Američtí diplomaté si podle Wikileaks stěžovali na „vzpurné“ rakouské politiky

Die Presse: „Rakousko jako galská vesnice, která se paličatě vzpírá přáním světové velmoci“

U amerických diplomatů nejsou v oblibě: ministr obrany Norbert
Darabos a ex-ministryně zahraničí Ursula Plassniková. Ta před
3 roky prohlásila: "Nejsme žádným 51. spolkovým státem USA".
Foto: Österreichs Bundesheer

Minulou neděli citoval německý zpravodajský magazín Der Spiegel poprvé z té části dokumentů Wikileaks (většina z nich zatím ovšem není všeobecně přístupná), ve kterých se američtí diplomaté „frustrovaně“ vyjadřovali o rakouských politicích. Okolo 1700 zpráv amerického velvyslanectví ve Vídni přitom dokazuje, že americko-rakouské vztahy byly v posledních letech poněkud napjaté. Americkým diplomatům se kupříkladu nelíbil výrok bývalé lidovecké ministryně zahraničí Ursuly Plassnikové, která v roce 2007 v rakouském parlamentu pronesla v určité souvislosti větu, že „Rakousko není žádným 51. spolkovým státem USA“. Američané následně referovali do Washingtonu, že u rakouské političky se projevuje „narůstající populistická rétorika“.

Rakouský deník Die Presse celou věc shrnul takto: „Zprávy, které po léta podávali do Washingtonu američtí diplomaté, vytvářejí obrázek galské vesnice, která se paličatě vzpírá přáním světové velmoci.“ Tvrdohlavost rakouské politiky se podle Američanů projevuje tím, že Rakušané nehodlají přerušit určité obchodní vztahy respektive odmítají podporovat určité diplomatické kroky „jenom proto, že to říkáme my“ – to se praví například v jedné zprávě z roku 2005, ve které šlo mimo jiné o rakouské obchodní vztahy s Íránem.

V amerických zprávách autoři popisují své nálady ve vztahu k rakouským reakcím často tak, že jsou „frustrováni“, „nepotěšeni“ či „extrémně zklamáni“ z přístupu země k přáním USA. Na jednom místě se například v dokumentech velvyslanectví USA konstatuje: „V posledních letech byl náš vliv na rakouskou politiku obzvláště omezený na základě toho, že toho bylo málo, co Vídeň po Washingtonu chtěla.“ Jak píše Die Presse, tak to, co Vídeň od Washingtonu rozhodně nechtěla, byli vězni z lágru Guantanámo. Počátkem roku 2009 museli Američané rezignovaně konstatovat, že tady u Rakušanů „kousali do žuly“, tj. narazili na maximální neoblomnost vůči svému naléhání. Z dokumentů vyplývá, že v nelibost amerických diplomatů padl zejména rakouský ministr obrany Norbert Darabos, protože se prý staví „odmítavě k plánům posílat vojenské jednotky na nebezpečná nasazení do zahraničí“. A to i přesto, že prosadil účast Rakouska na nebezpečné misi v Čadu i přes silnou kritiku rakouské veřejnosti. Rakouský ministr zahraničí Michael Spindelegger si zase výtku amerických diplomatů vysloužil proto, že jeho prvotním zahraničněpolitickým zájmem je prý jen prosazování rakouských hospodářských zájmů v zahraničí. Rakouské ministerstvo zahraničí to jen souhlasně okomentovalo slovy, že to v podstatě nepopírá, neboť je zcela legitimní, když hospodářská politika „je důležitou součástí každého moderního diplomatického zastupování“. (-lb-)