Sionisté chtějí 17. dubna pochodovat Prahou

Podpora ze strany předních českých politiků. Protidemonstrace nahlášeny prozatím nejsou.
Více informací o ICEJ: Podivný boj proti antisemitismu

Česká pobočka kontroverzní organizace se zavádějícím názvem „Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém“ (ICEJ) hodlá dne 17. dubna pořádat tzv. „Pochod dobré vůle“ centrem hlavního města Prahy, přičemž sraz účastníků se koná po obědě na Staroměstském náměstí. Podle organizátorů pochodu je jeho cílem „vytvořit pokojným a kulturním chováním kontrast k agresivním vystoupením rasistů a neonacistů a společně deklarovat, že antisemitismus do slušné společnosti nepatří.“ Programu se mají zúčastnit někteří známí čeští a česko-židovští umělci, jako například herec Tomáš Töpfer. Záštitu akci poskytli 1. místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, dále předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová a primátor hlavního města Prahy Bohuslav Svoboda.

Čeští zájemci o studium v Říši to díky tlaku svých soukmenovců neměli lehké

Před 70 lety byli někteří čeští vysokoškoláci vyzváni k dokončení studia na území Říše
Lukáš Beer

V Praze v ulici Na Příkopě někdy v březnu roku 1941.

Počátkem března roku 1941 vyšlo v protektorátním tisku krátké oznámení, podle nějž bude bývalým posluchačům českých vysokých škol technických a lékařských fakult povoleno pokračování ve studiu na některé vysoké škole na území Velkoněmecké říše. Tato informace vyvolala tehdy mezi Čechy poměrně velké echo a byla podnětem pro mnohé debaty a spekulace. Ve zveřejněném textu se uvádělo, že půjde o „malý počet“ českých studentů a že se u zájemců předpokládá nejen znalost německého jazyka slovem a písmem, ale také i „arijský původ a naprosté zdraví“. Každý zájemce musel samozřejmě předložit patřičné doklady o tom, že již absolvoval nejméně dva započítatelné semestry (nepočítaje v to zimní semestr 1939) buďto na některé technické vysoké škole anebo na lékařské fakultě některé české univerzity.

Načmárané hákové kříže v Manhattanu

Před 25 lety zahájil Světový židovský kongres kampaň proti rakouskému prezidentskému kandidátovi Kurtu Waldheimovi, aniž by řádně vyčkal výsledky svých vlastních rešerší
Lukáš Beer

V průběhu roku 1986 byla budova „Rakouského kulturního fóra“ v newyorské čtvrti Manhattan několikrát během noci počmárána hákovými kříži a demonstrace, rozdávání letáků a bojkoty, namířené proti kandidátovi na úřad rakouského spolkového prezidenta Kurtu Waldheimovi, byly tehdy takřka na denním pořádku. Dne 25. března 1986 se Světový židovský kongres v New Yorku obrací na „Kancelář pro zvláštní šetření“ (Office of Special Investigations) při americkém ministerstvu spravedlnosti se žádostí, aby byl Kurt Waldheim okamžitě umístěn na tzv. „Watchlist“ a tím mu bylo definitivně zakázáno vcestování do USA.

Roku 1985 se Waldheim rakouskými lidovci nechal nominovat na post spolkového prezidenta a zveřejnil také svou knihu, která pojednávala o jeho funkčním období jako generální tajemník OSN v letech 1972-1981. V knize však chyběly autobiografické údaje o období let 1942 až 1945, kdy Kurt Waldheim působil u Wehrmachtu.

Der gesamte Wortlaut eines Gesprächs mit dem Bürgermeister der Gemeinde Dobrenz Jiří Vlach (KSČM)

(Beim folgenden Beitrag handelt es sich um eine wortwörtliche Übersetzung aus der tschechischen kommunistischen Tageszeitung HALÓ NOVINY, veröffentlicht am 23. 3. 2011.)
Verfasser: Jan Stern. Übersetzung: Mathilde Najdek

Die Ereignisse in Dobrenz sind eine gelenkte Provokation

*An Ort und Stelle des angeblichen Nachkriegs-Massakers an Deutschen wurde ein Kreuz aufgestellt und darauf tauchten antideutsche Aufschriften auf. Wer hat diesen Fall eigentlich produziert, Herr Bürgermeister?

Dahinter stehen zwei örtliche Bürger. Der eine ist der Patient einer psychiatrischen Abteilung, und der zweite war vor dem Umsturz ein sehr aktives Mitglied des Jugendverbandes und heute ist er umso aktiver auf der anderen Seite der Barrikade. Außerdem ist es ein Mensch mit dem Komplex „der verschmähten Geliebten“. Er führte bis zur Wahl eine politische Partei und wollte Bürgermeister werden, und rief, wen er alles von hier auskehren möchte, nun und die Menschen haben es ihm heimgezahlt, und so ist er nicht im Gemeinderat. Seitdem versucht er um jeden Preis den Gemeinderat auseinanderzubringen. Er sucht nach einem Konflikt, und seit letztem Jahr benutzt er die Stelle, wo die Überreste der Deutschen gefunden wurden.

Pravda o Němcích a Češích (3.)

1. část - 2. část
Otto Kriegk

Říšský protektor svobodný pán von Neurath se svou chotí v hudebním
salonku panského domu v Panenských Břežanech.

Vedeme tento rozhovor v pokoji, ve kterém po celá léta pracoval Beneš jako ministr zahraničí. A tak se dostáváme k nemladší minulosti a k současnosti. „Můžeme pro sebe zřejmě nárokovat jedno“, řekl státní sekretář Frank. „Byl to velký výkon rychle převést český národ z naprosto zmateného stavu z jara roku 1939 k novému pořádku a že jsme se nemuseli obávat žádných obzvláštních obtíží v souvislosti s počátkem války. Byl to světově historický úkol zařadit sedm a půl miliónů Čechů do řádu a bezpečí do německého životního prostoru během největšího válečného rozhodnutí, a sice správně volenými slovy a správným jednáním, ale také dobře zváženým moudrým postojem všech Němců v tomto prostoru. U Čechů není žádných pochyb o tom, že se s krajní rozhodností budeme věnovat tomuto úkolu a přitom nebudeme trpět žádný vážný odpor. Dne 1. září jsem v této místnosti řekl všem mužům české vlády, že mi ručí za to, že ujednání, na které přistoupil president Hácha s Vůdcem, bude bezpodmínečně dodrženo. Každý Čech dnes ví, že uprostřed války samozřejmě požadujeme s bezpodmínečnou přesností dodržování těchto závazků, které Češi převzali k jejich prospěchu.“

Halbtote wurden mit dem Stampfeisen erschlagen

Ivan Motýl
(Dieser Artikel erschien ursprünglich in der Zeitschrift TÝDEN. Übersetzung: Mathilde Najdek)
Tschechischer Text: Přidušené dobili palicí.

Deutsches Haus in Mähr. Ostrau (1945).

Verwandte und Nachbarn der 231 deutschen Opfer des Wütens nach Kriegsende im Frühjahr 1945 in Ostrau haben sich zu Wort gemeldet. Im Massengrab liegen unschuldige Zivilisten, ein Bergmann oder gar ein Autobusfahrer.

Kaum ein Kind in Luidgierzowitz/Ludgerovice bei Ostrau hat die Freuden und Nöte der Nachbarn so gekannt wie Ilona Volná. „Vater hatte ein kleines Gasthaus und ich bin dort aufgewachsen. Alles hat mich interessiert, ich habe immer meine Ohren gespitzt, worüber sich die Männer unterhalten haben“, erinnert sich die einundachtzigjährige Ilona Volná. In der Schänke lernte sie auch den Bergmann Josef Mušálek kennen. „Es war ein sehr guter Mensch. Er sagte immer, dass er bei uns den Staub aus dem Schacht herunterspülen muss“, erzählt Frau Volna. Mušálek war ein entfernter Verwandter. Ungefähr vierzehn Tage nach Ende des Zweiten Weltkrieges verschwand der Bergmann Mušálek. „Die Revolutionären Garden haben ihn mitgenommen und ins Internierungslager Hanke in Ostrau eingesperrt. Aber warum die Männer gerade den einfachen Bergmann weggeschleppt haben?“ fragt sich Frau Volná.

Přidušené dobili palicí

Ivan Motýl

Příbuzní a sousedé 231 německých obětí poválečného běsnění z jara 1945 v Ostravě promluvili. V masovém hrobě leží nevinní civilisté, horník či šofér autobusu.

Málokteré dítě v Ludgeřovicích u Ostravy znalo radosti i strasti sousedů jako Ilona Volná. "Táta měl hospodu a já vyrůstala na sále. Všechno mě zajímalo, pořád jsem špicovala uši, co si chlapi vyprávějí", vzpomíná jednaosmdesátiletá Ilona Volná. Ve výčepu poznala také havíře Josefa Mušálka. "Moc hodný člověk. Vždycky říkával, že u nás musí spláchnout ten prach ze šachty", vypráví Volná. Mušálek byl i vzdáleným příbuzným. Zhruba čtrnáct dnů po skončení druhé světové války horník Mušálek náhle zmizel. "Sebrala ho revoluční garda a zavřela v internačním táboře Hanke v Ostravě. Proč ale ti muži odvlekli zrovna obyčejného havíře?" ptá se Volná.

Památník bitvy u Sokolova v Sokolovu

Frank Nykl

Co má společného Památník bitvy u Charkovského Sokolova na Ukrajině, se Sokolovem na tehdy německém Západě Čech? NIC!

Památník stojí u křižovatky před budovou městského úřadu. Na kamenném podstavci je umístěna stojící bronzová socha vojáka v zimní ústroji se samopalem v ruce. Byl slavnostně odhalen 11. 11. 1951 a jedná se o dílo sochaře Vendelína Zdrůbeckého. Byl postaven na paměť prvního bojového vystoupení 1. československého samostatného praporu v bitvě u Sokolova dne 8. 3. 1943 v tehdejším SSSR. V podstavci je symbolicky uložena prsť z bojiště. Název zdejšího města Sokolov, byl změněn v roce 1948 (dříve Falknov, Falkenau).Slavnosti při příležitosti přejmenování města se osobně účastnil generál Ludvík Svoboda. Název města původně vychází ze "sokolnictví". Na ně odkazuje historická kašna se sokolníkem na Starém náměstí.

Levicové smýšlení

Od de Sade a Marxe k Hitlerovi a Pol Potovi(Erik von Kuehnelt-Leddihn)
Franz Chocholatý Gröger

Letos vyšel po dvaceti letech od vydání knihy Leftism Revisited, From de Sade and Marx to Hitler and Pol Pot v nakladatelství Wolters Kluwer ve spolupráci s vysokou školou CEVRO INSTITUT překlad tohoto díla jednoho z největších myslitelů 20. století (jedné z nejhorších dob v dějinách), extremně konzervativního arciliberála, oddaného katolíka a monarchisty, jak se sám nazývá, Erika von Kuehnelt-Leddihna.

Kniha se skládá ze čtyř části - MYSL LEVICOVÁ, LEVICOVÉ SMYŠLENÍ V HISTORII, LIBERALISMUS, LEVICE A ZAHRANIČNÍ POLITIKA USA - a je s dodatkem - 41 atributy levice a Portlandskou deklarací.

První část se zabývá analýzou levicové mysli, tedy stejností a růzností, rovnosti a svobody, demokracie a liberalismu a definici pravice a levice. Z určitého hlediska žijeme v područí dvou základních pudů, jednoho, který směřuje ke stejnosti (jednotnosti, jednotvárnosti, rovnosti) a druhého, který směřuje k různosti (rozmanitosti, mnohotvárnosti, nerovnosti).

Dekadence

Michael Winkler

Znáte Perryho Rhodana? Tu známou sešitovou scifi za pár grošů, co s přehledem zlomila všechny prodejní rekordy? Když roku 1961 vyšel první díl, snili její autoři o 50-ti dílech. K dnešnímu dni jich vyšlo 2500. Titulní hrdina, americký astronaut, objeví na Měsíci ztroskotanou vesmírnou loď Arkonidů, vysoce technicky vyspělé mimozemské rasy. Jakožto vládci obrovské vesmírné říše, mající k dispozici špičkovou vesmírnou supertechniku, která jim dokázala splnit všechny sny, stali se Arkonidé v průběhu uplynulých 6.000 let unavenými, znuděnými, tedy dekadentními bytostmi. “Lékař Arkonid by nikdy nevykonal dvě stejné operace stejným způsobem. Přinejmenším by si vybral jinou hudbu, jako musikální podbarvení své práce.”

Tehdy jsem poprvé ve svém životě narazil na to slovo, slovo dekadence. Arkonidé, to byli ti týpci, co se rozvalili před fiktivní obrazovkou, na kterou si zkrze své mozkové vlny promítali jakési své vzorové, vysněné světy, zatímco snaživí, schopní, motivovaní a rozhodně ne dekadentní “Terráni” (Lidé) řešili problémy vesmíru a pod velením svého vůdce Perry Rhodana dobývali svůj vlastní hvězdný svět.

Neues aus Dobrenz

Mathilde Najdek übersetzt aktuelle Berichte aus tschechischen Medien:
Unbekannter Täter hat das Kreuz auf der Wiese Budinka bei Dobrenz abgeschnitten

Dobrenz bei Iglau – ein unbekannter Täter hat das Kreuz auf der Wiese Budinka bei Iglau abgeholzt. Es wurde im vorigen Jahr an jener Stelle aufgestellt, wo angeblich Deutsche am Ende des Zweiten Weltkrieges erschlagen worden waren. Die Polizisten erhielten eine Bekanntgabe über die Tat am Mittwoch nach 17 Uhr. An Ort und Stelle werden nun die Umstände des Falles untersucht. ČTK erfuhr dies durch die Sprecherin der Bezirkspolizei Dana Čirtková.

„Das Kreuz wurde in der Hälfte abgeschnitten. Auf dem Teil, der im Boden steckenblieb, wurde ein Selbstkleber mit der Aufschrift antifa.cz, gefunden“, führte Čirtková aus. Die Polizisten erwägen außer der Untersuchung des Täters auch die rechtliche Qualifizierung des Falles. „Es kommt auch auf den verursachten Schaden an“, ergänzte die Sprecherin.

Sousedé ve West Bank: Chronologie smrti

Ran HaCohen
11. březen 2011
V pátek v noci pronikli dva muži – pravděpodobně Palestinci – do židovské osady Itamar ve West Bank. Osada s 1.000 obyvateli byla zřízena v roce 1984 hluboce na okupovaném území (vzdálená 28 km od zelené hraniční čáry). Pojmenovaná je podle syna biblického Aharona, Itamara, jehož hrob se dle jedné legendy z 13. století nachází v blízko ležící obci Awarta (6.000 obyvatel), 8 km jihozápadně od Nablusu.

Německo má »procitnout«

Šéfredaktor polských novin s největším nákladem požaduje,aby Berlín převzal vedení v Evropě
Hans Heckel
I přes staré nepřátelství se v Polsku dívají na německou slabinu ve vedení na úrovni Evropské unie s obavami. Zdá se, že u všeho jde už jen o německé peníze, ale nějakou vizi pro Evropu už vysledovat nelze. To, že vztah Polska k Německu je „obtížný“, patří ke konstantám evropské politiky. K základnímu cítění východního souseda patří zneklidňující dojem, že se sám nachází takřka sevřen mezi Německem a Ruskem. K tomu se přidružuje hlodavý pocit, že nemůže jako velký evropský národ vyvíjet důležitost, která by Polsku měla vlastně příslušet.

Pravda o Němcích a Češích (2.)

1. část
Otto Kriegk

Říšský protektor svobodný pán Konstantin von Neurath ve svém pracovním
pokoji v Černínském paláci společně s kabinetním šéfem dr. Völckersem a
ministerským radou svobodným pánem von Gregory (vlevo).

Vzpomínám: 16. března 1939 jsme jeli hustou sněhovou vánicí po ledových silnicích do Prahy. Z Drážďan se pokračovalo přes Pirnu (…) uprostřed dlouhých kolon německé branné moci. (…) Potřebovali jsme trojnásobek spočítané doby jízdy a byli jsme na cestě už od půlnoci, když jsme se v poledne drali nahoru ke hradu ulicemi Prahy, které byly ucpány velkým počtem kolon. Právě když jsme dorazili na třetí hradní nádvoří, byla z tlampačů slyšet věta: „Po tisíciletí patřily k životnímu prostoru německého národa česko-moravské země.“ Právě byl z pražského hradu předčítán Vůdcův výnos o zřízení Protektorátu. (Následuje obsáhlý citát z tohoto výnosu, který je zde pro všeobecnou známost překladatelem vynechán. – Pozn. překladatele).

Pravda o Němcích a Češích (1.)

Předmluva: Otto Kriegk – novinář, spisovatel a spolupracovník Josepha Goebbelse
Lukáš Beer

Joseph Goebbels na titulní stránce berlínského týdeníku
Die Woche z března 1941. Novinář Otto Kriegk v časopise
referoval o svých dojmech z cesty do Prahy a rozepisoval
se o česko-německých vztazích.

V lednu roku 1941 vychází v populárním německém ilustrovaném týdeníku Die Woche první část obsáhlého článku německého novináře a spisovatele Otto Hermanna Kriegka, věnovaného blížícímu se druhému výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Kriegk tyto články tituloval jako sepsání svých soukromých dojmů z cesty do Prahy, kde se setkal a pohovořil nejen s říšským protektorem svobodným pánem von Neurathem, ale i se státním sekretářem Karlem Hermannem Frankem a protektorátním prezidentem Emilem Háchou. Jeho dojmy z Protektorátu však nelze chápat jako líčení nějakých cestopisných zážitků a popisování obdivuhodných pamětihodností Prahy, ale spíše jako pokus prezentovat německému čtenáři českomoravský prostor jako odvěkou a přirozenou součást Německé říše cestou svérázného historického výkladu a poukazováním na německé památky města nad Vltavou. Jeho „Pravda o Němcích a Češích“, jak svou stať sebejistě nazval, popisovala sice obsáhle krásy historické Prahy, ale autorství na těchto krásách připisoval zejména německému vlivu. Zajímavé jsou ovšem vedle toho některé jeho pohledy na německo-české vztahy v kontextu tehdejších politických poměrů a jak tyto byly prezentovány německému čtenářstvu.

„Lidé druhé třídy“

80% pouličních prostitutek ve Vídni je migrantského původu, za přivýdělkem dojíždějí krátkodobě ženy ze Slovenska
Lukáš Beer
Město Vídeň, vedené prozatím stále ještě rudo-zelenou koalicí, chystá reformu zákona o prostituci. Sociálně demokratická městská radní Frauenbergerová by chtěla ještě před létem vidět na stole nový návrh příslušného zákona. Pouliční prostituce ve středu města naráží zejména na odpor obyvatel v 15. městském okrese, který již tradičně bojuje s problémem opakovaného překračování vymezených ochranných zón, kde prostituce nesmí být nabízena.

Otevřený dopis starostovi Drážďan

Gigi Romeiserová
(Překlad: Pavel Kamas)

Ačkoliv se jedná o příspěvek, jehož aktuálnost se vztahovala k historickému výročí připadajícímu ještě na uplynulý měsíc, přinášíme tento zajímavý text, který se souhlasem autorky přeložil náš spolupracovník. Gigi Romeiserová adresovala tento dopis druhému drážďanskému starostovi Detlefu Sittelovi (CDU). Autorka působí v hesenském Maintalu a byla dříve politicky činná v oblasti školství. Vzbudila svého času pozornost, když formou doporučeného dopisu adresovaného německému spolkovému prezidentovi vrátila zpět spolkový kříž za zásluhy, který jí byl v roce 1989 propůjčen jako uznání za zásluhy ve veřejné rodičovské práci s dětmi. Protestovala tím proti udělení spolkového kříže za zásluhy předsedovi Ústřední rady Židů v Německu, Michelu Friedmannovi.

4. březen 1919: První oběti za právo sebeurčovací

Franz Choholatý Gröger

Před 92 lety padly vystřely, které zanechaly na dlažbě sedmi měst s většinovým německým obyvatelstvem 54 účastníků pokojné demonstrace jejich obyvatel k zasedání parlamentu republiky Deutsch – Österreich, za jejíž součást se považovali.

Ve dnech následujících po vyhlášení samostatnosti Československa dochází k proklamaci samostatných německých provincií tvořících součást republiky Deutsch – Österreich: Deutschböhmen (29. X. 1918), Sudetenland (30. X. 1918), okresu Deutschsüdmähren a župy Böhmerwaldgau (tyto se hodlaly připojit k zemím Dolní Rakousy a Horní Rakousy) na základě práva na sebeurčení obsaženého ve Wilsonových 14 bodech.

4. März 1919: Die Blutopfer der Sudetendeutschen im Kampf um ihr Selbstbestimmungsrecht

Franz Chocholatý Gröger

Ende 1917 und Anfang 1918 gipfelt die Entwicklung in der Trennung der beiden in Böhmen, Mähren und Schlesien lebenden Nationalitäten. Die Krise in der Monarchie erreichte ihren Höhepunkt; dies zeigt die Deklaration der tschechischen Abgeordneten im Reichstag und in Landtagen, die sog. Dreikönigs-Deklaration vom 6. Jänner 1918. Von diesem Tag an berufen sich tschechische Politiker sehr oft auf diese Deklaration.

Stát ve třetím tisíciletí

Franz Chocholatý Gröger

Počátkem letošního roku se na knižních pultech objevila kniha Stát ve třetím tisíciletí, jejímž autorem je Hans-Adam II., vládnoucí kníže z Liechtensteinu, ale také vévoda opavský a krnovský. Kniha poskytuje neobvyklý pohled na správu a řízení současných států a navrhuje řešení, jak by měly být státy reformovány, aby obstály v novém tisíciletí. Není to však plané filozofování, jak jsme zvyklí u českých politiků či samozářící sebechvály, provázející jejich proslovy. Pro naše politiky měl by být poučný jeho názor především na oblast řízení státních financí a decentralizaci pravomocí z ústředí na regiony a obce.

Kniha je rozdělena do třinácti kapitol s přílohou Návrh ústavy pro stát ve třetím tisíciletí. Prvních devět kapitol je věnováno analýze vzniku státu a jeho různých forem. Porovnává se zde monarchie s republikánským zřízením s přímou a nepřímou demokracií. Autor zde vysvětluje i ústavní pořádek v zemích Švýcarsko a Lichtenštejnsko, které považuje za nejvíce rozvinuté. Desátá kapitola je zaměřená na stát budoucnosti s analýzou právního, sociálního státu, vzdělávacího systému, státních financí, národní měny a dalších funkci státu. Zbylé tři kapitoly hovoří o ústavě státu budoucnosti, strategii, jejichž pomocí by mohl být realizován stát budoucnosti a o výhledu do třetího tisíciletí.

Poláci v Německu požadují uznání statusu národnostní menšiny

PESTER LLOYD: "Až do roku 1940 (!) měli Poláci v Německu stejná práva jako Dáni a Lužičtí Srbové."

Polský advokát působící v
Berlíně Stefan Hambura.

Jak v uplynulých dnech informoval budapešťský zpravodaj PESTER LLOYD, vyvíjejí Poláci žijící ve Spolkové republice Německo snahy o dosažení uznání oficiálního statusu národnostní menšiny. V novinách se píše, že „podle údajů polského deníku Rzeczpospolita se této otázky ujala komise poradců Rady Evropy a v jedné zprávě doporučovala spolkové vládě, aby propůjčila lidem polského původu žijícím v SRN status národnostní menšiny. Komise přitom zdůraznila, že do roku 1940 měli Poláci v Německu stejná práva jako např. Dáni a Lužičtí Srbové a že ve smlouvě o německo-polském sousedství podepsané v roce 1991 byla uznána existence německé menšiny v Polsku. Skutečnost, že na druhé straně hranic však existují „němečtí státní občané polského původu“, prý opravňuje kritiku této smlouvy a požadavek jejího přizpůsobení aktuálním potřebám.“

Obhajovací spisy K. H. Franka (10. část)

Předcházející části: 1. část + rozcestník k souvisejícím textům - 2. část - 3. část - 4. část - Lidice a K. H. Frank - 5. část - 6. část - 7. část - 8. část - 9. část
Měli být Češi vysídleni?
(Obhajovací spis V)

V důsledku výslovného zpětného dotazu se musím ještě jednou vyjádřit k údajným plánům o vysídlení, které měly existovat vůči Čechům. Tlachy o údajném vysídlení Čechů po válce se daly zpětně odvodit pouze z londýnské propagandy Edvarda Beneše. Česká propaganda z Londýna oznamovala už v roce 1940, že říšská vláda má v úmyslu postavit na nohy českou armádu. Bude prý nasazena tak, aby tím český národ utrpěl nenahraditelné ztráty na krvi. Český národ prý proto má, říkalo se, činit všechnu možnou špionáž, sabotáž a vzpurné jednání ze všech svých sil. Tak prý Češi mohli nejlépe přispět k brzkému vítěznému ukončení války, pokud možno ještě předtím, než dojde k rozmístění českých kontingentů. Beneš tuto pohádku vynalezl, ačkoliv Hitler opakovaně veřejně prohlásil, že nemá v úmyslu ozbrojit český národ. Vzpomínám si mezi jiným na následující Hitlerovu větu, kterou používal vůči Čechům: Žádná česká matka nebude muset oplakávat svého syna. Po vraždě na Heydrichovi dokonce požádala protektorátní vláda Adolfa Hitlera, aby směly být vystavěny české jednotky, a zdůvodňovala své přání tím, že tím chce dokázat, že Češi jsou připraveni obětovat pro novou střední Evropu dokonce i svou krev. Adolf Hitler odmítl i tuto prosbu a řekl, že si od českého národa pouze přeje, aby plně věnoval své pracovní nasazení vítězství.

Desetinu rakouského obyvatelstva tvoří cizinci a připadá na ně přitom jedna čtvrtina trestných činů

Češi figurují na 13. místě mezi zahraničními a cizími pachateli
V prosinci loňského roku se na rakouskou lidoveckou ministryni vnitra Marii Fekterovou obrátili poslanci FPÖ s interpelací ohledně podílu na celkovém množství trestních činů z hlediska původu pachatelů, tj. jednak domácích přistěhovalců a jednak zahraničních „turistů“. Nyní byly prezentovány zajímavé výsledky. V roce 2010 bylo vypátráno celkem 239.954 podezřelých z trestných činů, z nichž 69.188 osob nemělo rakouské státní příslušenství – to odpovídá podílu 28,8%. Z toho se v 9.693 případech jednalo o „turisty“, tj. osoby ze zahraničí, které se přechodně nacházely na území Rakouska. 8.524 podezřelých z trestného činu si předtím v Rakousku zažádalo o azyl.

Revanchismus auf den Kopf gestellt

"MF-DNES"-Journalist Jan Šebelka berichtet aus Haida über die Protestkundgebung gegen die Aufführung des Theaterstückes "32 Stunden zwischen Hund und Wolf"
Übersetzer: Mathilde Najdek

Verweis zum Artikel in MF DNES

Der Redakteur der Zeitung MF DNES verfolgte die Proteste gegen die Aufführung des Theaterstückes, das von einer Nachkriegs-Hinrichtung handelt. Bei einer Demo in Haida kriegte er es vor den Gegnern des Dramas mit regelrechter Angst zu tun.

Von außen betrachtet scheint die Zwistigkeit über das Denkmal der hingerichteten Deutschen in Haida sowie die vom Aussiger Schauspielstudio erfolgte Aufführung des Stückes „32 Stunden zwischen Hund und Wolf“ eher von geringer Bedeutung zu sein. Die Realität schaut jedoch viel ernster aus. Das Ereignis, das sich vor 65 Jahren abgespielt hat, nämlich die Hinrichtung von acht Deutschen, bei denen die Tschechoslowakische Armee angeblich Waffen gefunden hatte, ist in Haida ein heiβes Thema. Ich habe in der Stadt den Mittwochnachmittag und Abend verbracht, befand mich dort also zu jenem Zeitpunkt, als das Stück nach der gleichnamigen Novelle des örtlichen Autors im Städtischen Theater aufgeführt wurde. Welchen Eindruck ich von dem Besuch mitgenommen habe? Ich habe die ganze Nacht kein Auge zugemacht. Aber will wollen nicht vorgreifen.

Nedokončená pouť Kuratoria (XIX.)

1.díl - 2.díl - 3.díl - 4.díl - 5.díl - 6.díl - 7.díl - 8.díl - 9.díl - 10.díl - 11.díl - 12.díl - 13.díl - 14.díl - 15.díl - 16.díl - 17.díl - 18.díl
Lukáš Beer
Dílo domovin mládeže

Kuratorium pro výchovu mládeže věnovalo ve svém výchovném programu velkou péči dorostu i po stránce sociální. Povinná služba mládeže organizovaná a řízená Kuratoriem na základě vládního nařízení z 28. května 1942 zahrnovala počátkem roku 1944 již půl milionu chlapců a děvčat v rámci zásad její činnosti, která sledovala tělesnou, duševní, mravní a sociální výchovu mladistvých protektorátních příslušníků mimo rodinu a školu. Novým – pátým – prováděcím nařízením předsedy Kuratoria z 25. února 1944 (čís. 62 Sb.) se rozšířilo nařízení předsedy Kuratoria z 30. května 1942 (čís. 188 Sb.) o povinné službě mládeže, platné mimo rodičovský dům a mimo vyučovací školní čas, na ústavy a zařízení, určené podle svého účelu k výchově mládeže.

Autor se postavil proti rudé propagandě, teď ho napadají

V Novém Boru se rozhořel spor okolo novely Jana Tichého
Jan Šolc

Lokální drama, které se odehrává v Novém Boru už víc než dva roky, postupně přesáhlo hranice města, oblasti, dokonce i země. Vstoupily do něj také osobnosti naší kultury a veřejného života a na 23. únor je naplánováno dějství další. Činoherní studio Ústí nad Labem uvede v Novém Boru dramatizaci novely Jana Tichého „32 hodin mezi psem a vlkem“, která vzbudila zájem veřejnosti i kritiky. Ústečtí představí inscenaci v březnu i Praze v rámci přehlídky České divadlo 2011.(Detailnější informace o představení na portálu i-noviny, fotogalerie z představení.)

Autor je však skupinou místních odpůrců neustále napadán jenom proto, že si dovolil popsat poválečné události v českém pohraničí jinak, než jak nás rudá propaganda desítky let napájela. Na středu 23. února od 17 hodin svolávají do Grandhotelu Pražák v Novém Boru tiskovou konferenci údajně s cílem „zabránit narůstajícím snahám očišťovat válečné zločince“. Po půldruhé hodině se mají přítomní odebrat před městské divadlo, aby zde protestovali proti uvedení dramatu.

Der Autor hat sich der roten Propaganda entgegengestellt, jetzt fallen sie über ihn her

In Haida (Nový Bor) entbrannte ein Streit um die Novelle von Jan Tichý
Jan Šolc
(Übersetzung: Mathilde Najdek)

Das lokale Drama, das sich i Haida schon länger als zwei Jahre abspielt, hat allmählich auch die Stadtgrenze, das Umland und das Land überschritten. Eingegriffen haben Persönlichkeiten unserer Kultur und des öffentlichen Lebens und für den 23. Februar ist ein neuer Akt geplant. Das Schauspiel-Studio in Aussig an der Elbe bringt die Dramatisierung der Novelle von Jan Tichý „32 Stunden zwischen Hund und Wolf“ in Haida zur Aufführung, was die Aufmerksamkeit von Öffentlichkeit und Kritik auf sich zieht. Die Aussiger stellen im März ihre Inszenierung im Rahmen der Aufführungen Tschechisches Theater 2011 auch in Prag vor.

Der Autor wird jedoch von einer Gruppe ortsansässiger Widersacher ständig nur deshalb angegriffen, weil er es gewagt hat, die Nachkriegsereignisse im tschechischen Grenzgebiet anders zu beschreiben, als es uns die rote Propaganda Jahrzehnte lang eingetrichtert hat. Für den 23. Februar wird ab 17 Uhr in das Grandhotel Pražák in Haida eine Pressekonferenz einberufen, mit dem Ziel „zunehmende Bestrebungen zu verhindern, Kriegsverbrecher reinzuwaschen“. Anderthalb Stunden später sollen sich die Anwesenden vor das städtische Theater begeben, um dort gegen die Aufführung des Dramas zu protestieren.

Prezident Světového židovského kongresu požaduje členství Izraele v NATO

Nezmiňuje se však o přínosu, který by tento krok měl mít pro Evropu
Lukáš Beer

V podstatě mimo zájem zpravodajství běžných médií stál v uplynulých dnech pozoruhodný apel prezidenta Světového židovského kongresu (WJC), Ronalda S. Laudera, zveřejněný 8. února v deníku koncernu Axel Springer Verlag Die Welt. Ronald S. Lauder se ve svém článku zastává vstupu Izraele do NATO a tato jeho výzva a zároveň výtka na adresu Evropy nepochybně přichází v návaznosti na hluboké politické přeměny, kterými aktuálně prochází arabský svět. Izrael jako „jediná demokracie na Blízkém východě“ potřebuje podporu, napsal syn královny kosmetiky Estée Lauderové, pocházející z Maďarska, a bývalý velvyslanec USA v Rakousku ve svém příspěvku pro jmenovaný německý list.

Líčila komunistická historiografie Čechy za Protektorátu jako zbabělý národ? Nikoliv – zcela naopak!

Lukáš Beer

Samozvaný odborník na historii československého odboje a dopisovatel internetového deníku Neviditelný pes, Václav Vlk st., opětovně obohatil své čtenáře celou řadou stále dokola omílaných „nových“ poznatků o českém odboji. Vedle nesporných faktů či citátů však zároveň uvádí své tendenční a vylhané interpretace typu „po válce čekaly koncentráky na další potravu, tj. na Čechy“ a neštítí se dokonce vypustit naprosto smyšlená tvrzení, jako např. že koncentrační tábor Mauthausen byl Heydrichem „určený k likvidaci Čechů (ale např. také Holanďanů)“. O národnostním složení a vůbec o druhu důvodů, pro které byli lidé v Mauthausenu vězněni, má Václav Vlk st. patrně velmi žalostný přehled.

Oznámení čtenářům

Několik čtenářů v uplynulých dnech zaslalo na redakční emailovou adresu dotaz ohledně otevřeného „dopisu“ (ve formě elektronické pošty), který byl před půl měsícem adresován režisérovi Mateji Mináčovi, tvůrci dokumentárních pořadů o Nicholasi Wintonovi. O prezentaci nejnovějšího dokumentárního filmu „Nickyho rodina“ v poslední době intenzivně referovala média v České republice a jeho uvedení také podpořila řada známých českých osobností. Čtenáře zajímalo, zda pan Mináč na text zveřejněný na stránkách Náš směr vůbec reagoval a v případě že ano, tak jakým způsobem.