Jak se Hans s Pepim stali Čechy

František Pilous

Hans Ledwinka (s brýlemi) vysvětluje Adolfu Hitlerovi detaily ohledně moto-
ru vozu Tatra 77 na berlínském autosalonu v roce 1934. Hitlerovi se moderní
styl Tatry velmi zamlouval.

Zatímco piva po celém světě neměla tu správnou zlatavou barvu, auta vypadala jako krabice a ženy cudně schovávaly nohy, Češi se na svět podívali jinak. Vynalezli jsme silonky a odhalili krásu našich žen, přišli jsme s unikátním aerodynamickým vozem a v Plzni vyrobili první světlý ležák Pilsner Urquell, který si získal celý svět.“ Praví to reklama na Pilsner Urquell. Jak to však u reklam bývá, skutečnost je o něco složitější.

Automobil Tatra T77 a jeho následovník T87 skutečně patřily z hlediska své konstrukce a aerodynamiky k průkopnickým modelům, nebyly však vyrobeny českým konstruktérem, nýbrž Hansem Ledwinkou, který na vývoji spolupracoval se svým synem Erichem Ledwinkou a s dalším německým automobilovým konstruktérem, kterým byl Erich Übelacker.

Kopřivnice (Nesselsdorf), ve které se dodnes nachází automobilka Tatra, byla z velké části obydlena německým obyvatelstvem. Na tomto faktu má kromě jiného podíl i probíhající industrializace, která v devatenáctém století do Kopřivnice přivedla velké množství dělníků, kteří byli ze značné části německé národnosti. Značná část těchto dělníků pracovala v továrně na kočáry a bryčky, kterou zde v roce 1850 založil Ignác Schustala.

Po spojení Ignáce Schustaly s Adolfem Raškou dochází po roce 1858 ke změně dosavadního názvu společnosti Schustala na Schustala & Spol in Nesselsdorf. Dochází rovněž ke změně právní formy společnosti, která se mění na veřejnou obchodní společnost. Ignác Schustala ve Vídni dne 29. ledna 1891 umírá. Nástupci v nově vytvořené společnosti, která již měla formu akciové společnosti, se stávají jeho synové  – společnosti s názvem Nesselsdorfer Wagenbau Fabriks-Gesellschaft. V roce 1897 pak dochází k dalšímu mezníku v historii společnosti, kdy je zde vyroben první automobil.

Již v té době působil v automobilce jako konstruktér Hans Ledwinka, rodák z dolnorakouského Klosterneuburgu. Právě zásluhou tohoto konstruktéra vznikly v automobilce Tatra, která v letech 1936-1946 nesla podle svého majitele název Ringhoffer - Tatra a.s., známé a v reklamě zobrazené modely T77 a T87. Jelikož se baron Hanuš Ringhoffer za druhé světové války přihlásil k německé národnosti, bylo jeho jméno po válce z názvu automobilky odstraněno. Rovněž je však třeba zdůraznit, že automobilka výraznou měrou přispěla k německému válečnému úsilí (podobně jako mnoho jiných podniků v Protektorátu a ostatních částech Říše), a to především výrobou nákladních automobilů a tankových motorů.

Ani konstruktér zmiňovaného „českého výtvoru“ si po skončení války nevedl zrovna nejlépe. Přišel totiž o majetek, byl označen za vlastizrádce, uvězněn a po svém propuštění v roce odešel do Západního Německa, kde v Mnichově v roce 1967 umírá.

Ani situace s legendárním ležákem českého typu není tak jednoznačná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na tomto místě je třeba připomenout fakt, že český jazyk nerozlišuje mezi přívlastkem „český“ v jazykovém smyslu (v němčině „tschechisch“) a „český“ ve smyslu zemském (v němčině „böhmisch“). Kupříkladu K. H. Franka by dnes málokdo označil za „českého politika“, a to právě proto, že takovéto označení navozuje jeho českou národnost, ačkoliv hypotetický autor tohoto označení by měl na mysli jen to, že se dotyčný politik narodil v Čechách. Obdobná je situace i s českým ležákem, který sice vznikl v Plzni, tedy na území Čech (nikoliv např. Moravy), ale jehož autorem byl bavorský sládek Josef Groll, tedy národností Němec.

Josef Groll (1813-1887)

Josef Groll se narodil dne 21.srpna 1813 v obci Vilshofen an der Donau v jižním Bavorsku. Jeho otec byl sládkem v místním rodinném pivovaru Wolferstetter, kde rovněž Josef Groll získal své první pivovarnické zkušenosti. Své znalosti pak dále rozšiřoval v Mnichově a ve Vídni. Právě v pivovaru Wolferstetter se s mladým Josefem Grollem setkal stavitel plzeňského Měšťanského pivovaru Martin Stelzer, kterého plzeňští měšťané vyslali, aby v širším okolí zjistil, jakými způsoby se zde vaří pivo.

V Plzni v té době převládaly dva druhy piva. Jednak se pilo pivo bílé, vyrobené z pšeničného sladu a jednak tmavé pivo podle bavorské receptury. Bílé, pšeničné, pivo je dodnes velmi oblíbené v Bavorsku, a i u nás se dnes opět vrací do módy. Od vzniku piva plzeňského typu však byl tento tradiční typ piva v českých zemích tímto druhem vytlačen. Tyto dva druhy byly v té době nejrozšířenějším pivním mokem po celém území zemí Koruny české. K jejich výrobě se používaly kvasnice svrchního kvašení.

Josef Groll však při vaření piva zřejmě udělal záměrnou technologickou chybu (zda šlo skutečně o promyšlený experiment, náhlý nápad nebo dokonce o nahodilou chybu, lze dnes již těžko zjistit). Groll použil kvasnice spodního kvašení, které si přivezl z Vilshofenu, kde je používal v pivovaru jeho otec. Vařil sice bavorské pivo, ale z odlišných českých surovin, tedy žateckého chmele, měkké plzeňské vody a světlejšího sladu připravovaného anglickou technologií v nové sladovně. Dne 11.11.1842 tak byl poprvé naražen český ležák, který okamžitě sklidil úspěch.

Smlouva vypršela bavorskému sládkovi v roce 1845, kdy měšťané vypsali konkurz na nového sládka. Josef Groll se následně vrátil do svého rodného města, kde zůstal až do své smrti. Josef Groll zemřel dne 22. října 1887 v 74 letech u stolu štamgastů v hostinci Zum Wolferstetter Keller ve svém rodném městě.

Ve Vilshofenu se místní pivo, vařené na způsob plzeňského piva, prodává ve své lahvové podobě, jako Josef Groll Pils. V Plzni, kde tento světoznámý mok vznikl, zase nese jméno Josefa Grolla jeden místní minipivovar.

A jen tak na okraj: pivovar Plzeňský Prazdroj je dnes vlastněn jihoafrickým majitelem, není tedy ani divu, že jeho pohled na českou historii je značně zjednodušující. Pro jihoafrického majitele je Česká republika přece jenom malá vzdálená země, kterou nikdo nezná.