Stranou všech frakčních rozporů, které jsou zřejmě vedeny mezi Putinem a Medvedevem v Kremlu, se v poslední době množí jednoznačné poukazy na to, že po dlouhé době váhání se Peking a Moskva začínají orientovat směrem k intenzivní hospodářské spolupráci, která ve svém důsledku může znamenat výrazné geopolitické posuny. Pokud bude tento současný trend pokračovat, tak se v budoucnu může vyplnit nejhorší geopolitická noční můra Washingtonu: jednota mezi státy euroasijské pevniny, které pak jsou schopny konkurovat americké hegemonii jako hospodářské velmoci.
Engdahl ve svém článku píše, že to právě navenek ještě vypadalo tak, jako kdyby se Moskva pod prezidentem Medvedevem posunula směrem blíže k Washingtonu, když Medvedev souhlasil s tím, že nebudou zrealizovány plány na prodej protiraketových systémů S-300 Íránu, a zároveň naznačil, že sympatizuje s kooperací Ruska s NATO včetně možné protiraketové clony. Ale právě v těchto dnech se Moskva a Peking dohodly na celé řadě opatření, která budou mít nepochybně dopad i na budoucnost evropských národů. Po rozhovorech na nejvyšší úrovni nedávno oznámili čínský ministerský předseda Wen Jiabao a jeho ruský kolega Vladimír Putin v St. Petersburgu několik významných projektů. Bylo to letos už posedmé, co se takto setkali vyšší představitelé obou zemí. „To samotné už svědčí o důležitém vývoji“, konstatuje Engdahl.
Doposud neexistovaly významnější čínské investice v Rusku, stejně tomu bylo naopak – ale to se má všechno nyní změnit. Několik ruských podniků je již vedeno na burze v Hongkongu a v rámci výstavby společných technologických parků v Rusku a Číně se mezitím rozvíjí práce na celé řadě společných vysoce technologických investičních projektů. Snad nejkřiklavějším sdělením bylo oznámení obou předsedů vlád, že v bilaterálním obchodě se obě země vzdají amerického dolaru a přestoupí na vlastní měny. Kromě toho byly učiněny potencionálně dalekosáhlé dohody ohledně energie, obchodu a hospodářské modernizace vzdálených regionů na Délném východě Ruska. Přitom obě země nechtějí americký dolar „zpochybňovat“, ale nebude tomu již jak doposud, kdy se vzájemný obchod obou zemí odvíjel přes americký dolar. Představitelé prohlásili, že počátky americké finanční krize v roce 2007 a extrémní volatilita dolaru a euro donutily jejich země k tomu, že se obchod se zbožím bude v dohledné době odvíjet nezávisle na americkém dolaru. Za účelem optimalizace struktury obchodu zřídily obě země tzv. čínsko-ruskou obchodní komoru pro produkty strojírenství a elektroniky. Bilaterální obchod mezi Ruskem a Čínou v současnosti zesíleně roste – za posledních deset měsíců tohoto roku dosáhl objemu téměř 35 miliard eur, což znamená nárůst o 45 procent vzhledem k předchozímu roku, píše se v článku. Někteří ruští ekonomové dokonce předpovídají, že by se během následujících tří let mohl objem vzájemného obchodu až zdvojnásobit. „Proto má otázka, zda se u toho obejde dolar, takovou váhu. Pokud bude tento příklad následovat více zemí Shanghai Cooperation Organization – tedy organizace stávající z šesti euroasijských států a založená v roce 2001 Ruskem a Čínou, tak by tím byl dolar značně oslaben jako světová rezervní měna“, píše americký ekonom a novinář Engdahl. „Od té doby, co byl dolar v roce 1944 v rámci dohody z Bretton Woods etablován jako centrální měna světového hospodářského systému, spočívala hegemonie USA na dvou nutných pilířích: zaprvé na vojenské dominanci a zadruhé na úloze dolaru jako světové rezervní měny. Prostřednictvím kombinace vojenské síly a strategického významu dolaru v obchodě s naftou, dalšími důležitými surovinami a ve finančnictví všeobecně byl Washington schopen financovat vlastní války o světovou nadvládu, penězi jiných lidí´“.
Také v oblasti mezinárodní kooperace na poli energie byly podepsány zajímavé dohody, které mají zrealizovat plány na bilaterální obchod s energií, který by se odvíjel nezávislosti na americkém dolaru – Čína je totiž zatížena značnými energetickými deficity a Rusko naopak disponuje nejen nadbytky ropy a zemního plynu. V Číně mají být mj. s ruskou pomocí budovány atomové elektrárny a Rusko jen za tento rok předběžně vyveze do Číny přes 12 miliónů tun uhlí a toto množství má nadále růst. Na druhou stranu zase čínské ropné společnosti investují do dodatečné výbavy ruských exploračních projektů. Na seznamu také stojí společné průmyslové investice v odlehlých oblastech podél 4200 kilometrů dlouhé společné hranice mezi Sibiří a Dálným východem Ruska a čínskou oblastí Dungbaj. Koncem roku 2010 poprvé poteče ruská ropa do Číny, a sice v objemu 300.000 barelů za den. Minulý rok byla podepsána smlouva vztahující se na dvacet let, která předpokládá celkový objem dodávek v hodnotě 20 miliard eur.
Při tiskové konferenci v St. Petersburgu prohlásil čínský ministerský předseda Wen, že partnerství mezi Pekingem a Moskvou dosáhlo „úroveň, která tu ještě nikdy nebyla“, a přislíbil, že obě země „se nikdy nestanou nepřítelem druhé země“. Po čínsko-sovětském rozchodu za studené války byla americká geopolitika směřována tak, aby mezi obě země byl vražen klín a tím se znemožnil jejich vliv na okolní euroasijský prostor. Engdahl ve svém článku poznamenává, že Čína a Rusko se v jistém ohledu ideálně doplňují: Rusko disponuje vůči USA i přes své hospodářské potíže jako jediná velmoc věrohodným nukleárním odstrašením, zatímco Čína je na druhé straně jedinou hospodářskou velmocí, která může vyzvat slábnoucí hospodářskou velmoc USA, ačkoliv po vojenské stránce hrají Číňané v naprosto jiné lize.
F. William Engdahl v závěru svého článku píše: „Očividně bylo rozuměno (Washingtonem – pozn. NS), jak dobře se obě země doplňují. Dost možná, že Wikileaks v brzké obě „objeví“ nějaké trapné detaily o této spolupráci, které vyjdou vstříc geopolitickým úmyslům Washingtonu. Na jistý okamžik však znamená rostoucí kooperace mezi Čínou a Ruskem pro Washington tu nejhorší geopolitickou noční můru, a to zrovna v době, kdy slábne světový vliv Washingtonu.“ (-lb-)
