Lukáš Beer
Kdo byl skutečným iniciátorem Stracheho prosincové cesty do Izraele? Co s tím měli společného zástupci dalších politických stran, jejichž podpisy stejně tak stojí pod společným „Jeruzalémským prohlášením“? Do jaké míry H. C. Strache svou náhle objevenou náklonnost k Izraeli myslí skutečně upřímně a vážně? Na tyto otázky si jednoznačně nedokáže odpovědět ani Claus Pándi, novinář masového rakouského deníku Kronen-Zeitung, který byl po celou dobu několikadenního pobytu delegace FPÖ na Blízkém východě u všeho a který výpravu doprovázel na každém kroku a pořídil o tom dokonce i krátký filmový dokument. (Ke shlédnutí ZDE.) Stejně tak nad těmito otázkami více nebo méně tápají i přední novináři dvou velkých deníků, které se jako jedny z několika málo médií (veřejnoprávní televizí a rozhlasem ORF byla událost naprosto ignorována) záležitostí zabývaly (Der Standard a Die Presse). Ostatně i takové vedení izraelitské obce v Rakousku dalo na sobě znát určitou nejistotu v tom, jaký si má o celé věci vlastně učinit obrázek, a hodlá nějakou dobu vyčkávat, jak se tato Stracheho „nová cesta“ bude dále vyvíjet.
Přímý svědek této „cesty za rozhřešením“, žurnalista Claus Pándi, uvedl, že kontakty mezi FPÖ a izraelskou pravicí navazuje a pomáhá udržovat a organizovat v první řadě David Lasar, poslanec vídeňské městské rady za FPÖ, sám židovského původu a člen IGK, tedy izraelitské obce v Rakousku. To ostatně doposud nebylo žádným tajemstvím. Pozvání mělo, uvěříme-li oficiálnímu podání FPÖ, vyjít z Izraele od některých místních pravicových politiků. Pándi ovšem v jedné diskusi, kterou přinesl televizní kanál Puls4, opatrně zmínil i „tajuplného byznysmena“, nápadně figurujícího v pozadí po celou dobu pobytu, jistého A. Mühlsteina, muže, jehož aktivity se mají odvíjet v německém Düsseldorfu a v Izraeli. I ten by mohl být tím podstatným hybným kamenem. Tím nejdůležitějším poznatkem z celé této bizarní či skurilní cesty je fakt, že Strache se se svým doprovodem z Rakouska v Izraeli setkal výlučně s izraelskými hardlinery a v případě osadníků dokonce i s vyloženými fanatiky – i ve skupině izraelských osadníků je totiž třeba diferencovat, velké procento z nich tvoří docela normální lidé, kteří se do židovských osad stěhují například z důvodu výhodných finančních podmínek. H. C. Strache se však nechal hostit jistou extrémní podskupinou vyložených fanatiků z řad osadníků.
To mimochodem zdůraznil i prezident izraelitské obce v Rakousku (IKG) Ariel Muzicant. Generální tajemník IKG Raimund Fastenbauer v reakci na cestu FPÖ do Izraele dokonce označil některé izraelské osobnosti, které se setkání s evropskými pravicovými stranami zúčastnily, za „okrajové figuríny politické scény Izraele“, které „neumí dodržovat politickou hygienu“. Vedení IKG jednoznačně odsoudilo skutečnost, že se s politiky FPÖ ve Vídni setkal i izraelský viceministr A. Kara a požadovalo, aby jej izraelská vláda za to „ihned propustila“ z funkce. „Neoprávněná politická izolace Izraele v Evropě nemůže být žádnou omluvou pro to, že se bude propadat oportunismu bez sebeúcty, budou se pošlapávat city obětí Shoah a jejich potomků a Izrael se politickou krátkozrakostí vmanévruje do politického rohu, do kterého nepatří“, prohlásil na adresu Kary a dalších izraelských představitelů paktujících se s FPÖ generální tajemník IKG Fastenbauer.
Na oplátku přilil olej do ohně jeden z předních „antiislamistů“ v řadách FPÖ, generální tajemník strany Harald Vilimsky. Již od června tohoto roku tento muž jakoby navenek koketoval s izraelitskou obcí IKG, když se jí jmenovitě zastával při sporu, který vznikl po uskutečnění demonstrace ve Vídni, jež odsuzovala zákrok Izraele na humanitární konvoj plující k pásmu Gazy – tuto demonstraci, v rámci které se vyskytly i ojedinělé antisemitské projevy, organizoval také představitel islámského společenství v Rakousku, který je zároveň aktivní v sociálně demokratické straně (SPÖ). Vilimsky proto opakovaně SPÖ označil za „islamistickou stranu“, která prý toleruje antisemitismus a islamismus. A nyní, kdy se samotné vedení IKG vyjádřilo skepticky až odmítavě k navazování kontaktů mezi FPÖ a některými izraelskými pravicovými představiteli a fanatiky z řad židovských osadníků, přešel Harald Vilimsky z FPÖ do protiútoku – vedení IKG (Muzicant, Fastenbauer) prý jsou svým smýšlením „socialisté“ a přátelé SPÖ, proto se prý staví odmítavě proti dialogu s izraelským Likudem. Vedení izraelitské obce IKG v Rakousku je prý vedeno politickými a hospodářskými zájmy, spjatými se sociálně demokratickou stranou Rakouska, a jeho odmítavé postoje vůči kontaktům FPÖ k izraelské pravici nejsou podle Vilimskyho ničím víc než pouze soukromým názorem několika funkcionářů izraelitské obce IKG, kteří mají blízko k SPÖ.
I samotný prezident IKG Ariel Muzicant začíná poněkud tápat. Tvrdí na jedné straně sice, že se FPÖ nekontaktuje s „oficiálním Izraelem“ ale pouze s jeho „bezvýznamným politickým okrajem“ a že tuto událost domácí izraelská média sotva registrovala, na druhé straně však přiznává, že chce vyčkávat, zda to H. C. Strache s Izraelem míní skutečně vážně. Pro televizní stanici Puls4 Muzicant ale také poznamenal, že už teď se musí připravit na to, až se ho vlastní členové IKG začnou dotazovat, proč by měli být vůči FPÖ vlastně zaujatí a nebýt raději jejími přáteli.
Jinak to vidí novopečená ředitelka vídeňského Židovského muzea a donedávna známá a populární televizní hlasatelka ORF z hlavní večerní televizní zpravodajské relace „Zeit im Bild“, Danielle Spera. Ta, ač sama židovského původu, nevidí na snahách H. C. Stracheho, navazovat kontakty s izraelskými extremisty a fanatiky, nic dobrého. Rakousko by mohlo být podle ní jasným příkladem toho, že Židé a muslimové dokáží vedle sebe v jedné zemi žít bezkonfliktně a bez projevů násilí a vzájemného nepřátelství. Alespoň tak tomu bylo doposud. Pokud tento stav něco může negativně ovlivnit, tak to mohou být právě poslední proizraelské aktivity FPÖ.
V tom je jí zřejmě nutno dát za pravdu – pokoušet se bojovat proti islámskému fundamentalismu a islamizaci, s kterou se západní Evropa bezpochyby potýká, s pomocí fanatiků a extremistů z Izraele, je kontraproduktivní a škodlivou cestou. Při řešení tohoto problému musí stát Izrael jednou a provždy naprosto stranou. Všechno ostatní, ať už je to míněno z pohnutek taktického oportunismu nebo skutečného přesvědčení, či dokonce sionismu, nebo spojením všech těchto faktorů dohromady, je potencionálním nebezpečím pro budoucnost a bezpečnost Evropy.
