji je seznámit se seriálem "NS" o bývalé vůdkyni německé dívčí mládeže Jutty Rüdigerové, který z převážné většiny doslovně čerpá z její vlastní autobiografie, jež vyšla v Německu v roce 1999. Jsem si jist, že Výborný by při pročítání této knihy zákonitě musel hovořit o tom, že „daný text by mohl být posuzován ve světle paragrafu 405, a to jak ve formě popírání, zpochybňování, tak ospravedlňování zločinů nacistů proti lidskosti“.
Chopím-li se malé ilustrační nadsázky a názorně předvedu, co by za těchto okolností mohlo v očích Výborného případně znamenat schvalování či bagatelizaci genocidy: Znamenalo by to tedy, že ohradím-li se čistě teoreticky pomocí věcných podkladů vůči obsahu fiktivního románu, jehož autor je čistě teoreticky vzdáleným příbuzným člověka přeživšího koncentrační tábor Osvětim, a v tomto románu se kupříkladu bude tvrdit, že nacisté zamýšleli po vítězné válce vyhladit všechny hnědooké Čechy, dopouštím se zákonitě přečinu schvalování či bagatelizování genocidia?
Alespoň tak v očích novodobých českých inkvizitorů. Připouštím, že projekt „Náš směr“ je v českém internetovém prostředí svým obsahem a zaměřením něčím zcela doposud neobvyklým a že přirozeně nebudí sympatie u každého příležitostného čtenáře - český „revizionismus“ moderních dějin je teprve v dětských bačkůrkách. Nicméně diktatura etablované české historiografie, dotované státem, si na něj bude muset v průběhu let zvykat a absurdní pokusy o kriminalizaci nemají v opravdu demokratické společnosti co pohledávat.
Výborného pokus vnést do úvahy dále i uplatnění paragrafu 403 trestního zákoníku (podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka!), „protože dané texty nacházejí poměrně silnou odezvu v celém neonacistickém hnutí a takto mohou výrazně podporovat jeho činnost a smýšlení“, nejsem opravdu schopen kvalifikovat publikovatelnými výrazy.
4.) Nemohu se nepozastavit i nad tímto poznatkem Štěpána Výborného, nepostrádajícím určitou komičnost:
Žádný učenec z nebe nespadl, nepředpokládám tedy, že Výborný se dobře orientuje v současné verzi „rasové nauky“ přednášené na univerzitách především ve Spolkové republice Německo, tudíž nemohl vědět, že publikováním textů dobových rasových teoretiků se nikdo nemohl dopouštět žádné revize tehdejší rasové politiky. Doporučil bych mu tedy o to víc se důkladně seznámit se základy rasové nauky, tak jak byla zprostředkovávána Němcům v letech 1933-1945, aby byl schopen objektivně posoudit a popřípadě i korigovat nesmysly a některé mýty, rozšiřované dnes v mediálním světě o "nacistické rasové nauce", a to zejména v českém prostředí.
Nepřípustné je opětovně Výborného podsouvání ve vztahu k publikační činnosti „NS“, když píše: „Z hlediska práva či etiky jsou takovéto studie pouze obtížně přijatelné, protože jejich faktické provedení by mělo za následek naprosté pošlapání principů lidské důstojnosti (podobně jako pseudovědecké výzkumy nad neexistencí plynových komor)“. Zasvěcených odborníků na technickou proveditelnost plynování v koncentračních táborech máme očividně hodně, překvapuje mne ale především, že odborníci na extremismus se začínají dobře orientovat i v otázce dobové rasové nauky. Něco mi ale napovídá, že kdybychom na „NS“ zveřejnili seriál o rasové nauce, který bude hlásat, že německý nacismus považoval všechny Slovany za méněcennou rasu a učil nenávidět všechny Neněmce, své žblebty o etice, právu a „faktickém provedení“ by si Výborný ve svém posudku jakoby zázrakem zcela jistě ušetřil. Proč asi? (...)
5.)
V čem Výborný spatřuje relevantnost z hlediska trestního práva při uvádění příkladu mého článku, ve kterém jsem označil Simona Wiesenthala za "mystifikátora a lháře", je pro mne nepochopitelné. Článek vychází z pořadu vysílaného německou veřejněprávní televizí, který Wiesenthala líčí jako člověka, který si vymýšlel, který lhal a který mystifikoval. Byl tedy lhářem a mystifikátorem.
Říkat a publikovat tento názor resp. referovat o této skutečnosti v německé veřejnoprávní televizi není nikterak trestné. Pravda, do Prahy a na redakční stoly a monitory některých českých médií se to zřejmě nedoneslo. Výborný pokračuje: „Z tohoto i jiných článků vyplývá antisemitské smýšlení autorů, které ukazuje též bezesporu shora uvedené zveličování politiky hitlerovského Německa.“ Zveličování politiky hitlerovského Německa? Kde, kdy, v jaké podobě, v jaké souvislosti? Tím, že nevyjádřím souhlas s chvalozpěvem ředitele pražského Židovského muzea na adresu zesnulého Wiesenthala a informuji čtenáře s obsahem dokumentu vysílaném v německé televizi, usvědčujícího Wiesenthala z mystifikací, jsem se měl provinit antisemitismem - nedej Bože, když přitom zároveň zveličuji politiku hitlerovského Německa?!?
Závadově se Výbornému jeví stejně tak i článek o obsahu interview německé televize s bývalým íránským prezidentem, který byl českými sdělovacími prostředky z velké části zamlčen resp. přehlížen. Výbornému se nelíbila ani má do posledního bodu věcná kritika křesťansko-sionistické organizace ICEJ, která má napojení na významné české politiky a dostává hodně prostoru v českých veřejněprávních sdělovacích prostředcích. V Rakousku a Spolkové republice Německo něco naprosto nemyslitelného, aby se takovéto kontroverzní organizaci, jejíž lži odhalil i rakouský historik působíci v antifašistickém Dokumentačním archivu rakouského odboje (!), dostávalo tolik podpory médií a politky, o grantech ministerstva školství nemluvě.
„Z právního hlediska se některé z textů mohou dostat především do rozporu s paragrafem 355 trestního zákoníku tím, že hanobí některou skupinu obyvatel... Specificky by pak mohly být právně kvalifikovány útoky proti některým nevládním organizacím či soudním znalcům“, uvádí se v rozboru. Myslím si, že společnost by měla být informována o tom, je-li vystavena zvůli daňovými poplatníky financovaných "odborných posudků", vykazujících jasné a prokazatelné ahistorické lži, jak tomu bylo v případě trestního stíhání Jana Šinágla z přečinu bagatelizace genocidy. Tyto neduhy by samozřejmě měly být vystaveny kritice.
Posudek na „Náš směr“ vypracoval taktéž - tentokráte explicitně pro účely trestního řízení - i akademický historik Jan Boris Uhlíř. Ten bude předmětem dalšího zpětného rozboru.
