Gareth Evans byl v letech 1988-1996 australským ministrem zahraničí a poskytl včera svůj komentář rakouskému deníku Der Standard. Evans ve své úvaze vychází mimo jiné i z celé řady neoficiálních setkání s představiteli Íránu a jiných zemí a konstatuje, že situace kolem íránských snah o konstrukci jaderných zbraní dost možná není tak alarmující, jak se všeobecně mnozí obávají.
Bývalý australský politik poukazuje na propastné rozdíly mezi tím, co v umírněné podobě íránští představitelé vyjadřují v rámci soukromých rozhovorů a mezi jejich ostřejšími, takticky podanými prohlášeními, určenými pro veřejnost. „Příliš často reagoval Írán na legitimní pochyby jiných zemí ohledně svého jaderného programu formou blokády a provokace“, píše Evans, ale „logický závěr, podle kterého je Írán pevně rozhodnut vytvářet jaderné zbraně nebo dosáhnout schopnosti rychle přeměnit nízce obohacený uran na uran schopný k nasazení jako zbraň, je unáhlený.“ Uvádí pět důvodů, proč je situace dle jeho názoru méně alarmující a proč je lépe kontrolovatelná.
Írán prý testuje meze mezinárodní tolerance především z toho důvodu, že cítí potřebu kompenzovat své ponížení z období éry íránského politika Mossadeka a demonstrovat světu své současné technické schopnosti. Postup Západu vůči Íránu v osmdesátých letech (vydání na pospas chemickému vedení války Saddáma Husajna) je v zemi dodnes negativně vnímán. Jako první důvod, proč by Írán měl od jaderných zbraní upustit, je uváděn především strach z té situace, jak by Izrael vnímal existenci jedné nebo dvou íránských bomb. Izrael by ji chápal jako ohrožení své existence a požadoval by nepochybně „preventivní útok“ na Írán, ať už s pomocí USA či bez jejich pomoci, uvádí se v komentáři bývalého australského ministra zahraničí. Írán by však v takovém případě zákonitě musel zaostávat za Izraelem z hlediska zdrojů a nemohl by mu konkurovat. Jako druhý důvod Evans uvádí, že Čína a Rusko absolutně nehodlají tolerovat íránskou atomovou pumu. Za třetí si je Írán prý vědom toho, že skutečné vlastnictví bomby by mělo za důsledek neúnosné hospodářské sankce. Za čtvrté jsou si představitelé Íránu zajedno v tom, že regionální nadvláda, kterou by si Írán vykoupil jadernými zbraněmi, by měla jen krátké trvání. V neposlední řadě existuje ještě pátý důvod, totiž důvod náboženského charakteru: použití zbraně hromadného ničení je jednoduše v rozporu s přikázáními islámu. „Tato argumentace pravděpodobně přesvědčí málo lidí na Západě, přesto však byla v každém rozhovoru, který jsem vedl s íránskými funkcionáři, velmi prezentní. To je hodnověrné, koneckonců když byl Írán bombardován iráckými chemickými zbraněmi, tak to neoplácel stejným způsobem“, konstatuje Evans ve svém komentáři pro list Der Standard. Gareth Evans však na druhou stranu nepopírá, že na základě určitých zkušeností z minulosti existuje také několik důvodů k tomu, aby bylo Íránu do určité míry nedůvěřováno, což si tedy zákonitě vyžaduje patřičnou mezinárodní kontrolu a dohled. (-lb-)
Podrobný text v němčině ZDE
