 |
| BILD-ZEITUNG, nejvíce citovaný německý list, deník s největším nákladem, se nikdy netajil svým jednostranně proizraelským kurzem, který vyplývá i z oficiálních "publicistických směrnic" otcovského koncernu Axel Springer AG. |
O příčině úmrtí severoněmeckého politika Uweho Barschela se toho dodnes skutečně hodně naspekulovalo. Nový posudek švýcarského toxikologa Hanse Bradenbergera, který byl zveřejněn v německém listu Welt am Sonntag, potvrzuje tezi, podle které byl Barschel v roce 1987 zavražděn profesionálními zabijáky. Expertiza švýcarského vědce dospěla k závěru, že oběti byly v různých časových odstupech podávány různé jedy. Zpráva tím vlastně zintenzivnila vážné podezření, že za vraždou bývalého ministerského předsedy Šlesvicka-Holštýnska a politika CDU stál Mossad, tedy izraelská tajná služba. Již v roce 1994 vyšla kniha bývalého agenta izraelské tajné služby Victora Ostrovského („Tajná akta Mossad“), kde autor přesně popsal průběh samotné vraždy. Výsledky právě publikované Brandenbergerovy expertizy se nápadně kryjí s tím, co ve své knize tvrdí Ostrovsky. Uwe Barschel přišel o svou funkci ministerského předsedy nejsevernější německé spolkové země v důsledku jedné špionážní aféry a krátkou dobu na to měl údajně vyhrožovat tím, že bude veřejnost informovat o izraelských tajných obchodech se zbraněmi. Zda byla příčinou Barschelova úmrtí sebevražda nebo zda politik zemřel cizím přičiněním, se dodnes nepodařilo přesvědčivě a uspokojivě prokázat.
O novém posudku švýcarského toxikologa informovaly v návaznosti například i seriózní rakouské noviny Die Presse, které přikládají expertize relativně velkou váhu a psaly dokonce o možném objasnění případu. Pro pozorovatele je však zásadním překvapením, že prostor pro prvotní zveřejnění poznatků daly švýcarskému chemikovi zrovna noviny Welt am Sonntag, vycházející v německém nakladatelství Axel Springer Verlag. Proč to? Ne každý český čtenář ví, že obrovský mediální koncern Axel Springer AG se navenek netají svými proizraelskými tendencemi, které si dokonce jaksi zapsal i do svých oficiálních statutů. Ještě před nedávnem tisk tohoto nakladatelství odsuzoval pochybnosti o teorii Barschelovy sebevraždy jako hloupé „spiklenecké teorie“. A dnes přichází zrovinka deník proizraelského mediálního koncernu s posudkem, který budí vážné podezření, že Barschela usmrtili v roce 1987 izraelští agenti.
Nejznámějšími periodiky koncernu Axel Springer AG představují známé deníky Bild, Die Welt a Berliner Morgenpost . V březnu tohoto roku oznámil tento německý mediální mamut společně s největším švýcarskou mediální společností Ringier AG svůj úmysl týkající se založení společné holdingové akciové společnosti se sídlem v Curychu, na které by obě společnosti měly poloviční podíl. V tomto holdingu, který má jít do pěti let na burzu, se budou v budoucnu koncentrovat všechny aktivity obou koncernů ve východní Evropě. Axel Springer AG má dceřiné společnosti v Polsku, Česku a Maďarsku, švýcarský Ringier je aktivní v Srbsku, Česku, na Slovensku a v Maďarsku. Oba podniky disponují dnes ve východní Evropě více než 100 tituly periodik.
Axel Cäsar Springer (1912-1985), zakladatel koncernu, se v šedesátých letech soukromě i publicisticky velmi intenzivně zasazoval o „smíření Němců s židovským národem“ a podnikl celou řadu cest do Izraele, na čemž určitě není rozhodně nic zavrženíhodného. V roce 1967 však definoval i své proslulé oficiální zásady a směrnice koncernu a formuloval je jako „podnikovou ústavu“. Tyto zásady firma dodnes oficiálně udává jako „základ svého publicistického zaměření“. Tyto čtyři podnikové směrnice byly po sjednocení Německa mírně pozměněny a v roce 2001 doplněny o jednu další směrnici.
V dnešní aktuální sestavě publicistické směrnice koncernu Axel Springer AG tedy znějí takto:
1. Bezpodmínečné vystupování za svobodomyslný právní stát Německo jako člena západního společenství států a podpora národů Evropy při sjednocovacích snahách.
2. Přivození usmíření mezi Židy a Němci, k čemuž patří též podpora životních práv izraelského národa.
3. Podporování transatlantického spojenectví a solidarity ve svobodomyslném hodnotovém společenství se Spojenými státy americkými.
4. Odmítání každého druhu politického totalitarismu.
5. Obrana volného sociálního tržního hospodářství.
K tomu lze už jen potvrdit, že tendenčně proizraelské a proamerické zpravodajství různých printproduktů koncernu dokazovalo a stále dokazuje, že se jejich redakce zmíněnými „publicistickými směrnicemi“ v praxi také doslova a do písmene řídí. Prokázalo to zpravodajství printmédií koncernu v druhé polovině minulého století a v této tendenci se směle pokračuje až dodnes. Projevuje se to ve zpravodajství o Blízkém východě ale i ve vnitropolitických případech.V minulosti byl podnik oceněn přitom nejen za své přátelské zpravodajství vůči USA, pro které byl zakladatel firmy výslovně v roce 1977 v Americe odměněn. Pozoruhodná je sama angažovanost Axela C. Springera v době jeho života. V roce 1966 daroval při své první návštěvě Izraele 3,6 miliónů DM „muzeu Izraele“ a poskytoval například zadarmo nejvyšší patro ve svém Springer-Hausu výstavě o Izraeli a taktéž kanceláře, včetně hrazení nákladů společnosti „Shoah GmbH“. V dalších letech by se dala vyčíst celá řada podpůrných akcí a výstav, pořádaných ve spolupráci s různými izraelskými institucemi a židovskými organizacemi v Německu. Izrael se Springerovi za jeho mediální a finanční podporu několikanásobně odvděčil celou řadou vyznamenání a univerzitních titulů – z nejvýznamnějších ocenění jmenujme alespoň medaili Leo Baecka z roku 1978 (od stejnojmenného newyorského institutu), „Davidovu cenu“ (1981, propůjčenou švýcarským listem Das Israelitische Wochenblatt), čestný titul „Opatrovník Jeruzaléma“ z roku 1983 (ten mu byl udělen vůbec jako prvnímu Němci v dějinách) či „Zlatou medaili Svazu izraelských vydavatelů deníků“ a „Zlatou záslužnou medaili evropské B´nai B´rith“ v roce 1985. Oceněn byl i posmrtně „Cenou Leo Baecka“, kterou od Ústřední rady Židů v Německu převzala Springerova vdova za to, že se její muž „záslužně projevil ve smyslu židovsko-křesťanského“ dialogu.
Co k tomu závěrem říci? I u nás jsou na vybraných internetových portálech sem tam publikovány nářky nad tím, jak prý evropské sdělovací prostředky Izraeli křivdí. Shodou okolností tyto názory šíří lidé, kteří se jinak zcela otevřeně jednostranně angažují pro věc Izraele. Možná až poněkud nezdravě a přespříliš na to, že žijeme ve střední Evropě. Už tradičně je jedním z takových zdrojů internetový deník „Neviditelný pes“, uznávající zřejmě stejné „publicistické směrnice“ jako Axel Springer. Zrovna dnes tam byl publikován článek Johannese Gerloffa „Proč má Izrael v médiích tak špatný obraz?“, kde autor mj. naráží na veřejné mínění v Německu, které by mělo být podle něj více proizraelské. Jen tak mimochodem se vkrádá otázka – má Izrael v médiích skutečně tak špatný obraz?
Mnohem zajímavěji vyznívá Gerloffova otázka ze závěru jeho článku, totiž. „Proč je Izrael tak silně a tak jednostranně v ohnisku našeho zájmu?“. Ta ovšem zůstává bez odpovědi. Škoda.
