Stadler varuje před následky cynické instrumentalizace Ukrajiny proti Rusku

Ewald Stadler (vlevo s brýlemi) na sudetoněmeckém setkání
v Klosterneuburgu v minulém roce, kterého se za NÁŠ SMĚR
zúčastnil Lukáš Beer (vpravo). (Foto: Alfred Nechvatal)

Ewald Stadler, bývalý blízký spolupracovník Jörga Haidera, z jímž založené politické strany (BZÖ) byl v prosinci minulého roku pro názorové rozpory s novým vedením vyloučen, založil před nedávnem svou vlastní politickou stranu a kandiduje při letošních volbách do „Evropského parlamentu“, které se budou konat 25. května tohoto roku. Shodou okolností mají na stejný den připadnout i volby do úřadu ukrajinského státního prezidenta. Stadler se před několika dny vyjádřil ve svém interview velmi kriticky k politice Evropské unie ohledně ukrajinské krize: „Domnívám se, že je třeba jasně formulovat, že Západ – zejména USA a Evropa – se pokouší Ukrajinu instrumentalizovat prostřednictvím její politiky proti Rusku. To je hlavní bod. Když se bije do Ukrajiny, myslí se tím Rusko. To je tedy podstata kontroverze, která se zde koná, a to je mimorádně nebezpečná situace. A je politováníhodné, že se ukrajinští politikové a také ukrajinské obyvatelstvo takřka propůjčují k tomu, že dělají špinavou práci za Západ v agitaci proti Rusku.“

Rakouský politik varuje také před následky hospodářsko-strategického „navázání“ Ukrajiny na západní Evropu: „Každý rozumný člověk musí vědět, že Západ se sotva vyrovná s financováním Řecka, ale tato země je ve srovnání s Ukrajinou v tomto směru takřka směšná, co se týká finančních potřeb. Dnes (27. února) ráno jsem zaslechl, že v ukrajinské státní pokladně chybí 67 miliard Euro. Mají tedy obrovský deficit. Až se pak ukrajinské hospodářství zhroutí, včetně tamní měny, pak bude hospodářský chaos ještě mnohem větší. Jakmile se rozpadne Ukrajina, na jejímž východě je průmysl soustředěn do distriktu Doněck a kde je většina obyvatelstva ruské národnosti a nikoliv ukrajinsky autochthonní, a toto obyvatelstvo také rusky hovoří, stane se tato země trvalým opatrovnickým případem. Kdo to pak bude platit? Ti všichni, kdo tu štvali, mají udělat jasno v tom, kdo to má zaplatit. Mělo by se lidem říct, aby přemýšleli o tom, co tento svévolně vyvolaný chaos způsobí ohledně financování. Pak nebude nikdo ochoten to platit, každopádně já ne. A proto to všechno bylo neuvěřitelně nedbalé. A co mi jako otci rodiny [Ewald Stadler má šest dětí – pozn. red.] dělá ještě větší starosti, je skutečnost, že to celé se může kdykoliv převrátit v horkou válku. Je dobré mít jasno v tom, že Ukrajina není pro Rusko jen tak něčím, Ukrajina se dotýká životních zájmů Ruské federace. Ruská politika nebude nikdy akceptovat, aby na Ukrajině někdo, podobně jako v Polsku, chtěl vybudovat ,protiraketový obranný štít' a aby se úzké propletení mezi ruským a ukrajinským hospodářstvím, speciálně na východě země, dostalo pod západní nebo dokonce americkou kontrolu. To Rusko nebude a ani také v neposlední řadě z vojensko-strategického hlediska nemůže akceptovat, aby se na Krymském poloostrově, kde má svou černomořskou flotilu, vytvořila americká kontrola, resp. kontrola EU, která pak bude směřovat proti Rusku. Ten, kdo otáčí těmito šroubky, otáčí šroubkem na vyvolání války, ten chce mít válku – to je třeba nahlas a jasně vyslovit. Na střechách v Kyjevě byli také objeveni ,snipeři`, tedy ostrostřelci, kteří zjevně stříleli jak do demonstrantů, tak proti policistům, aby proti sobě navzájem štvali jednotlivé skupiny. Docházelo k cílené eskalaci.“

"Ukrajinské obyvatelstvo muselo udělat špinavou práci za
Západ." (Foto: MEP Ewald Stadler / YouTube)

"Představme si, kdyby se ruští politici chovali jako politikové EU"

Stadler kritizuje provokativní vměšování západních politiků do dění na Ukrajině: „Janukovič s určitostí nebyl talentovaným politikem a jsem přesvědčen o tom, že byl do korupce zapojen nejméně tak jako jeho političtí předchůdci a pravděpodobně i jeho následovníci. Ukrajina je stát, který je rozežraný korupcí. To není žádná novinka. To, že ukrajinské státní vedení sáhlo pozdě po násilí, které by bývalo muselo použít mnohem dříve, aby tak mohlo zamezit této eskalaci, pro mne také stojí mimo veškeré pochybování. Státní moc by musela reagovat mnohem dříve, a to také s vyžadovanou tvrdostí. Pro srovnání: Evropská unie akceptovala, když Erdogan s odpovídající tvrdostí zakročil proti svým demonstrantům. Aby se věci nedostaly mimo kontrolu. Domnívám se, že by se s Janukovičem stejně při příštích volbách rozloučili, nejbližší volby jsou přeci příští rok. Zde tedy nešlo o Janukoviče a o změnu moci, nýbrž šlo o to, aby se během olympijských her v Soči, tedy v období, kdy Rusko takřka bylo ,vystaveno ve výloze‘, aby se Rusko právě v tuto dobu vyprovokovalo. Zde je jednoznačná souvislost a to nemá s Janukovičem vůbec nic společného. Šlo o to, aby byla vyvíjena činnost v momentu, kdy Rusko nemohlo reagovat. Už jenom představa, že by Rusko odpovídajícím tvrdým způsobem reagovalo během olympijských her, napovídá mnoho. Ten kdo věc organizoval, věděl moc dobře, že je nutné přesně využít toto časové okno, kdy v Soči probíhaly hry. To je to zavrženíhodné na těchto událostech. A Evropský parlament zde bohužel spoluúčinkuje. Chtěl bych se pak zeptat všech těch, kteří dnes litují toho, jak vypadá dnes situace v Iráku, kteří dříve oslavovali válku v Iráku, těm bude za jeden nebo dva roky kladena otázka, proč se toho dnes účastní? Ti pak budou mít všichni ,politický Alzheimer‘ a nebudou si moci pak vzpomenout na to, jak sami pomáhali štvát. Že se sami vydali na náměstí Majdan. Připomenu jim pak, že politikové z Evropského parlamentu a z Ameriky jezdili do Kyjeva, aby tam pobuřovali lidi. Pokusme si představit obrácený scénář – kdyby ruští politikové vystupovali v Aténách, když řecké obyvatelstvo demonstrovalo proti politice tzv. Trojky stávající z Mezinárodního měnového fondu, Evropské ústřední banky a z Evropské unie, tj. Evropské komise. Kdyby tam vystupovali politikové z Ruska a hecovali tamní obyvatelstvo proti EU. To by se okamžitě rezolutně protestovalo! Oprávněně, ale to stejné je třeba přiznat i Rusům, když celý Západ jezdí do Kyjeva a pobuřuje obyvatele, ve skutečnosti je pobuřuje proti Rusku, ale zároveň těm lidem tam Západ nemá co nabídnout.“

 Za absolutní nutnost považuje Stadler, aby budoucí vládci na Ukrajině kooperovali s Ruskem: „Podle mého názoru mohou být škody na Ukrajině napraveny seriózní vládou, která bude obzvlášť hledat kooperaci s nejdůležitějším obchodním partnerem, tj. s Ruskem. Rusko dodává plyn a suroviny, Rusko je nejdůležitějším vývozním trhem Ukrajiny – na Ukrajině se vyrábí produkty, které by se v západní Evropě ani nedaly prodávat. Musí se lidem připomenout, že v Rusku pracuje velký počet ukrajinských gastarbeiterů. Ty když Rusko zítra pošle na ukrajinské hranice, tak přijdou o všechny příjmy. Kdo to tedy všechno bude platit? Pokud tedy někdo chce Ukrajinu přivést do bídy, jenom proto, aby ji instrumentalizoval proti Rusku, tak je to cynická hra, které jsme právě svědky. A to je dle mého názoru velmi nebezpečná cynická hra, protože kdykoliv může vyústit v divoký konflikt. Kdo to nevidí, kdo to nechce vidět, jedná těžce nedbale, pokud ne přímo úmyslně.“ (-lb-)